Říjen 2010

Jak se štěnětem 2

21. října 2010 v 19:10 | Jana

Potřeby pro štěně

Před příchodem štěněte do rodiny si opatříme alespoň základní potřeby, mezi které stále častěji patří domácí drátěná klec pro psa nebo ohrádka pro štěně v které bude štěně v době odpočinku, spánku nebo v době naší nepřítomnosti, aby sobě či společnému domovu neublížilo. Dále si opatříme misku na krmivo, pelíšek, dvě až tři hračky, pamlsky, obojek s vodítkem, toaletní potřeby a čůrací dečky pro nácvik čistotnosti. Další výbavu pro své štěně si později vybíráme dle doporučení chovatele, známých a dle vlastní potřeby.

Výživa štěňat

Pro dobrý start do života a významnou šanci na zdravý a dlouhý život doporučujeme nově pořízené štěně živit krmivem bez chemických látek (umělé vitamíny, umělé minerály apod.). Přírodě blízké krmivo pro štěňata Welpen-Croc je na rozdíl od termicky extrudovaných krmiv vyrobeno šetrnou technologíí slisováním za studena. Tím je zajištěno, že všechny přírodní vitamíny a minerály zůstanou ve své původní podobě organismu k disposici. 
Syrová strava BARF (syrové maso, syrové kosti, syrová zelenina) je nejpřirozenější (přírodě nejbližší) druh výživy psa. Vynecháním tepelného zpracování (vaření, extrudace) obsahuje syrová výživa všechny bioaktivní látky (enzymy, vitamíny) v původním množství a spektru. Proto je pro výživu psa Syrové maso nejhodnotnější.

Detoxikace organismu

Současně s přechodem na zdravou výživou s přírodní vitamíny provedeme u štěňete detoxikaci a sanacštěně 

Štěňata - výcvik štěněte

Pořídili jste si štěňátko a chcete jej naučit základní povely? Výcvik štěněte není složitý, ale také není příliš snadný, protože správný výcvik vyžaduje obrovskou dávku trpělivosti a dostatek času se štěněti věnovat. Zejména u bojových plemen je výcvik víc než zapotřebí - začněte včas!

Venčení štěněte

Začneme hned první den, štěně dáme ven na zahradu (vybereme místo, které se dá snadno vyčistit a dezinfikovat) nebo na noviny po každém krmení či pití, nebo po probuzení, kdy je nejpravděpodobnější, že se bude chtít vyprázdnit. Vždy, když se pes vyvenčí na správném místě, ho musíme pochválit. Pokud štěně vykoná potřebu v domě, nikdy jej nekáráme, pokud jej nepřistihneme bezprostředně po prohřešku, protože později jednoduše
nebude schopno pochopit, čeho se dopustilo. Pokud jsme se štěnětem právě v okamžiku, kdy se hodlá vymočit, řekneme rozhodné "nesmíš" a vyvedeme jej na zahradunebo posadíme na noviny.

Psí povel - Nesmíš!

První povel, který bychom psa měli naučit, je přísné "nesmíš!". Tento povel musíme začít užívat od samého začátku
a uplatňovat ho vždy, když se pes chová neposlušně. Pokud se pes chová dobře, odměníme ho pochvalou, vyslovenou přátelským tónem. Psi jsou extrémně citliví na tón hlasu, který jejich pán během výcviku užívá, a povzbuzení je tedy velmi důležité.

Psí povel - Sedni! Lehni!

Tyto povely bychom měli se vší vážností začít štěně učit, když je asi tři měsíce staré, ale není důvod, proč bychom ho na povel k sednutí neměli zvykat od samého začátku, např. když mu podáváme misku se žrádlem. Jemný tlak v oblasti pánve
přinutí štěně k sedu, jemné protažení předních nohou, když štěně sedí, mu ukazuje, jak si na požádání lehnout. Současně s tím vyslovíme jasný povel. Pochvala a odměna jsou při tomto výcviku vždy na místě, ale nikdy štěněti neodpíráme potravu, pokud si okamžitě neosvojí tento povel, protože to by mu mohlo způsobit zmatek v hlavě.

Psí povel - Ke mně!

Uposlechnout tohoto povelu se musí naučit každý pes, který bude chodit venku bez vodítka. Může trvat delší dobu, než si osvojí rychlou a jistou reakci (měli bychom ho při tom rovněž zavolat jménem) částečně proto, že štěně bude od nás možná příliš daleko a také zpočátku nebude schopno rozlišit povel od hry. Začněme tím, že malé štěně budeme volat příslušným povelem a jménem pravidelně při každé příležitosti, aby rozpoznalo zvuk svého jména. Přirozená zvědavost štěněte vám pomůže zajistit si jeho pozornost a brzy si na povel bude chodit pro potravu. Pro jasnější výcvik štěně připneme na svinovací vodítko. Zavoláme ho k sobě jako obvykle a neprodleně ho odměníme. Pokud štěně okamžitě neuposlechne, jemně ho táhneme k sobě a opakujeme: "Ke mně. .....!". Nakonec všechno ještě jednou zopakujeme.

Psí povel - Dej!

Toto je další důležitý povel, který musíme cvičit od počátku. Když štěně nese v tlamě nějaký předmět, jemně mu ho vyjmeme způsobem, že uchopíme horní část tlamy u špičáků a spodní část tlamy tak, že předmět vypadne na zem, zatímco opakujeme povel "dej!". Okamžitě štěně odměníme. Opakováním tohoto cviku štěně brzy pochopí, co se po něm žádá.

Psí povel - Zůstaň!

K tomuto cviku budeme potřebovat
svinovací vodítko. Přikážeme štěněti, aby si sedlo, a zopakujeme povel "zůstaň!". Pak od něj začneme postupně couvat a uvolňovat vodítko. Pokud štěně vyskočí za námi, opět mu přikážeme, aby si sedlo, a proces zopakujeme. Jakmile se dostaneme na konec vodítka, zavoláme štěně k sobě a odměníme. Jakmile pochopí, co od něho chceme, můžeme začít s výcvikem bez vodítka, a pokaždé, než k sobě štěně zavoláme, poodejdeme vždycky o kus dál.

Cvičení chůze u nohy

S tímto tréninkem můžeme začít, když jsou štěněti tři až čtyři měsíce
. Účelem je, aby se naučilo chodit u naší levé nohy na vodítku nebo bez vodítka. Možná zjistíme, že se k tomuto tréninku hodí lépe řetízkový (stahovací) než běžný obojek, ale vždy se musíme ujistit, že je správně nasazen. Pomalou chůzí se procházíme se štěnětem na vodítku vedle sebe. Jestliže zůstává pozadu nebo táhne dopředu, regulujeme jeho chování tak, že zatáhneme vodítkem spolu s příkazem "k noze!". Toto cvičení omezíme na patnáct minut, a vždy necháme štěně si také hrát a skotačit bez vodítka, aby se nezačalo nudit, a vždy, když se chová správně, ho patřičně odměníme.

Pokročilý výcvik

Jakmile si štěně osvojí základní výcvik, můžeme postoupit k výcviku složitějšímu. Důvodem pro další výcvik je rozšíření prvků, které už zná, a aby se z něho stal vnímavý, dobře vycvičený jedinec. V této fázi bývá někdy užitečné vstoupit do kynologického klubu, který se takovýmto výcvikem zabývá.

Psí povel - Aport!

Sedícímu psovi u nohy je přikázáno, aby zůstal, poté cvičitel hodí do dálky předmět (často se užívá dřevěná nebo plastiková činka). Pes čeká na povel "přines!" (nebo "aport!"), načež pes běží, předmět vyhledá a rychle se vrátí ke cvičiteli, jako při přivolání. Pes by neměl předmět kousat nebo ho upustit, ale má si ho od cvičitele nechat v klidu odebrat z tlamy.

Odvolání, přivolání psa

K tomuto cviku se nám opět bude hodit svinovací vodítko. Psovi u nohy zavelíme, aby si sedl nebo lehl a pak přikážeme "zůstaň!". Cvičitel odkráčí z místa, otočí se čelem ke psu. Na příkaz "ke mně!" by měl pes bystře reagovat, přiběhnout a sednout si v blízkosti cvičitele čelem k němu. Cvičitel by ho poté měl posadit ke své levé noze.

Odnaučení skákání psů na lidi

Zejména mladí psi rádi skáčou na lidi (pokud se jim to dovolí) a mohou nás při tom poškrábat, větší pes může dokonce povalit dítě a velmi je polekat. Abychom psa tomuto nežádoucímu chování odnaučili, okamžitě mu dáme přední tlapy dolů na zem a přikážeme mu, aby si sedl, nebo mu v případě nutnosti zatlačíme na bedra.





Jak se štěnětem

21. října 2010 v 19:08 | Jana
Má-li se Váš pejsek cítit dobře, je zapotřebí pro něj vytvořit odpovídající podmínky: zajistit mu pohodlné bydlení, nezbytnou výbavu, dobrou veterinární péči a především kvalitní, vyváženou stravu pro zdravý život.

Zdraví je přece nejdůležitejší věc na světě - to platí nejen o lidech, ale i o psech.

Co pejsci potřebují?

VHODNÉ BYDLENÍ

Má-li být Vaše soužití se psem v jedné domácnosti pro obě strany klidné a spokojené, vyžaduje to jisté přípravy. Váš čtyřnohý kamarád potřebuje svůj soukromý prostor - místo k odpočinku a jídlu; dále odpovídající množství pohybu a především spoustu Vaší lásky a pozornosti.
S pejskem v bytě je to poměrně jednoduché. Vyčleňte mu klidný kout na spaní, kde jej budete co nejméně rušit. Misky na vodu a jídlo umístěte na snadno omyvatelnou podlahu (např. v předsíni). U štěněte také nezapomeňte na dostatek prostoru ke hraní. Již předem se dohodněte se všemi rodinnými příslušníky, do kterých místností pes smí a které jsou mu zapovězeny. Tento systém pak od prvního dne důsledně dodržujte.
Příprava venkovního ubytování je už trochu náročnější. Základem je pohodlná zateplená bouda. Můžete ji vyrobit sami podle návodu v odborné literatuře nebo koupit hotovou. Chcete-li pro psa vybudovat kotec, pamatujte na dostatečnou rozlohu, stinné místo a bezpečné oplocení. Pes v žádném případě nepatří na řetěz nebo do těsné klece!
Štěně má první týdny života strávit s Vámi v bytě. A to i v případě, že bude později bydlet venku. Jedním z důvodů je zdraví pejska. Štěně se hůře vyrovnává s nepříznivými teplotními vlivy (horko nebo zima) a jeho imunitní systém zatím není připraven čelit infekčním nemocím. Druhým důvodem je psychický vývoj. Štěně si mezi 8.-12. týdnem věku vytváří trvalé vazby ke svému okolí (k Vám, dalším členům rodiny, známým, jiným zvířatům v domácnosti atd.). Proto je velice důležité být s ním v co nejtěsnějším kontaktu.
Pro Vašeho čtyřnohého kamaráda není natolik důležité, KDE žije, ale JAK žije. Určitě je šťastnější pes, který bydlí v malém bytě s laskavým a starostlivým člověkem, než pes, který má sice k dispozici obrovský výběh, ale pozornost majitele se omezuje pouze na přísun potravy!

ZÁKLADNÍ VÝBAVA

Váš pejsek prospí až 16 hodin denně. Je tedy logické, že pelíšek představuje velice důležitou součást jeho výbavy. Jelikož má štěně tendenci trhat a cupovat věci, pro začátek mu postačí starší složená deka. Později mu můžete koupit pohodlný pelech ve specializovaném obchodě pro zvířata. Nezapomeňte, že jej budete často prát a čistit, nevybírejte jej tedy pouze očima! Proutěné koše či polštáře z umělé kožešiny sice vypadají hezky, ale na údržbu moc praktické nejsou. Do psí boudy se hodí teplá deka nebo výstelka ze slámy (dobře izoluje a lze ji snadno vyměňovat).
Pes má mít dvě misky - jednu na krmivo a druhou na vodu. Vhodným materiálem je plast, kov nebo kamenina (ne sklo a keramika).
Obojek a vodítko jsou otázkou bezpečnosti Vašeho psa i Vašeho okolí. Pro štěně je vhodný jednoduchý kožený obojek podšitý měkkou plstí a lehké vodítko. Když povyroste, vyměníte je za odpovídající typ. I ten nejpřátelštější pes má mít svůj náhubek. Využijete jej při cestování MHD nebo při nepříjemném zákroku u veterináře. Náhubek nesmí nikde tlačit nebo odírat.
Pravidelná hygiena prospívá zdraví i vzhledu Vašeho psa. Do základní kosmetické výbavy patří: kleštičky na zkracování drápků, ušní tampony, vatové tampony na čištění očí, pinzeta na odstraňování klíšťat, kartáč nebo hřeben podle typu srsti, speciální psí šampon atd. Některá plemena potřebují pro dokonalý vzhled zvláštní úpravu a péči. V této oblasti Vám nejlépe poradí zkušený chovatel.
Hra je pro štěně nesmírně důležitá. Umožňuje mu vybít si energii a vyzkoušet si situace, s kterými se setká v reálném životě. Pejskovi dejte dostatek hraček. Vhodné jsou ale pouze ty, jež jsou určené přímo pro psy - gumové či plyšové dětské hračky jsou pro štěně nebezpečné.

ZDRAVOTNÍ PREVENCE A VETERINÁRNÍ PÉČE

Pevné zdraví je základním předpokladem pro šťastný a spokojený život Vašeho čtyřnohého kamaráda. Je pouze ve Vašich rukou, jak jej budete chránit. Dnes k tomu naštěstí máme spoustu možností - kvalitní výživou počínaje přes preventivní péči (očkování, odčervení, hygiena) až po účinnou léčbu onemocnění.
Doporučujeme Vám najít si "rodinného" psího doktora. Veterinární lékař, který zná Vašeho pejska od útlého věku, snáze rozpozná jakoukoli odchylku od normálního stavu. Má přehled o prodělaných nemocích, očkováních a výživě. Lépe si poradí s Vaším psem v krizových situacích (např. při bolestivých zákrocích či agresivním chování při poúrazovém šoku).

Doporučené vakcinační schéma

VěkVakcinace protiDoplňková vakcinace
6.-7. týdenpsinka, parvoviróza, infekční zánět jater, psincový kašelkoronaviróza
9.-10. týdenpsinka, parvoviróza, infekční zánět jater, leptospiróza, psincový kašelkoronaviróza, giardióza
12.-13. týdenpsinka, parvoviróza, infekční zánět jater, leptospiróza, vzteklina, psincový kašelkoronaviróza, giardióza, borrelióza, dermatofytóza
15.-16. týdenparvoviróza (pouze některá plemena)borrelióza, dermatofytóza
po 1 rocepsinka, parvoviróza, infekční zánět jater, leptospiróza, vzteklina, psincový kašelkoronaviróza, giardióza, borrelióza, dermatofytóza


Péče o štěně

Štěňátko potřebuje téměř stejnou preventivní zdravotní péči, jako je tomu u miminek. Dříve, než si je přinesete domů, poraďte se s pejskaři v místě Vašeho bydliště. Jistě znají dobrou veterinární ordinaci někde v okolí. Jen co se štěně zabydlí, domluvte si první návštěvu. Veterinární lékař se Vás zeptá, jak se pejskovi daří, a podrobně jej prohlédne (uši, oči, tlamu, kůži, končetiny atd.). Naplánuje s Vámi také termíny očkování a odčervení. Pokud jste od chovatele dostali očkovací průkaz, nezapomeňte jej vzít s sebou.
V prvních měsících budete pravidelně docházet na injekce proti infekčním nemocím (viz tab. Doporučené vakcinační schéma). Veterinář současně zkontroluje celkový stav štěněte a v případě potřeby Vás objedná na doplňkovou prohlídku.
Pečlivě dodržujte určené termíny! Do doby, než bude mít štěňátko za sebou všechny nezbytné injekce, vyhýbejte se kontaktu s neznámými psy. Kromě vakcinace Váš pejsek podstoupí také opakovanou odčervovací kúru tabletami proti škrkavkám a tasemnicím. Pes musí dostat všechny předepsané léky, i když se Vám zdá, že žádné vnitřní parazity nemá!
Dbejte o pravidelnou hygienu pejska (kartáčování, stříhání drápků, čištění uší a očí atd.). Často mu prohlížejte srst a kůži, jestli na ní nenajdete blechy nebo klíště. Vnější cizopasníci nejsou pouze estetickým, ale i zdravotním problémem. Mohou být přenašeči vnitřních parazitů (blecha - tasemnice) nebo nebezpečných infekčních nemocí (klíště - lymeská borrelióza). V boji proti vnějším cizopasníkům dnes máme mnoho účinných prostředků (pudry, zásypy, šampony, impregnované obojky, speciální odpuzující roztoky). Při jejich výběru a způsobu použití Vám opět nejlépe poradí Váš veterinární lékař.
Máte-li jakékoli pochybnosti o zdraví štěňátka, bez prodlení vyhledejte Vašeho veterinárního lékaře nebo se s ním alespoň poraďte po telefonu.

Péče o dospělého psa

Pamatujte si, že účinnost očkovacích látek je 1 rok. Pečlivě hlídejte očkovací průkaz Vašeho psa a po 12 měsících od poslední prodělané vakcinace se objednejte na přeočkování (některé ordinace automaticky posílají pozvánky). Jednou až dvakrát ročně psovi preventivně podejte odčervovací preparát.
I dokonale zdravého psa by měl alespoň jednou ročně vidět veterinární lékař. Nejjednodušší pro Vás bude, když si současně s očkováním domluvíte také kompletní preventivní zdravotní prohlídku.
Pro další péči o dospělého psa platí v zásadě stejná pravidla, jako je tomu u štěňat. Tedy pečlivá hygiena, pravidelná kontrola srsti a kůže, ochrana před vnitřními a vnějšími parazity, návštěva veterináře či alespoň telefonická konzultace při každém zdravotním problému. Vaši pozornost si také zaslouží psí chrup.        Důvěřujte svému veterinárnímu lékaři. Pokud Váš pejsek onemocní, pečujte o něj přesně podle jeho rad a doporučení. Častým důvodem neúspěšné léčby je právě zanedbání pokynů a netrpělivost ze strany majitele. Nevynechejte žádnou předepsanou kontrolu, byť by se Vám pes zdál zcela v pořádku.
Neváhejte se veterináře zeptat na cokoli, co Vás zajímá nebo s čím si nevíte rady. Veterinární lékař není specialistou pouze na zdravotní problematiku - rád a hlavně odborně Vám poradí také s výživou, hygienou nebo výchovou Vašeho psa!

ZDRAVÁ VÝŽIVA - ZDRAVÝ ŽIVOT

Pes je ochoten sníst téměř cokoli, kdykoli a v jakémkoli množství. Zkušenější majitelé by mohli vyprávět, co všechno umějí jejich miláčkové spořádat:
nestřeženým nedělním rodinným obědem počínaje přes nevábně vonící zbytky od popelnic až po věci z našeho hlediska zcela nepoživatelné.
Jenže se psy je to jako s malými dětmi - ne všechno, co jim chutná, jim také prospívá. Psí organismus je jako citlivý hodinový strojek. Ke správnému fungování potřebuje denně přijmout téměř čtyři desítky různých živin v přesně stanoveném množství a poměru. Jakýkoli dlouhodobý nedostatek, přebytek nebo nerovnováha se brzy projeví na zdraví Vašeho čtyřnohého kamaráda.
Při sestavování krmné dávky samozřejmě nelze opomenout, že jídlo má psovi přinášet nejen užitek, ale také potěšení. Vždyť nač by nám byla sice dokonale vyvážená, biologicky vysoce hodnotná směsice, když nad ní náš pes ohrne čumák?! Zdrojem zdraví a duševní pohody je tedy pouze nutričně vyrovnané a současně chutné krmivo.
Volba krmiva je jedním z Vašich nejdůležitějších rozhodnutí - zaslouží si mimořádnou pozornost a péči.
Co se v mládí naučíš...
Není důležitější období života, než je štěněcí a dorostenecký věk!
Pejsek roste 12x rychleji než lidské miminko. Za jeden až dva roky se změní z malinké chlupaté kuličky v dospělého psa. Prodělá množství fyzických i psychických změn, vytvoří si modely chování, jež ho budou provázet po celý život. Je pouze ve Vašich rukou, aby z něj vyrostl krásný, zdravý a disciplinovaný pes, se kterým je radost žít. K tomuto cíli vede několik cest: láskyplná péče, důsledná výchova, kvalitní veterinární starostlivost a správná výživa.

Fyzický i psychický vývoj štěněte probíhá v několika fázích:

Novorozenecké období

od porodu do odstavení
Zpočátku štěňátka připomínají psy jen vzdáleně a většinu dne stráví spánkem a jídlem. Kolem 3. týdne věku se začnou měnit přímo před očima. Houstne jim srst, otevírají se očka a ouška, prořezávají se mléčné zoubky. Zkoušejí první nejisté krůčky a vydávají se na průzkum okolí. V 8. až 12. týdnu, kdy odcházejí k novému majiteli, jsou z nich už zdatní chlapáci. Umějí sami jíst, koordinovaně se pohybovat, vesele skotačí a poznávají svět. Odpovědný chovatel chrání zdraví svých štěňátek již od nej-útlejšího věku. Kolem 6. týdne věku s nimi navštíví veterinární ordinaci, kde prodělají první očkování proti infekčním nemocím a preventivní kúru proti vnitřním parazitům. Veterinář jim vystaví očkovací průkaz, který Vám chovatel předá při převzetí pejska.
Výběr štěněte: Možná se Vám to zdá neuvěřitelné, ale již první týdny života štěněte rozhodují o tom, jaký se z něj v budoucnu stane společník. Toto období nazýváme tzv. fází rané socializace. Je to čas, kdy se pejsek seznamuje a vytváří si vztahy s člověkem. Prostřednictvím her s mámou a sourozenci se učí, jak se chovat k příslušníkům vlastního druhu.
Pamatujte, že se štěňátkem, jež si vyberete, prožijete mnoho dalších let. Než si je odnesete domů, pečlivě si je prohlédněte, zda je na první pohled zdravé, vitální a dobře živené. Pozorně sledujte jeho chování. Všimněte si také, v jakém prostředí štěňata a dospělí psi u chovatele žijí, jaký k němu mají vztah. Správně odchované štěně by mělo být tzv. dobře socializované - mít vstřícné chování k člověku (i neznámému), zvídavě reagovat na dění kolem sebe, slyšet na své jméno a ovládat elementární základy hygieny (např. vědět, že se nečurá do pelíšku).


Štěněcí období

od odstavu do 6. měsíce věku
V prvním půlroce života organismus štěňátka prodělá nejvíce fyzických změn - rychle nabírá na váze a výšce (tzv. období překotného růstu), prudce se vyvíjí jeho kosterní, nervová a oběhová soustava, vnitřní orgány, utváří se kompletní mléčný chrup, který se kolem 3. měsíce mění za trvalé zuby.
Právě v té době se ve velké míře rozhoduje o příštím vzhledu a vnitřním zdraví psa. Štěně má samozřejmě jisté genetické předpoklady, jež nelze ovlivnit. Na druhé straně mu díky správné výživě a preventivní zdravotní péči můžete pomoci využít veškerý vrozený potenciál. Pečlivě dodržujte doporučení Vašeho veterinárního lékaře, absolvujte všechna předepsaná očkování, sledujte tempo růstu pejska a především dbejte o jeho správnou výživu.
Výchova štěněte: Štěňata jsou v tom věku zkrátka úžasná. Každou chviličku, kdy právě nespí, využívají k nekonečnému řádění a poznávání světa. Někdy přecení své síly a usnou uprostřed hry nebo si na vycházce sednou na bobek a žalostně se dožadují, abyste je nesli. Umějí se tvářit tak roztomile, že jim odpustíte i tu největší lumpárnu. Ale pozor - už takhle malý pejsek potřebuje řádné vedení a výchovu. Společenské návyky, jež získá v tomto období, si s sebou ponese po celý život! Postupně jej naučte hygieně, seznamte s provozem na ulici, s jinými lidmi a zvířaty, dopřejte mu dostatek příležitostí ke kontaktu s příslušníky svého druhu, naučte jej několik základních povelů.
Pamatujte na jedno základní pravidlo: Ve Vaší domácnosti vždy poroučejte Vy, ne pes! Štěně musí znát slovo NE! Život se psem, jenž přerostl svému pánovi přes hlavu, se dříve či později stane nesnesitelný pro všechny zúčastněné strany.

Dorostenecké období

od 6. měsíce do dospělosti, tj. 12.-24. měsíc věku podle plemene
Přichází čas, kdy se štěňátko mění v dospělého psa. Tempo růstu se rapidně zpomaluje, dotváří se kostra, trvalý chrup a vnitřní orgány, svaly nabývají na objemu. Pes dorůstá své cílové výšky a váhy. "Dospělejším" se stává i jeho chování. Ještě stále sice miluje divoké hry a dovádění, dokáže se už ale lépe a déle soustředit. Spolehlivě dodržuje hygienu, ví, co se smí a co ne, přestává ničit zařízení bytu. Stejně jako děti i psi procházejí pubertou. Kolem 9. měsíce začne psí dorostenec projevovat zájem o opačné pohlaví, může se chovat vzdorovitě, tvářit se uraženě na každé, byť spravedlivé, pokárání, ignorovat veškeré příkazy a zákazy. Tady je jediný recept - zachovat si chladnou hlavu a vydržet! Každá puberta jednou skončí...
Výcvik mladého psa: Půlroční pes je už dostatečně fyzicky i psychicky zralý pro začátek seriózního výcviku. Jestli se chcete věnovat sportovní kynologii, mít ze svého psa záchranáře nebo soutěžit v agility, najděte si ve svém okolí vhodný klub či cvičiště. Ale i když má být pes pouze Vaším společníkem, měl by - v zájmu jeho bezpečnosti a bezproblémového soužití s okolím - ovládat alespoň několik základních povelů:
  • bez prodlení přijít na zavolání
  • na příkaz NE! (případně NESMÍŠ! nebo FUJ!) přerušit nežádoucí činnost
  • disciplinovaně chodit na vodítku
  • znát cviky SEDNI!, LEHNI!, ZŮSTAŇ! a NA MÍSTO!
  • umět uvázaný na vodítku v klidu vyčkat na Váš příchod (např. před obchodem)
V odborných knížkách a časopisech pro milovníky psů najdete podrobný návod, jak při základním výcviku postupovat.
Mladého psa při výcviku nepřetěžujte. I když se jeho energie zdá nevyčerpatelná, nedokončená kostra a nervová soustava ještě nejsou připraveny nést stejné nároky jako u dospělého jedince. Za každý, byť i ne zcela správně provedený, cvik psa hodně chvalte a odměňujte - například některou z pochoutek PEDIGREE®.
Postup, jak z Vašeho štěňátka vychovat zdravého a příjemného čtyřnohého společníka, by se dal shrnout do 5 V:
Výběr: štěně odchované s láskou a péčí má všechny předpoklady stát se Vaším dobrým společníkem
Výchova: láskyplné, ale důsledné vedení je základem pro Váš dobrý vzájemný vztah a vytvoření Vaší přirozené autority
Výcvik: základní poslušnost umožňuje bezproblémové soužití s okolím
Veterinární péče: pravidelná preventivní péče a okamžité řešení zdravotních problémů chrání zdraví Vašeho psa
Výživa: umožňuje Vašemu psovi využít všechen vrozený potenciál pro zdravý a šťastný život
A právě o výživě si pohovoříme nyní...

Výcvik psa

21. října 2010 v 19:06 | Jana
Výchova a výcvik všestranného psa IV.

Je-li kvalitní přivolání důležité (protože když psa nepřivoláme, není s čím cvičit) a štěkání na povel potřebné, pak aportování je cvikem, bez kterého se neobejde žádné pracovní plemeno. Podaří-li se nám psa pro aport získat a udělat z něj náruživého aportéra, máme postaráno o stopy, překážky, vysílačku, vyštěkání, zlobivost při hlídání, plavání, apod.

S aportováním, jako s předešlými cviky, začínáme co nejdříve. Už když jsou štěňata u chovatele, mají umět pronásledování a hry s tenisáčkem, zákusy do měkkého hadru, přivolání ke krmení a podobné potřebné věci. Dostaneme-li štěně z takovéto chovné stanice, máme napůl vyhráno. Říkám napůl, protože i dobře připravené štěně si můžeme pokazit sami.

Spousta začínajících psovodů dělá základní chyby už v počátku. Dočtou se, že aport má vypadat takto: pes sedí u nohy psovoda, na povel rozhodčího psovod předmět odhodí, na další povel psa pro aport vyšle, na další povel aport odebere a posledním povelem usměrní psa k noze. S touto představou začínají psa aport učit a hned je o zklamání postaráno. Pes si nechce sednout pořádně u nohy, o odhozený předmět nejeví žádný zájem, nebo za ním sice vyrazí, ale za nic na světě s ním nechce zpátky ke psovodovi, prostě zmatek.

Všechny cviky budou vypadat takto, nebudeme-li při výcviku postupovat vždy od jednoduchého ke složitějšímu. Možná se vám zdá, že vůbec necvičíme, že si stále jenom hrajeme. Komenského "škola hrou" však platí při výchově štěněte zrovna tak, jako při výchově "lidských mláďat". A při učení aportování dvojnásob.

K nácviku budeme potřebovat jednu starou koženou rukavici nebo starší silnější ponožku, kterou vycpeme hadříky a zavážeme na pevný uzel. Každé štěně se rodí s kořistnickým pudem. Základem této vrozené vlastnosti je živý zájem o pohybující se věci a toho je třeba maximálně využít. První pokusy zaujmout psíkovu pozornost provádíme nejlépe v kotci anebo v bytě. Jsme v pro psa známém prostředí, nikde nejsou žádné rušivé vlivy, psík je po našem příchodu na nás upnut a bedlivě nás sleduje. V této chvíli vyndáme z kapsy naši naditou ponožku a začneme jí nápadně pohybovat před očima psíka. Jakmile o ní projeví zájem, snažíme se jej vystupňovat, až dojde k tomu, že se pes do předmětu zakousne. Mírným přetahováním naznačujeme boj o získanou kořist a po chvíli mu ponožku pustíme na hraní. Pes vyhrál!

Psíka při přetahování chválíme a povzbuzujeme povelem "drrrž aportíček, hodný". Po uvolnění aportu bude do něj pes zřejmě ještě nějakou dobu kousat, než zjistí, že mu neklade žádný odpor, a pak jej pustí a nechá ležet. V tomto okamžiku zvedneme ponožku a celý postup zopakujeme. Toto celé uděláme asi 3-4 krát.

Zvláště ze začátku nesmíme psa s aportem příliš zatěžovat i když o něj jeví velký zájem. Celý tento denní nácvik končíme tím, že psíka na aport vydráždíme a pak předmět schováme do kapsy. Vždy (a z počátku zvláště) musíme končit s nácvikem aportu v době, kdy má pes o hraní ještě živý zájem. Nemělo by dojít k tomu, že pes už je hrou unaven a nechává náš předmět bez povšimnutí.

Může se stát, že pes nechce získaný aport pustit a vytrvale jej trhá. V tom případě vyndáme z kapsy druhý připravený předmět a pokusíme se upoutat psíkovu pozornost na něj. Střídáním předmětů docílíme toho, že se pes bude zajímat o pohybující se předmět, který máme my v ruce. Lze také postupovat tak, že se rovnou pokusíme psíka přivolat a snažíme se mu jemně, s povelem "pusť", aport odebrat. Po skončené hře musíme takovému psu aport ponechat, jinak by napříště nechtěl s aportem chodit k nám.

Ale co se psem, který o tyto pohybující se předměty nejeví zájem? Zde musí nastoupit vynalézavost a pozorovací talent psovoda. Pes například nejeví zájem ani o ponožku, o rukavici, ba ani o kutálející se tenisáček, zato však víme, že je velmi žravý. Pokusíme se tedy celý nácvik začít s kusem syrového masa nebo s větší vařenou kostí, na které jsou kousky masa. Postup je naprosto stejný, jen s tím rozdílem, že za vyhranou potravu mu vždy malý kousek dáme.

Dále postupujeme tak, že potravu, o kterou pes už jeví zájem a vždy se o ni s námi přetahuje, vložíme do ponožky a postup opakujeme. Pes maso v ponožce cítí a přetahuje se stejně vehementně. Po přetahování dostane odměnu z ponožky.

Není podstatné, na čem naučíme psa zájmu o aport, zda to bude ponožka, míček, potrava nebo gumová hračka. Podstatné je to, abychom ho hned z počátku pro tuto hru získali a aby se na ni vždy velmi těšil.

Po několika úvodních dnech tréninku přistoupíme k další fázi nácviku aportu. Nyní naučíme psa po chvilce hraní aport odevzdávat psovodovi. Při rozdražďování psa na aport ho můžeme zároveň vybízet povelem ke štěkání. Projev psa při těšení se na hru je tak spontánnější a my si vlastně při nácviku jednoho cviku také upevňujeme cvik druhý. Po radostném zákusu psa do aportu se s ním budeme chvíli přetahovat, pak zklidníme hru a volnou ruku položíme shora psovi na mordu a velíme "pusť". Pokud tento povel nebude stačit, zesílíme tlak ukazováku a palce ruky na horní pysk psa, až předmět pustí. Po puštění okamžitě pochválíme a takto několikrát celý postup zopakujeme.

I zde končíme s hrou dříve, než se pes nasytí. Upozorňuji, že je to otázka individuality. Některý pes přestane mít zájem o hru už po třetím pokusu, jiný po devátém. Je na psovodovi, aby pokles zájmu okamžitě zpozoroval a hru ukončil.

Po zvládnutí těchto základů přistoupíme k přinášení předmětu. Vzhledem k tomu, že už máme slušně rozpracováno přivolání, i když zatím bez přesnosti, neměla by nám tato fáze dělat velké problémy. Avšak praxe ukazuje, že právě v přinášení a odevzdávání aportů bývají největší nedostatky. Je to samozřejmě způsobeno tím, že psovodi s výcvikem pospíchají a nemajíce ještě zvládnuty cviky základní vyžadují již od psa cviky vyšší.

Postup bude následující: pes, který kolem nás volně pobíhá, bude upozorněn psovodem na jeho oblíbenou hračku - tedy aport. Po krátkém vydráždění, kdy pes projevuje chuť se do předmětu zakousnout, odhodíme mu ho do vzdálenosti zhruba 2-3 kroků s povelem "aport" nebo "aportíček", což dodává mazlivější tón a nezní to psovi jako tvrdý příkaz. Pes se za odhozeným předmětem rozeběhne a zakousne se do něj. V tomto okamžiku zavoláme psa jménem a přivoláme jej. Povel k přivolání musí přijít, až když pes předmět pevně drží, a nesmí být příliš silný, aby pes předmět nepustil a nepřiběhl bez něj. Přibíhá-li pes s aportem do naší blízkosti, uchopíme aport do ruky a okamžik se se psem přetahujeme za stálého chválení a povzbuzování povely "drž aport, hodný".

Tato fáze nácviku klade velký důraz na šikovnost psovoda. Nejlépe se praktikuje tak, že po přivolání psa ustupuje psovod v mírném tempu od psa a když se tento dostane do přímé blízkosti psovoda, udělá psovod rychlý krok proti psu a uchopí aport do ruky. Po 15-20 sekundách hru zklidníme, zavelíme povel "pusť" a psovi aport odebereme. A přichází zasloužená pochvala. Toto odhození s přivoláním několikrát zopakujeme.

Z pěti takových aportů uděláme asi dva pokusy s tím, že když pes s aportem přiběhne, nebudeme mu jej odebírat hned, ale, aniž bychom se aportu dotýkali, budeme psa jen hladit a chválit za přinesení. Aport mu ponecháme a dáváme tak psu najevo, že nám nejde ani tak o ten předmět, jako o to, aby pes přiběhl k nám. Psík by totiž jinak rychle zjistil, že po každém přinesení je mu aport odebrán a zakrátko by odmítal k nám s aportem chodit.

Proto v této fázi už učíme psa přinášet klacky a polínka z tvrdého dřeva, abychom mu mohli na závěr cviku předmět ponechat třeba i k rozkousání. V tomto stáří, kdy našemu psíkovi je asi pět měsíců, dochází k výměně zubů a psi si potřebují omačkat dásně. K tomu jim právě aportování dává vhodnou příležitost.

Samozřejmě že existuje mnoho různých jiných postupů a metod na nácvik přinášení předmětů. Většinu z nich znám a rád je na požádání popíši, ale já sám používám tento postup a zatím se mi vždy osvědčil. Aport u štěněte považuji za dobře rozpracovaný, když si na vycházkách samo nachází klacky a bez povelů je nosí.



Cvičíme podle TARTu II.

Nyní soustředíme pozornost na cviky poslušnosti. Ve zkoušce ZMT je pouze pět základních cviků. Přivolání psa před sebe, ovladatelnost na vodítku, aport volný, štěkání na povel u nohy psovoda a dlouhodobé odložení. Všechny cviky jsou za deset bodů.

Přivolání jako cviku jsem v našem časopise již věnoval několik článků a proto se o něm nebudu moc rozepisovat. Zdůrazním, co je podstatné. Rozhodčí nechá psovoda se psem pochodovat a po chvilce jej vyzve, aby dal psovi volno. Na tento povel uvolní psovod psa z vodítka a po povelu "volno" mu rukou ukáže prostor, ve kterém se může pohybovat. Pes by měl radostně vyběhnout do označeného prostoru a vzdálit se tak od psovoda. Psovod pokračuje volným krokem v chůzi. Na povel rozhodčího "psa přivolat" se psovod zastaví, otočí se čelem ke psu, zavolá na psa jménem a přidá povel pro přivolání, tedy např. "Argo, ke mně!". Už při vyslovení jména by měl pes živě zareagovat a po povelu by měl okamžitě zanechat dosavadní činnosti a co nejrychleji přiběhnout k psovodovi. Před psovodem by se měl bez dalšího povelu posadit a očekávat další povely.

Následujícím povelem by měl být povel "k noze". Aby nedocházelo k tzv. dynamickému stereotypu, může psovod v tréninku po přivolání, namísto povelu "k noze" nechat psa sedět a sám psa obejít a přiřadit se k jeho pravému boku. Tím se vyhneme tomu, že pes po chvilce sezení se sám přiřazuje k noze.

Několik hlavních zásad pro kvalitní zvládnutí tohoto cviku. Po povelu "ke mně" nikdy psa netrestáme, ani kdyby jeho příchod trval dlouho. Psa přivoláváme i ve chvílích, kdy jej nepotřebujeme a můžeme mu dát ihned po přivolání volno. Pokud bychom psa přivolávali jen v momentech, kdy bezprostředně po přivolání jej připneme na vodítko, ochota přicházet se sníží. Zvláště v začátcích se nesnažte psa po přiběhnutí ihned rovnat do předpisové polohy. Důležité je, aby pes přiběhl co nejrychleji a je jedno, jestli se posadí k psovodovu boku anebo zůstane před psovodem stát. Detaily si upravujeme postupně a zvolna.

Dalším cvikem je ovladatelnost. Cvik na první pohled jednoduchý, ale i zde se dají dělat chyby. Psovod by měl držet vodítko v pravé ruce volně prověšené. Levá ruka by se měla pohybovat volně v pochodovém rytmu. Levou ruku používáme též na tlesknutí na levé stehno při rozcházení, obratech anebo změně rytmu. Při rozcházení, obratech a změnách pochodového rytmu (přechod do klusu či pomalé chůze), vždy používáme pouze povel "k noze" a tlesknutí levé ruky na levé stehno, bez oslovení psa jménem.

Důležité je, aby tento povel přišel vždy včas. Většina psovodů dělá tu chybu, že po povelu rozhodčího příkladně "vpravo v bok" se nejdříve otočí vpravo a pak teprve dají psu povel. Tím dochází k tomu, že pes stále ještě pokračuje v přímém směru a psovod už je natočen doprava. Pak je chůze na vodítku na pohled nesladěná a psovod tak ztrácí zbytečně body za ovladatelnost. Je dobré, když vás některý z kolegů sleduje při nácviku a tyto chyby vám vytkne. Dnes už je ta možnost natočit vše na kameru a pak psovod sám nejlépe vidí, jakých chyb se dopouští.

Po ovladatelnosti na vodítku následuje aport volný. Tento cvik je popisován následovně: Psovod se psem v základním postavení, pes sedí u levé nohy, na povel rozhodčího odhodí psovod vlastní předmět do vzdálenosti nejméně 10 kroků. Na další povel rozhodčího vyšle psovod psa pro aport. Pes by měl pro předmět radostně vyběhnout, okamžitě jej uchopit a nejkratší cestou přinést k psovodovi. Před psovodem pes usedne a čeká na odebrání předmětu. Na další povel přisedne pes k noze.

Tak nějak by měl cvik vypadat, pokud je splněn ideálně. V praxi však vidíme některé základní chyby, které hovoří o nedostatečném procvičení tohoto, pro služebního psa velmi potřebného, cviku. Zkusme si některé popsat.
  • Pes pro odhozený aport vůbec nevyběhne.
  • Pes vyrazí pro aport bez povelu.
  • Pes pro aport vyběhne, ale nejeví ochotu jej přinést.
  • Pes aport přinese, ale hodí jej psovodovi k nohám.
  • Pes jeví známky bázlivosti po nuceném aportu.
Abych nemusel jednotlivé chyby detailně rozebírat, pokusím se popsat nácvik aportování. Již od útlého mládí štěněte je třeba rozvíjet zájem o pohybující se předměty. Podaří-li se nám psa pro aport získat a udělat z něj náruživého aportéra, máme postaráno o stopy, překážky, vysílačku, vyštěkání, zlobivost při hlídání předmětů, o plavání, atd. Pokud štěňata vyrůstají u svědomitého chovatele, tak si tento zájem přinesou již s sebou. Chovatel totiž pohazuje do klubka štěňat míček nebo hadrovou kouli, tahá před štěňaty svinutý hadr a provokuje je k zákusu do něj. Kořistnický pud nutí malé a hravé psíky k pronásledování "kořisti" a rychle si tuto zábavu oblíbí. Pak je už na novém majiteli, aby tuto hru rozvíjel a upevňoval.

Mnoho začínajících psovodů dělá zbytečné chyby už v počátku. Dočtou se, jak má předpisový aport vypadat, a s touto představou začínají psa aportování učit. Nutí psa, aby po odhození aportu zůstal u nohy psovoda, po přinesení aportu srovnávají psa do předpisového předsednutí, pokud možno ještě zkoušejí při aportování střelbu, atd. až mladému psíkovi tento cvik otráví naprosto a dokonale.

Aport musí být pro psa vždy hra a dokonce jistý druh odměny. Předmět pro aportování by měla být z počátku nějaká jeho oblíbená hračka. Tenisový míček, stará kožená rukavice, hadrový pešek nebo pískací gumová figurka. Je naprosto fuk, co to bude, ale podstatné je, aby o tuto věc měl psík enormní zájem. Jakmile se s tímto předmětem vytasím, bude se psík snažit do předmětu zakousnout a tahat se o něj. Po krátkém potahování mu jej nechám a chválím ho: "drž aport, hodný". Psík si věc bude nosit a náš úkol je, přivolat štěně do naší blízkosti. Lze to praktikovat i za pomoci pamlsku. Přiběhne-li psík k nám, rychle uchopíme předmět a za stálého opakování "drž aport" se s ním o předmět taháme, abychom ho opět nechali vyhrát. Po několika úspěšných pokusech předmět psíkovi odebereme a odhodíme jej kousek před sebe. Při odebírání můžeme předmět vyměnit za pamlsek.

Pes musí mít do hry stále chuť a proto nesmíme počet pokusů zbytečně přehánět. Hru ukončíme v momentě, kdy si psík chce stále hrát, aby se na příští nácvik opět těšil. Po určité době odhazujeme předmět na větší vzdálenost a našim cílem je, aby psík za předmětem okamžitě vybíhal a co nejrychleji se s ním vracel, aby se s námi mohl o něj tahat. Postupně předměty měníme a na procházkách můžeme psíkovi pohazovat klacíky. Upřesňování cviku, jako je předsedání, předpisové odevzdávání a posléze přisedání k noze, necháme až na dobu, kdy už pes náruživě aportuje.

Využívání hlasového projevu psa, tzv. štěkání na povel, je zcela nepochopitelně dalším kamenem úrazu, se kterým se na zkouškách a soutěžích setkáváme. Výsledkové bodové průměry tohoto cviku i z vrcholných soutěží jasně hovoří o tom, jak málo a nedostatečně je tento cvik propracován.

S nácvikem je nutno začít co nejdříve a už v úplném začátku výchovy. Především využívat chvíle, kdy pes začne štěkat sám. V tomto momentě musí psovod psíka povzbuzovat a povelem "štěkej" podporovat jeho hlasový projev. Už na procházkách si všimneme, že jsou některé předměty, které mladého psíka zaujmou a ke kterým se chová nedůvěřivě. Štěně se většinou naježí a začne "pobafávat". (Projeví se zde tzv. orientační reflex, který pan Pavlov popsal jako reflex "Co je to?") a k předmětu se začne opatrně přibližovat, aby si jej mohl ověřit čichem. To je chvíle, kdy psovod změní intonaci hlasu a temně a záhadně povzbuzuje psa "dej pozor, štěkej". Dobu přiblížení k předmětu co nejvíce prodlužujeme, aby měl pes čas si pořádně zaštěkat. Je správné ke všem takovýmto předmětům psa postupně přivést, abychom ho přesvědčili, že není se čeho bát, a tak povzbuzovat jeho sebedůvěru. Přesto si alespoň jeden takový předmět v přírodě necháme a psíka k němu dlouhou dobu nevedeme, protože nám poslouží jako vynikající trenažér pro nácvik štěkání.

Jiný způsob nácviku spočívá v tom, že na procházce, kdy jsme pro psa v neznámém prostředí, uvážeme psa na vodítko někde u stromku a naznačujeme mu, že odcházíme. Vzdálíme-li se od něj na pár metrů, začneme psíka přivolávat. Bude se snažit za námi dostat a po chvilce cloumání s vodítkem se většinou z kňučení vyklube štěkot. V ten okamžik psovod radostně zavelí "štěkej, tak je hodný" a co nejrychleji se přesune k psovi, aby ho okamžitě odvázal. Psík brzy pochopí, že začne-li štěkat, bude mít volno. Tento nácvik má jednu nevýhodu v tom, že později, když psa někde uvážeme, bude štěkat a domáhat se tak puštění, ale to se později odbourá povelem "klid".

Na závěr mohu doporučit ještě jeden spolehlivý způsob nácviku. Zůstaneme se psem v kotci a poprosíme kolegu, aby se svým psem procházel kolem nás a případně prováděl se psem činnost, která vyprovokuje našeho psa ke štěkání. Začne-li náš pes štěkat, my mu v tom rezolutně zabráníme povelem "klid, nesmíš". Pes se sice neochotně utiší, ale bude stále nabuzen. Kývnutím na pomocníka naznačíme, aby zvýšil intenzitu pohybu a v ten okamžik dáme psovi povel "štěkej". Náš psík se okamžitě a ochotně na druhého psa rozštěká a my po chvilce štěkání opět zopakujeme povel "klid". Takto vše několikrát zopakujeme a bude-li výsledek uspokojivý, naznačíme pomocníkovi, aby se psem odešel.

Při začátcích nácviku je velmi důležité povzbuzovat psa již v momentě, kdy se o rozštěkání teprve pokouší. Stačí, když blafne jednou a už přichází bouřlivá pochvala "štěkej, tak je hodný". Štěkání, zvláště u některých psů, je třeba trénovat denně a při každé příležitosti. Pes si musí štěkotem umět "říci" o aport, o krmení, apod.

Závěrečným cvikem poslušnosti ve zkoušce ZMT je dlouhodobé odložení. Pes musí zůstat na určeném místě po dobu, než druhý pes odcvičí svou poslušnost. Nácvik odložení provádíme zásadně po skončení výcviku, po ukončení procházky, zkrátka v době, kdy už je pes vyběhán a dostatečně unaven. V momentech, kdy vypozorujeme, že už by si nejraději lehl sám.

Psa odložíme do polohy vleže a zavelíme "zůstaň" a prudce mu levou rukou mávneme těsně před čenich. Pak se psovod vzdálí asi na tři kroky a zde chvíli setrvá. Potom psa obejde a přiřadí se k jeho pravému boku. Vydrží-li pes na místě, velmi jej pochválíme a dáme mu volno. Pokud pes nevydrží, klidně se vrátíme zpět a na stejné místo jej odložíme znova. Je třeba se ozbrojit trpělivostí, neboť zvláště u temperamentních psů a u psů se silnou vazbou na psovoda bude tento cvik velmi obtížný. Pokud pes opustí místo, nedávejte mu nikdy opravující povely z dálky, ale vždy si ke psovi dojděte a na označené místo jej znova odložte.

Odkládačku začínáme trénovat v místech, kde nejsou žádné rušivé vlivy, abychom ji postupem doby dopracovali do takové dokonalosti, že pes neopustí určené místo ani v případech, kdy do jeho těsné blízkosti doběhne další pes anebo dopadne aport odhozený jiným psovodem.



Nácvik aportu

Jeden ze cviků pro výcvik psa velmi důležitých a potřebných - přinášení předmětů, v pejskařském slangu zvané aport, dělá mnoha psovodům nemalé problémy.

Zkušební řád hovoří naprosto jasně: "Psovod stojí v základním postoji, na povel rozhodčího odhodí aport do předepsané vzdálenosti, na další povel rozhodčího vyšle psa pro odhozený předmět. Pes by měl rychle vyběhnout, předmět uchopit a nejkratší cestou ho přinést před psovoda, kde usedne a po povelu rozhodčího "odebrat" předá přinesený předmět psovodovi. Na další povel "k noze" zaujme základní polohu.".

Teorie je to pěkná, praxe však ukazuje ukazuje něco jiného. Část psů pro odhozený předmět nevyběhne vůbec, nejeví o aport zájem, někteří psi sice pro aport vyběhnou, ale po uchopení předmětu nemají nejmenší chuť se k psovodovi vrátit a pobíhají s aportem tak dlouho, až je to přestane bavit a pak někde ulehnou a s předmětem si hrají. Někteří psi pro aport vyběhnou, ale na zpáteční cestě jej pustí a přijdou bez aportu. Mnoho psů se vlivem nesprávného nácviku při cestě s aportem k psovodovi doslova loudá a projevuje bázeň.

Jak postupovat, abychom pro našeho psa udělali z tohoto cviku jeden ze způsobů odměny? Je naprosto ideální, když s rozvíjením zájmu o pohybující se věci začne už chovatel. Pohazováním tenisového míčku, taháním hadru mezi klubkem šesti až sedmitýdenních štěňat povzbuzuje chovatel ve štěňatech kořistnický pud, se kterým už přicházejí na svět. Takto připravovaná štěňata se velmi snadno zorientují u nového majitele a ten, pokud bude pokračovat v této činnosti, rychle svého psíka pro tuto hru získá.

V počáteční fázi přípravy je nejdůležitější upoutat psíkovu pozornost na předmět, kterým pohybujeme. Dalším naším úkolem je, aby pohybující se předmět pes pronásledoval a snažil se jej uchopit. Těmto dvěma krokům musíme zpočátku podřídit vše.

Pokud by psík nejevil zájem o míček či o jiný vhodný předmět, který si zvolíme jako pomůcku pro nácvik aportování, můžeme použít třeba ovařenou kost, na které jsou zbytky masa, a tu buď pohazujeme psíkovi volně nebo upoutanou na kousek provázku ji taháme před psíkem po zemi. Pes, který je před krmením, nemůže tuto předloženou lahůdku přehlédnout.

Mějme na paměti jednu věc: předmět, pro který psíka získáme, nám v pozdější fázi výcviku poslouží jako motivace při nácviku stop. V současné době jsou na trhu různé gumové kostky, koule, apod. opatřené kouskem provazu s ouškem, o které se štěňata velmi zajímají. Tato kostka se mi velmi osvědčila a mohu ji doporučit zvláště pro mladé psíky, kteří ještě nevyměnili zuby. Po výměně zubů už gumové aporty moc nepoužívám, vzhledem k obsahu síry, která přispívá k opotřebování chrupu.

Nácvik pronásledování pohybujícího se předmětu a jeho uchopení je, zvláště v počátcích nácviku, vhodné provádět v omezeném prostoru, aby psík neměl šanci nám s aportem od nás utéct. Proto je vhodný kotec, místnost v bytě nebo třeba zahrádka. Jakmile pes předmět uchopí, okamžitě jej lákáme k sobě. Dostane-li se psík do naší blízkosti, snažíme se uchopit do ruky nesený předmět. Nikdy nechytáme psa, protože se většinou stává, že držíme psa za obojek a on nesený předmět pustí na zem. Držíme-li předmět pevně v ruce, začneme se o něj se psem přetahovat. Zvláště na počátku velmi citlivě, abychom mu předmět příliš brzy nevytrhli z tlamičky. Při přetahování opakujeme povely "drrrž aport, tak je hodný, drrrž". Po chvilce přetahování povolíme tah a zavelíme "pusť". Levou ruku položíme na čenich shora a pravou rukou mu předmět odebereme. Jakmile máme předmět v ruce, opět na něj upoutáváme pozornost psa a celé odhození i s odebráním opakujeme.

Při těchto počátečních pokusech je dobré, abychom občas při přetahování nechali psíka vyhrát a předmět mu ponechali na hraní. Pes se tak naučí odhozený předmět pevně držet a nebude ho v pozdější době pouštět na zem. Stane-li se, že psík na zpáteční cestě k nám upustí předmět na zem, nikdy jej nezvedáme, ale snažíme se předmět, buď odkopnutím nebo rukou, uvést znovu do pohybu a pak musíme být šikovnější a rychlejší při příštím odebírání. Pouštění předávaného předmětu můžeme psíkovi zpříjemnit výměnou za pamlsek.

Přináší-li nám psík zvolený předmět s radostí a ochotně, postupně se mu snažíme předměty měnit, aby se naučil zvedat a přinášet jakoukoli věc odhozenou psovodem. S přinášením aportů si tak vlastně posilujeme i cvik přivolání.

Aportování můžeme opakovat, vzhledem k temperamentu našeho psa, jen tak dlouho, aby jej to nepřestalo bavit. Ukončení nácviku by mělo nastat v okamžiku, kdy má pes ještě živou chuť za předmětem běhat a nosit. Tento moment je individuální. Jeden pes je schopen nosit aporty od rána až do večera (a jsou psi s ochotou aportovat až otravní) a na druhou stranu jsou psi, kteří přinesou aport jednou, dvakrát a okamžitě ztrácejí o přinášení zájem. Je proto na psovodovi, aby vypozoroval, jakým typem je jeho pes a tak postupně a nenásilně u něho prohluboval zájem o tento cvik.

V posledních letech se stává, že psovodi ztrácejí příliš brzy trpělivost s nácvikem přirozeného aportování a uchylují se k tzv. nucenému aportu pro údajně rychlejší postup při výcviku. Ze své zkušenosti mohu říci, že takovýto způsob aportování neuznávám.

Za prvé je na psovi okamžitě vidět, že má udělán "nuceňák", a za druhé tito psi nosí pouze činku. Musíme mít na paměti, že budeme-li mít u našeho psa dobře propracovaný aport, máme vystaráno se štěkáním na povel, s překážkami a především s motivací na pachové práce. Vyhledávání předmětů, vyštěkání těžkého předmětu, rozlišovačky a ostatní velmi důležité cviky, které už většinou v našem národním zkušebním řádu chybějí, ale které jsou nepostradatelné pro kvalitní přípravu služebního a sportovního psa, jsou všechno cviky založené na kvalitním aportování. Proto je třeba věnovat tomuto cviku maximální pozornost a vyvarovat se, zvláště v počátcích, metodických chyb. Na nácvik každého nového prvku by měl být psovod vždy předem pečlivě teoreticky připraven, aby mohl na vyskytnuvší se problémy okamžitě adekvátně reagovat.

Jednou z metod, jak získat psa pro aportování, je napodování za přítomnosti už aportujícího psa. Náš psík se nechá strhnout druhým psem k pronásledování odhozeného aportu a snaží se mu v běhu vyrovnat. Zde je třeba dávat bedlivý pozor, neboť pes, který již dobře aportuje, může začínajícího psíka i odradit, protože si svůj aport pečlivě hlídá, a může se stát, že doběhnou-li oba psi k aportu současně, může zkušenější pes nováčka i pěkně "osolit". To v žádném případě nesmíme dopustit. Zkušenější psovodi mi dají jistě za pravdu, když řeknu, že to je situace, kdy se nejčastěji psi poperou. Proto napodobovací metoda ano, ale jen s velmi ovladatelným a "rozumným" psem.


Cvičíme podle TARTu VII.

Dalším cvikem, který nás čeká, je odložení za pochodu do polohy vleže. Sami vidíme, jak je důležité, aby cviky poslušnosti v jednotlivých zkouškách na sebe metodicky navazovaly. Naučili jsme psa cvik lehni u nohy psovoda a nyní se nám to bude náramně hodit.

Nácvik začneme opět ze základního postoje. Zavelíme psovi "k noze", levá dlaň tleskne na levé stehno a rozejdeme se v normálním pochodovém rytmu. Po ujití asi dvaceti kroků zavelíme psovi "lehni" a levá ruka mávne podél psa shora dolů a v závěrečné fázi nám přitlačí mírně na kohoutek psa, čímž ho donutíme ulehnout. Při této činnosti se může psovod na chvíli pozastavit. Jakmile pes leží, pravá ruka pustí vodítko a levá ruka, respektive její dlaň, jde prudce před čenich psa (bez doteku) a zavelíme "zůstaň" a pokračujeme v chůzi ještě asi pět kroků. Zde se otočíme a vracíme se ke psu, abychom ho obešli a přiřadili se k jeho pravému boku. U psa se zastavíme a snažíme se, aby zůstal v poloze vleže, až do doby, kdy mu dáme povel "sedni". Pokud pes zůstává na místě, můžeme postupně zvětšovat vzdálenosti od něj. Pokud se snaží vstávat anebo popolézat, což nám obratem sdělí pomocník, který nás zpovzdálí sleduje, abychom se na psa nemuseli stále obracet, nebudeme psa opravovat na dálku, nýbrž se k němu okamžitě vrátíme a celou akci zopakujeme.

Některý pes tento cvik pochopí okamžitě, u jiného budeme muset mnohokrát opravovat a opakovat. Klidnější psi takovéto cviky zvládají dobře, psi s vysokým temperamentem anebo s velkou vazbou na psovoda mají většinou problémy. I zde platí, že trpělivost přináší růže. Pokud psovod nevyskočí z kůže.

Aport přes překážku 80 cm vysokou by neměl dělat potíže, pokud jsme ze psa vychovali náruživého aportéra. V první fázi nácviku natrénujeme překonávání překážky. Nastavíme si výšku nízké překážky na 60 cm, a se psem na vodítku, za mírného klusu, navádíme psa k překonání překážky tam i zpět. Důležité je za běhu před překážkou nezpomalovat a nechat v délce vodítka dostatečný prostor k tomu, aby si pes srovnal krok a mohl se dostatečně odrazit k překonání překážky. Je dobré využít napodobovací metody a zařadit se do skupinky psů, kteří v řadě za sebou překonávají překážku jeden za druhým.

Poté si hodíme aport několikrát za sebou na volno, bez trvání na přesném provedení. Psa tzv. nabudíme. Pak se psem u nohy dojdeme před překážku a zde psa posadíme. Upravíme si vzdálenost od překážky tak, aby vyhovovala psovi k odrazu, ale nestavíme se zase příliš daleko, aby vzdálenost nedávala prostor k tomu, aby mohl pes překážku oběhnout, aniž by ji překonal. Přidržíme si psa za obojek a tak, aby to dobře viděl, odhodíme aport přes překážku. Aport by měl dopadnout asi čtyři až pět kroků za překážku. Poté zavelíme "vpřed, aport" a držíce psa za obojek mírně popoběhneme k překážce, a těsně před ní, tak aby měl prostor na odraz, psa pustíme. Překoná-li pes překážku a uchopí aport, poklepáním ruky na překážku mu naznačíme kudy zpět, zavelíme "zpět, aport" a rychle odstoupíme od překážky, aby měl pes dostatek místa na doskok. Pokud by mu tento postup dělal potíže a pes by nám překážku zpět obíhal, provedeme celý tento postup na delším vodítku, s tím, že se psem pro aport běžíme a zpět též.

V tomto případě nebudeme trvat na předsedání a předpisovém odevzdávání aportu. Pokud pes bude překážku zvládat, přidáme výdrže před vysláním, jako u aportu volného, a celou povelovou techniku omezíme pouze na povely "vpřed, aport", "zpět" a "pusť". Po odevzdání aportu vsedě následuje povel "k noze".

Na nácvik překonávání nízké kladiny se můžeme připravovat při vycházkách se psem, kdy ho učíme chodit po padlých stromech, úzkých lávkách, apod. Jinak celý nácvik kladiny je věc velmi jednoduchá, protože začínáme chodit po kladině na vodítku, psa si můžeme přidržovat a pomáhat mu tak udržet potřebnou rovnováhu. Pokud psi přes kladinu velmi pospíchají, naučte je na kladině zastavit, přijmout pamlsek, a pak klidně a pomalu pokračovat dál. Pokud pes na kladinu nechce, můžeme mu mírným tahem za vodítko pomoci anebo po kladině po metru položit pamlsky a lákat psíka na ně. Nácvik kladiny většinou nezabere více času jak čtvrt hodiny a máte doživotně vystaráno.

Je třeba dbát, aby kladina měla správné rozměry, aby nebyla příliš úzká a aby náběhová prkna měla doporučený sklon, tedy požadovaných 30 stupňů. Dbejte, zvláště při nácviku, aby náběhová prkna nebyla kluzká po dešti anebo námraze. Jeden nešikovný pád s kladiny může psíka na dlouhou dobu odradit. I u tohoto nácviku je velmi účelné zapojit napodobovací metodu a překonávat kladinu ve skupince psů v těsném sledu za sebou. Pokud pes s kladiny seskočí už z náběhového prkna, nerovnejte jej, ale znovu se zařaďte na konec řady a celý pokus opakujte tak dlouho, až se zadaří.

Tím bychom měli splněnu poslušnost na T 1, protože dlouhodobé odložení a střelbu zná již náš pes z předcházející zkoušky. O tom, jak postupovat, aby z našeho psa byl velmi kvalitní obranář, jsme si dostatečně popsali v předcházejících číslech našeho časopisu. V souhrnu by tedy složení zkoušky ZMT a T 1 již nemělo být problémem. Přesto si řekneme několik slov k takzvané technické části. Sem řadíme průzkumy terénu, prohlídku a výslech, doprovody a celkovou ovladatelnost při obraně.

Aby se pes stal opravdovým pomocníkem, musí být i při obraně naprosto a dokonale ovladatelný. Průzkum terénu, v pejskařském slangu nazývaný revír, je činnost, při které musí pes v označeném prostoru rychle a systematicky nalézt ukrytou osobu, a tu buď označit anebo vyštěkat. Aby se pes naučil plánovitě prozkoumat určený prostor, k tomu nám nejlépe poslouží cvik nazývaný revír-aport. Při této činnosti by měl pes propátrat určený prostor, ve kterém jsou pohozeny lehké předměty (rukavice, čepice, peněženka, apod.), tyto předměty nalézt a také přinést do ruky psovoda.

Připravíme si proto několik takovýchto předmětů do kapes, najdeme si vhodný prostor, nejlépe louku, a s neupoutaným psem u nohy si stanovíme osu postupu. Pak vykročíme vyhlédnutým směrem a po ujití asi patnácti kroků odhodíme doprava od osy postupu jeden z předmětů a zavelíme "revír, aport". Pes by měl okamžitě vyběhnout a odhozený předmět aportovat. Zde nemusíme zatím vyžadovat předpisové předání, to znamená s předsednutím, apod. Předmět psovi odebereme, pochválíme jej, předmět uschováme a pokračujeme po zvolené ose postupu. Po absolvování dalších patnácti kroků odhodíme předmět na opačnou stranu a zopakujeme povel pro přinesení. Takto budeme postupovat až do odhození třetího předmětu. Poté práci ukončíme a psa velmi pochválíme. Tuto činnost budeme opakovat asi týden, ale vždy v jiném terénu a na různých místech.

V další fázi nácviku si psa před odhozením aportu přidržíme za obojek a vypustíme jej k vyhledání až po dopadu aportu na zem. Opět asi po týdnu přivážeme psa třeba ke stromu, a po zvolené ose vyjdeme sami a předměty si rozházíme tak, aby pes mohl naši činnost sledovat. Pak se ke psu vrátíme, psa odvážeme, a vyjdeme po ose postupu s volným psem u nohy. Dostaneme-li se na úroveň prvního odhozeného předmětu, ukážeme rukou do tohoto směru a zavelíme "revír, aport" a vyšleme psa do prostoru k vyhledání aportu. Do prvního směru většinou pes vyběhne zcela neomylně a rychle nalezený aport přinese, neboť sledoval naše počínání a většinou si pamatuje první místo dopadu předmětu. Při dalších předmětech už bude muset hledat. My mu musíme dát dostatek času a klidu k vyhledání dalšího předmětu. Proto nebudeme zbytečně pospíchat směrem dopředu a klidným krokem budeme postupovat po zvolené ose, až pes druhý předmět najde. A tak postupujeme až do závěru. Po úspěšném nalezení posledního předmětu můžeme psovi za odměnu odhodit jeden z aportů, abychom ho mohli na závěr velmi pochválit.

Po několikadenním takovémto tréninku rozhodíme předměty v terénu tak, aby pes byl mimo dohled a naši práci nemohl sledovat. Postup vyhledávání zůstává stejný. Je důležité měnit předměty a vždy na další cvičení si připravíme jiné. Po určité době se bude pes na tuto práci těšit a brát ji jako jistou formu hry. Na nás bude, abychom mu svou netrpělivostí a spěchem tuto radost nepokazili a dali tak dobrý základ pro další cviky, které na tento trénink navazují.


20.10.2010

21. října 2010 v 19:00 | Jana
Takže,dnešní den myslím měl veliký význam.Ráno jsem šla narehabilitaci na 9:00 a ve škole jsem přišla na 3 hodinu,pak jsme měli ještě 3 hodiny.No a  pak jsme měli Fyziku,to jsem se nechala vyzkoušet a dostala jsem.......hádejte co............1!Ano,to jsem ale šikulka co?Mno a pak jsme měli dějepis,ájinu a němčinu,na angličtinu jsme šli na PC a pak následně na oběd,to jsme měli
(my to máme tak,že máme takovej stroj a tam dáme tu naši kartičku na oběd nebo čip na oběd a můžeme si vybrat z 2 obědů,třeba na jedničku je kuře na paprice a na dvojku špagety atd...) na jedničku pizzu a na dvojku,tol jsem měla já protože pizza mi ve škole nechutná ale jinak mi chutná a to jsem měla na tu dvojku takovou majdu s kousky kuřete a bramborem a bylo to moc dobrý!Pak jsem šla domů a pak do kniho¨vny s Hančou a Luckou-kámošky.Tam jsme byli asi hodinbu,pak jsem šla domů......a tam jsemd ělala...to vás nemusí zajímat :D tak pp!

hádanka-vyhodnocení

18. října 2010 v 16:49 | Jana
Takže!Máme tu vyhodnocení,jsem velice ráda,že se zůčastnilo hned 12 lidí!Takže,zde je vyhodnocení:
1.místo:Lenka,Martina,AnnaX-200 bodů
2.místo:Ondra WvVw,Keks-80 bodů
3.místo:XTáňa-50
4.místo:Marta,LuccieE,-20 bodů
5.-10.místo:Haničččka,Gorila 8,Jenda,Perník Křupavý-10 bodů



Tak to by bylo vše!papa

Výstava bígla-vyhodnocení

18. října 2010 v 16:43 | Jana
Takže,bohužel mi přišla jenom jedna fotka,a ta byla sakra pěkná!ale předplatné dát nemohu,proto dám 50 bodíků!

Kamej

18. října 2010 v 16:40 | Jana
Tak tenhle koník patří spolu s Kortou k mým nejoblíbenějším na světě a prostě celé planetě!Hele,to se rýmuje xD.Mno nic,ale vidím ji asi 2x do roka,takže je pro mě opravdu těžké se s tím smířit.Tady je pár důležitých informací o ní...

Jméno:Kamej
říkám jí:Kamejko,Kamčo
Věk:asi 7 nebo 6 let
pohlaví:klisna
zaměření:rekreace,parkur,skoušíme drezurku(ta ji moc ale nebaví :D)
povaha:Kamča je vážně ta nejlínější kobyla pod sluncem xD na jízdárně,ale v terénu je jako blesk!Krásně se nacválá a já ji opravdu věřím.Veřím ji,že nespadneme nebo neuklouzneme a já nespadnu na zem.Taková je,chytrá,pozorná,náladová,ale přeci skvělá a přátelská kobylka :)
Znám ji:4 roky
Láska na první pohle?:Jasně!Hnedka jak jsem uviděla tu krásnou vrannou klisnu,věděla jsem,že ji budu mít....né mít ráda!Ale nýbrž milovat!



Tady je Kamejka s Martinkou(trenérka)

Klára s Kamej na pastvině - květen 2009

Kortička

17. října 2010 v 18:43 | Jana



kortička!

Trysk

16. října 2010 v 16:56 | Jana
už jsem se naučila aji tryskat!dole je hodně fotek ,tak se mrkni!

































5.číslo

15. října 2010 v 20:27 | Jana
V tomto článku:
            Slovenský teplokrevník
              Výžehy
                Hříbata-čas dospívání
                  Slavní koně-Age of Jape
                    Vizitka koně-Lianfrechfa Celebration
                      Pony soutěže



1.kapitola-Slovenský teplokrevník


Historie-Pokud se chceme dozvědět něco o původu s.t.,musíme se vrátit do dob československa a ještě dál.Vznik tohoto teplokrevného plemene se datuje do doby Rakouska.Uherska,tedy tři až čtyři století zpátky.Slovenský teplokrevník se choval ve třech výkonnostních typech,v lehkém,středním,těžkém,jeho šlechtění však nadále pokračuje.


Charakteristika-Kohoutková výška se pohybuje mezi 163 a 168cm.Má střední tělesnou stavbu,což jej předurčuje k všestrannému využití.Kohoutek bývá z pravidla výraznější.


Povaha-Ohnivější temperament,Jeho zástupci jsou živější.Pro zkušenějšího jezdce zůstává i přesto dobře ovladatelným koněm.


Využití-Všestranný kůň.Má vysoké akce nohou,vyniká ve skákání.




2.kapitola-Výžehy

Jedním z mnoha způsobů označování koní je takzvaný výžeh.Jde o vypálenou značku na těle koně a to buď žhavým železem nebo tekutým dusíkem.
,


Máme několik druhů výžehů:
1. Kmenový - vypaluje se na levou sedlovou část, skládá se z kmenového znaku otce a arabského čísla. U plnokrevníků se znak otce vypaluje na pravou stravu.
2. Rodový - vypaluje se pod kmenovým a je to znak otce, po kterém pochází matka hříběte. Nepoužívá se u anglických polokrevníků, klusáků a chladnokrevných koní.
3. Výžeh hříběte - je to číslo, které nám vyjadřuje, kolikáté je to hříbě po určitém plemeníkovi. Výžeh hříběte se vypaluje na pravou stranu sedlové části. U anglických plnokrevníků pod znak otce.
4. Výžeh chovatelského ústavu - vypaluje se na levé stehno a u anglických plnokrevníků do levé sedlové části. Je to znak hřebčína.
5. Základní číslo - vypaluje se na levou stranu krku a je to č14. íslo, pod kterým je kůň zapsán v plemenné knize.








3.kapitola-Hříbata(čas dospívání)


Narození hříběte je nádherným okamžikem, neboť během pár hodin spatří světlo světa tvoreček, který se ihned snaží postavit na svých dlouhých nemotorných nožkách. Na tuto událost je pochopitelně nutné navázat odpovídající péčí. Hříbata jsou, jako každá mláďata, křehkými tvory, a proto je nutné jejich odchovu věnovat maximální pozornost a poskytnout jim optimální podmínky, které jsou potřebné pro jejich zdárný vývoj v dospělého a zdravého koně.


využito 23.jpg
Na odchov hříbat  má vliv množství faktorů, které působí souhrnně, a proto, má-li být odchov hříbat úspěšný, musí být komplexní i peče o ně. Hříbata by měla mít zabezpečenu především kvalitní a dostatečnou výživu, musí být chována v odpovídajících veterinárně hygienických podmínkách a i samotný chovatel by měl zvolit takovou techniku chovu, která je pro ně nejvhodnější.


Výživa hříbat


Pro výživu hříbat má v prvních měsících věku zcela zásadní význam pochopitelně mléko, které saje od klisny. V prvním měsíci svého života je hříbě na mléčné výživě zcela závislé. Pro produkci kvalitního mléka v dostatečném množství je proto potřeba dbát i výživu klisny. Denní produkce mléka klisny by měla na svém vrcholu, což je přibližně v 2. měsíci, dosahovat objemu 15 - 17 litrů. Tento produkovaný objem mléka by měl hříběti zaručovat denní hmotnostní přírůstek ve výši cca 1 kilogramu. Hříbě by se proto mělo každý den vážit, protože nižší nebo dokonce žádný přírůstek, signalizuje, že něco není v pořádku. V 6. týdnu by mělo mít hříbě asi dvojnásobnou hmotnost vůči porodní hmotnosti, to znamená, že by mělo vážit přibližně 55 - 60  kilogramů.


využito 24.jpg


S přikrmováním se u hříběte začíná ve 3. týdnu. Hříbě by mělo dostávat krmivový koncentrát spolu s objemným krmivem do samostatného krmítka. Hříběti je nutné dodávat i dostatečné množství minerálů a vitamínů. Krmivo by mělo obsahovat dostatek stopových prvků - železa a mědi. Z vitamínů jsou to vitamín A, toho by hříbě mělo dostávat v množství, které odpovídá 150-200 m.j. na kilogram živé hmotnosti. Důležitý je také vitamín D, jehož denní dávka by měla odpovídat 15-20 m.j. na kilogram živé hmotnosti. 

Denní objem krmiva by se měl rozdělit na více dávek, minimálně však alespoň na tři. Samotný denní objem jadrného krmiva má odpovídat 2 - 2,5 %  živé hmotnosti hříběte. Nejvhodnější je oves nebo kukuřičný šrot. Hříbě a klisna se v žádném případě nesmí krmit z jednoho žlabu, bílkovinný krmný koncentrát, kterým je přikrmována klisna, je pro hříbě zcela nevhodný. Z tohoto důvodu by také měla být při krmení klisna uvázána a stejně tak i hříbě. Hříbě musí mít také přístup k čerstvé pastvě a kvalitnímu senu.

Odstav se zpravidla provádí mezi 4. a 8. měsícem. Názory na to, zda je vhodnější hříbě odstavit dříve nebo později, se však rozcházejí a je tedy otázka, jaký okamžik je vhodné pro odstav doporučit.

Hříbě je už ve čtyřech měsících způsobilé k výživě pouze rostlinnou výživou a je tedy po stránce své výživy na klisně již v podstatě nezávislé. Nicméně pozdější odstav v 7. nebo 8. měsíci prodlužuje kontakt hříběte s klisnou, což má výrazně kladný vliv na vývoj jeho charakteru a zároveň to podporuje i získání důvěry k člověku.

V době odstavu je potřeba zajistit hříběti kvalitní pastvu a kvalitní jadrné krmivo v denním množství 2,5 - 3 % jeho živé hmotnosti. Krmnou dávku je však nutné korigovat vzhledem k aktuální kondici hříběte. Nadměrný příjem krmiva a zrychlený růst může hříběti způsobit vážné zdravotní problémy. Vojtěška, ani vojtěškové seno nejsou pro hříbě vhodné pro vysoký obsah bílkovin a oxálatů.

Hříběti se samozřejmě musí dodávat i minerály, především kostitvorné minerální látky. Hříbě vážící 200 kilogramů má denní potřebu vápníku 26 gramů, u fosforu činí denní spotřeba 16 gramů. Mimo to jsou důležité i zinek a měď. A k tomu pochopitelně vitamíny A, D a E.

V období mezi 12. a 15. měsícem věku dosahuje kůň 70 %  své konečné živé hmotnosti a 90 %  své výšky. Denní přírůstek hmotnosti se v tomto období pohybuje zhruba v rozmezí 480 - 600  gramů. Krmná dávka musí opět odpovídat kondici hříběte. Krmnou dávku tvoří kvalitní píce spolu s ovsem a kukuřičným šrotem. Při špatné kondici mohou hříbata navíc dostávat až jeden a13 %. Krmná dávka by měla obsahovat i 32 gramů vápníků, 23 gramů fosforu a 48 gramů lyzinu. V případě, že jsou hříbata ve špatné kondici, může být krmná dávka rozšířena o 100 mililitrů slunečnicového oleje.

V zimním období při nedostatku pastvy se hříbatům jako doplněk výživy podává 1,25 až 1,5 kilogramu 12 %  bílkovinného koncentrátu na 100 kilogramů jeho hmotnosti spolu s kvalitní sušenou pící. 

Veterinární péče a hygiena odchovu hříbat


Proto, aby se včas zabránilo případnému onemocnění hříběte, je nezbytně nutná a nanejvýš žádoucí pravidelná, to znamená každodenní, preventivní kontrola jeho zdraví. Stále platí, že prevence je tím nejlepším způsobem, jak předcházet nemocem. Mimo to je pak pochopitelně nutné hříbě řádně a včas naočkovat. Od 3. měsíce věku by se měla hříbata vakcinovat proti rhinopneumonii a tetanu, od 4. měsíce věku pak proti influenze, popřípadě vzteklině. Zapomínat by se nemělo ani na odčervení, a to nejlépe už od 1. měsíce stáří, protože hříbě už v 15ti dnech olizuje a požírá výkaly klisny.

O svůj díl péče by neměla být připravena ani kopyta. Jejich úpravu je nutné provádět v intervalu 6 - 8 týdnů. 

Hygiena a stájové podmínky odchovu hříbat musí pochopitelně odpovídat základním kritériím. To znamená, že podestýlka by měla být suchá a čistá, stejně tak musí být dodržována hygiena v celé stáji. Mikroklima stáje je nutné udržovat v optimálních hodnotách, přílišná vlhkost nebo studený průvan hříběti určitě neprospívají. Důsledným dodržováním základních hygienických zásad se na minimum omezí možnost vzniku zdravotních komplikací.

Pastevní odchov a základní výcvik hříběte


Při odchovu hříbat je ideální kombinovat stájový odchov s odchovem pastevním. Pastevní odchov umožňuje hříběti dostatek volného pohybu, který je nutný pro jeho zdárný vývoj. Hříbě také přijde do kontaktu s ostatními koňmi a osvojí si základní prvky chování, které jsou spojené s pobytem ve stádě, především pak ve vztahu k vůdčí klisně.

Toho lze posléze využít i při prvopočátečním výcviku, jehož cílem je aby si jednak kůň získal respekt vůči člověku a jednak se naučil tomu základnímu, co od něj bude v budoucnu vyžadováno. To znamená, že základní výcvik přivykne hříbě na uvazování a ohlávku, na přístup člověka ze strany a na čištění, vodění a předvádění a rovněž na zvedání a poklep nohou.


využito 25.jpg


To všechno by si mělo hříbě při základním výcviku dokonale osvojit. Výcvik by měl probíhat na základě důvěry hříběte v člověka, to znamená, že všechny by si hříbě mělo tyto návyky osvojit přirozenou cestou, nikoliv násilně. K tomu, aby se tak skutečně stalo, by měly být plně využívány všechny etologické poznatky.

Než se z malého stvoření, které se nemotorně pokouší postavit na nohy, stane kůň, který je tím opravdovým přítelem, uběhne dlouhá doba, po kterou je nutno hříběti věnovat maximální péči. Ale pokud vytrváme, dostane se nám velké odměny v podobě krásného a zdravého koně, který bude zároveň naším věrným přítelem...



4.kapitola-Age of jape



Tříletý hřebec Age of Jape roste v jednu z největších dostihových hvězd posledních let. Po červnovém vítězství v Českém derby si v neděli připsal i stejný dostih v Bratislavě. S žokejem Jeanem Pierrem Lopezem porazil jako horký favorit lehce o 2 délky dalšího českého koně Mariydiho, třetí finišoval německý Muthesius.
Triumf černého hnědáka v majetku stáje Bača Palkovice byl ještě působivější než v Praze. Na menší bratislavské dráze totiž koně a jezdce čekají celkem tři oblouky a častěji zde dochází ke kolizím, cílová rovina je navíc poměrně krátká. Na výkonu Age of Japea, kterého na Valašsku trénuje František Holčák, se to však nijak neprojevilo.
Na měkké dráze se dlouho staral o tempo další výborný kůň Arcibaldo před maďarským Windsorem, zatímco Lopez držel favorita zpočátku ve druhém sledu. Na protilehlé rovině se začal pomalu posouvat blíže špičce a naplno udeřil v závěrečném oblouku. Od té doby jej prakticky nikdo neohrozil, přestože Mariydi předvedl na vnější strany dráhy dobrý finiš a také němečtí Muthesius a Trivero nebyli daleko.
"Age of Jape konečně dozrál. Na jaře ještě bylo vidět, že mu scházejí zkušenosti a dostihy vyhrával svou třídou. Teď už je to ono," řekl po doběhu zkušený Lopez, pro kterého to bylo už deváté vítězství v derby.
Vítěze i tentokrát doprovodila na závodiště početná skupina fanoušků s transparentem a čepicemi ve stájové oranžové barvě. Hřebcův majitel Radim Bača je starostou lašské obce Palkovice a podobně jako na České derby i tentokrát vypravil na dostihy autobus.
"Kůň sice vyhrával celé jaro, ale na mé nervozitě před startem to nic nemění. Vyhrávat takto velké dostihy je pocit, který se dá jen těžko popsat," radoval se Bača.
Age of Jape zaznamenal osmé vítězství za sebou a od svého zimního importu z Polska zůstává neporažen. V Bačových barvách už vyhrál Cenu trojročných žrebcov, Velkou jarní cenu, Červnový pohár a derby v Praze i Bratislavě.  Another True Story vítězí v Bratislavě


Čeští koně zažili v neděli úspěšný den. V dalších prestižních dostizích odpoledne se prosadili ještě sprinter Another True Story s žokejem Reném Koplíkem a tříletá klisna Sakheart pod Garym Hindem.
Another True Story, který před třemi týdny vyhrál nejlépe obsazený sprinterský dostih v Rakousku, neměl ani v bratislavské Ceně Mysa výraznější problémy, když v cílové rovině odrazil útok domácího Art Preview a dokonale zastínil favorita De Roberta. Jeho největším soupeřem byl v závěru nečekaně další český kůň El Hadji, který přilétl pozdním útokem na druhé místo.
Sakheart a žokej Gary Hind"Another True Story je nezvykle klidný kůň, který se trénuje prakticky sám. Před dostihem vypadá, jakoby spal, ale na dráze je neskutečně rychlý." konstatoval žokej Koplík.
Sakheart ze stáje Hřebčín Křenek vyhrála Cenu Pat's Music, určenou pro tříleté a čtyřleté klisny. V cílové rovině nečekaně porazila horkou favoritku Determinacju.
Vítězství je velkým úspěchem pro mladého trenéra Václava Luku, který před letošní sezonou začal budovat nové tréninkové centrum Bošovice u Písku a jako jedna z prvních domácích stájí trénuje na umělém polytrackovém povrchu.


Jean Pierre Lopez v sedle Age of JapeJak Age of Jape opanoval St. Leger



Jak Age of Jape opanoval St. Leger




5.kapitola-Vizitka koně

Říkáme mu:Toby
Plemeno:Welsh mountain pony
Pohleví:hřebec
Barva:ryzák
Výška(kohoutková):111cm
Datum narození:22.52002
Matka:112396 Waitwith Confetti
Otec:Bengad Dicksonia 23053
Kde ho najdeme:Hřebčín Marah
Majitel:Jan Frits a Denisa Vegter
Zaměření:Plemeník
Zdraví:výborné
Povaha:Je jemný a snadno ovladatelný i dětmi



6.kapitola-Pony soutěže


8. kolo seriálu Ponyliga 2010 míří do Trojanovic

Díky nepřízni počasí bylo osmé kvalifikační kolo přeloženo na termín 23. - 24. října 2010. V platnosti zůstává i rozpis závodů.

V termínu 2. - 3. října 2010 proběhne osmé kvalifikační kolo seriálu Ponyliga 2010 na tradičním místě a to v Trojanovicích.
V průběžném pořadí ještě není úplně rozhodnuto o finálové čtyřce u Extraligy, takže body z Trojanovic se mohou hodit v závěrečném zúčtování po posledním kvalifikačním kole. Pro případnou možnost finálové účasti bude potřeba pro některé jezdce zkusit bodovat, minimálně však dokončit kvalifikační kolo to se týká i ostatních dvou kategorií Teenager a Ponyliga.



Sedmým kolem pokračuje Ponyliga v Pardubicích



Sedmé kolo seriálu zavítá 4. září na závodiště Pardubice. I zde budou mít jezdci po loňské premiéře možnost sbírat seriálové body.
Soutěže pro pony tradiční handicapy LP a SP a pro velké koně L* pro bodování do seriálu Teenager.




Šestým kolem pokračuje Ponyliga v Rudné p. Pradědem



Šestým kolem bude 18. července 2010 pokračovat seriálová soutěž Ponyliga 2010 v Rudné pod Pradědem.
Soutěže pro pony tradiční handicapy LP a SP a pro velké koně ZL pro bodování do seriálu Teenager.



Páté kolo Ponyligy proběhne začátkem prázdnin v Herouticích



Pátým kolem bude 3. července 2010 pokračovat seriálová soutěž Ponyliga 2010 v místě zrodu seriálu a to v Herouticích.
Soutěže pro pony tradiční handicapy LP a SP a pro velké koně L** pro bodování do seriálu Teenager.
Během dvoudenního klání diváci i pořadatelé přivítají účastníky Světového seriálu mládeže SIEC jehož druhé kolo v Herouticích proběhne.
Rozpis závodů   ‖  Seriálové výsledky 5. kola



Čtvrté kolo Ponyligy zavítá do Židovicích

Čtvrtým kolem bude 19. června 2010 pokračovat seriálová soutěž Ponyliga 2010 u nového pořadatele, kterým je Stáj Dvůr Židovice.
Soutěže pro pony tradiční handicapy LP a SP a pro velké koně ZL pro bodování do seriálu Teenager.
Soutěžit se bude ve stupních obtížnosti ZM-S pro velké koně a pro pony jezdce jsou připraveny již zmíněné handicapy.
Rozpis závodů   ‖
Seriálové výsledky 4. kola



Čtvrté kolo Drezurního pony poháru přivítají Heroutice

Vítězka Drezurního pony poháru fy Vetoquinol Kateřina RosickČtvrtým předposledním kolem pokračuje Drezurní pony pohár ve čtyřech úlohách v Herouticích 12. - 13. června 2010, kde seriál také o týden později 20. června vyvrcholí..
Rozpis závodů
Výsledky v  bodové tabulce.



Třetí kolo Drezurního pony poháru proběhlo na Mělníku


Třetím kolem pokračoval v úlohách DD a DJ Drezurní pony pohár na Mělníce 23. května 2010. Nejvíce bodů si odváží z Mělníka Barbora Kamírová s Lipton Sinaj. Více v bodové tabulce.
 Výsledky soutěží
Další kolo je poté na programu 12. - 13. června v Herouticích.


Třetí kolo při Ceně Ankary v Herouticích

O víkendu 22. - 23. května 2010 pokračuje třetím kolem seriál Ponyliga 2010 svým kolem v Herouticích. Na jezdce čekají tradičně soutěže pro pony i velké koně včetně dvou vrcholů a to Ceny Ankary a zajímavé týmové soutěže pro tříčlenné družstva složené z jezdců v sedle pony i velkých koní - Memoriál Dr. Krůty o 40.000 Kč.

Druhým kolem pokračuje seriálu PONY LIGA v Opřeticích

         
 Druhým kvalifikačním kolem pokračuje ve sváteční termínu 8. května osmý ročník seriálu PONY LIGA pro jezdce do 21 let nejen na pony ,ale také na velkých koních v jezdeckém areálu v Opřeticích.

Druhé kolo Drezurního pony poháru se uskuteční v Ústí...


Vítězka Drezurního pony poháru fy Vetoquinol Kateřina RosickDruhým kolem v úloze DJ pokračuje Drezurní pony pohár ve sváteční sobotu 1. května 2010 v Ústí nad Labem v areálu TJ Tatran Ústí nad Labem.
Rozpis závodů  -  Výsledky bodované soutěže
Další kolo je poté na programu 23. května v Mělníku.

Pravidla seriálu

První kolo Drezurního pony poháru proběhlo na Borové

Barbora Kamírová - 1. kolo DPP Borová 2010Na Borové proběhlo 1. kolo DPP v úlohách DD a DJ.
Výsledky započítávané do seriálu

Další kolo je na programu 1. května v Ústí nad Labem.


Druhý ročník Drezurního pony poháru zahajuje

Vítězka Drezurního pony poháru fy Vetoquinol Kateřina Rosick Jezdecký klub Heroutice ve spolupráci s firmou Vétoquinol a MVDr. Marií Vrankovou vyhlašuje 2. ročník seriálové soutěže pro pony v drezúře pod názvem DREZÚRNÍ PONY POHÁR pro všechny jezdce do 16 let na pony všech kategorií. Soutěž je určena pro jezdce s českou licencí. Pohár zahajuje 1. kolem na Borové 18. dubna 2010 a vrcholí v Herouticích 20. června 2010. Kvalifikační kola proběhnou dále v Ústí nad Labem a Mělníce.
Pravidla seriálu


Ligové klání zahájeno v Herouticích

V heroutické hale byl zahájen již osmý ročník seriálové soutěže Ponyliga 2010. V kategorii Ponyliga tedy seriálu pro nejmladší jezdce na pony do 12 let v seriálovém klání zvítězila Barbora Kamírová - PRINCESS AIDA /1. kolo Ponyliga 2010/Tereza Kroužková s ELI /Horse Academy/ a byla i vítězkou soutěže otevřené, druhá v rámci otevřené soutěže handicap LP skončila Šárka Tůmová s BACARDIA II /JK Koba/ a třetí místo vybojovala Barbora Kamírová s PRINCESS AIDA /JK Borová/.
Šárka Tůmová-BACARDIA II-vítězka 1. kola Pony Extraligy 2010V seriálové soutěži Pony Extraliga 2010 určené pro jezdce na pony do 16 let a soutěži SPB zvítězila Šárka Tůmová s BACARDIA II /JK Koba/ a zároveň si připsala k dobru i body za 1. místo v seriálové soutěži, druhá skončila Petra Boháčová s TARA /JS Delta/ a třetí místo v otevřené soutěži vybojovala Hana Bařtipánová a SANDY /JK Český Dvůr/ stejné pořadí bylo i v 1. kole seriálové soutěže Pony Extraliga 2010.
Seriálová soutěž TEENAGER je určena pro jezdce do 21 let na velkých koních a zde bylo seriálové umístění shodné pro první dvě umístěné v soutěži. Vítězství si z Heroutic odvezla Kateřina Vašáková s DORCA /JK Český Dvůr/, druhé místo obsadila Jana Perníčková KARINA /JK Heroutice/.
V průběhu týdne proběhne aktualizace na serveru Ponyliga, kde přineseme průběžné pořadí po prvním kole a aktualizované pravidla pro rok 2010 k seriálu.

Osmý ročník seriálu  PONY LIGA  začíná tradičně při Jarní ceně Heroutic!


          Prvním kvalifikačním kolem začíná v neděli 21.března již osmý ročník seriálu PONY LIGA pro jezdce do 21 let nejen na pony ,ale také na velkých koních. Nejstarší seriál pro jezdce v sedle pony se letos tradičně rozjede po celé republice, aby vyvrcholil jako již tradičně závěrečný listopadový víkend v heroutické hale.
Ukázkové soutěže startují v 10.00 hodin. Oficiální část po 12 - té hodině.




Co bude příště....???...xD


Welsh cob
Válení koní
Španělský krok
Nemoci koně-černé močení
Národní přehlídka Shagya arabů
noční koňská šou pod širým nebem




Za chvíli!

3. října 2010 v 19:07 | Jana
Takže,vím,že to zní neuvěřitelně,ale už za chvíli tu budou další Vánoce!Což znamená,že brzy to bude rok,co jsem založila tenhle skvělý blog!Takže,ale hlavně jde o to,že bych se chtěla zeptat,jestli mám udělat speciální vánoční logo na blog,nebo ho mám nechat takové.dole je anketa!

Kinský kůň

3. října 2010 v 18:58 | Jana
Původ a historie
K založení chovu došlo již roku 1832. Rodina Kinských, žijící na chlumeckém panství, chovala koně pro hospodářské a vojenské účely přímo z královského pověření. Snad nejdůležitější osobou vývoje chovu byl hrabě Oktavián Kinský, velký odborník a svědomitý chovatel (Oktavián Kinský - díky němu je dnes k dispozici plemenná kniha, založil hřebčín Ostrov, podílel se na rozvoji dostihového sportu u nás, přispěl ke vzniku Velké pardubické).

V období 2. světové války byli koně žádáni v německé armádě, což rodina Kinských, ani oddaní zaměstnanci stáje nechtěli připustit - a tak se s notnou dávkou diplomacie a častého riskování podařilo velké množství koní před využitím na frontě uchránit.

Po politicky rušném roce 1948 nastávají pro české plaváky smutné časy, bohužel hrozil i zánik tohoto ušlechtilého českého plemene!

Postupně došlo ke změně vedení hřebčína nebo se koně se začali různě stěhovat po státních statcích i soukromých majitelích. Velká řada koní byla také prodána do zahraničí, zvláště Německa, Rakouska, Švýcarska, Anglie, Holandska a Belgie.

Na lepší časy svítá až koncem 60. let díky zásluze Státního statku Chlumec nad Cidlinou.

Popis
Koně Kinských patří mezi české teplokrevníky a jejich poznávacím znamením je zlaté zbarvení a bílá hříva - koně tedy nazýváme jako isabely, plaváky či žluťáky, i když samozřejmě se můžeme setkat i s hnědáky a ryzáky. Kohoutková výška dospělých hřebců bývá zhruba 165 až 170 cm, u klisen 161 - 168 cm. A jak poznáme pravého koně Kinského? Každý kůň má originální doklady o původu, a pokud se podíváme na levé stehno, měli bychom spatřit výžeh plemene.

Charakteristika
Kinští koně jsou velmi všestranní, což je jistě dáno i značným podílem krve anglického plnokrevníka. Jsou dobře krmitelní a vyznačují se i příjemnou povahou a dobrou plodností.

Využití
Koně Kinských vynikají v drezúře, parkúru, zápřahu i honebním ježdění. Na jejich hřbetech můžete často spatřit děti, tito koně jsou totiž velice snadno jezditelní, proto se často využívají jako koně školní.

Kinští koně našli své uplatnění také v dostihovém sportu. Od roku 1847, kdy vznikla dlouhá a slavná tradice Velké Pardubické, se koně Kinští stali několikrát vítězi, například Magyarád, Pohanka, Sláva nebo Nestor. Zvláště vítězství klisny Normy se stalo nebývale proslulým, jelikož otěže držela v rukou první a poslední žena, která v tomto náročném a obtížném závodě dokázala zvítězit, Lata Brandisová.

Velký dík za udržení a neustálé rozvíjení chovu patří manželům Petrovi a Libuši Půlpánovým, kteří se po roce 1991 stali majiteli chovného stáda koní z Ostrova.

Hřebčín Equus Kinský
A jak se mají koně Kinských dnes? Někteří mají stále své útočiště v Ostrově. Hřebčín je místem konání zajímavých sportovních i kulturních akcí, například velmi oblíbenou Slavností koní Kinských, která se těší velkému zájmu veřejnosti.

Naši plaváci našli své uplatnění i v zahraničí, například hřebec Ondráš denně vybíhá na pastvu ve Spojených státech amerických, v oblasti Kentucky, která je chovem koní a dostihy proslavena po celém světě. V Anglii v královské stáji je chována isabela Johanka Kinská, která byla věnována k 100. narozeninám královně matce.

Zajímavost
V nádherné krajině kerských lesů, na okraji malého městečka Hradišťko u Sadské vyrostl během několika posledních let nový jezdecký areál Equus Kinsky. V budoucnu by měl být právě zde soustředěn chov plemenných hřebců a koní k výcviku. Areál slouží také jako místo setkávání milovníků koní a jako centrum výchovy mladých jezdců.