Srpen 2010

Jak bylo na prázdninách?

31. srpna 2010 v 16:35 | Jana |  Ostatní počteníčka...
Tak jak jste se měli na prázdninách?Já jsem třeba byla v koryčanech na koňském kurzu,na výtvarném táboře,u babičky,na chatě s rodinou,prostě paráda,půlku prázdnin jsem chodila ke koním :D Jak jste se měli a co jste dělali vy?Pošlete mi vaše příběhy na janinkaverostova@seznam.cz a já ho zveřejním na blogu :D Můžete za to získat 10 bodů,které jsou hodně platné na člena měsíce,člen měsíce může vyhrát ceny v hodnotě 1 000 korun!Ceny jsou o koních a psech!

31.8.

31. srpna 2010 v 16:32 | Jana
Néé!Zítra je už škola!To opravdu nesnáším!Ale tak,budu se víc učit a snad to dám na výzo aspoň na jednu 2 :DAle tak,výzo je až za rok,další důvod proč říct néé!A ještě mám jedendůvod,až za rok jsou zase prázdniny!Coč znamená žee?6e až za rok uvidím ty bezva lidi z tábora néé!Ataky do koryčan pojedu až za rok nééé!Ale tak dost néé,teď něco třeba o joo!Třeba jooo budu chodit ke koním!Budeme mít učitele!ale víc věcí mě už vážně nenapadá :D Tak to by bylo všechno,papa

Bengálská kočka

31. srpna 2010 v 16:28 | Jana





Bengálská kočka

Kočičí plemena, která se byť jen vzdáleně podobají svým divokým předkům, jsou velmi oblíbena. Lidé si vždy toužili krásné, avšak hrdé divoké kočky podmanit. I proto vznikají nová kočičí plemena, která z divokých předků pocházejí. Nejznámější je kočka bengálská.

Historie.





Na začátku šedesátých let 20. Století došlo v USA k prvnímu plánovanému spáření mezi domácí krátkosrstou kočkou a divokou kočkou bengálskou. Narozená koťata byla důkazem toho, že páření obou těchto kočičích druhů je možné. Problém byl v tom, že koťata z první generace se nedala ochočit a všichni kocouří potomci byli neplodní.
V roce 1981 zopakovala chovatelský experiment americká genetička Jean Millová, která dobře věděla, jaká úskalí takovéto šlechtění s sebou nese. Divoký bengálský kocour totiž považoval domestikovanou domácí kočku za kořist nebo vetřelce a plaché divoké bengálské kočky měly sklon své potomstvo usmrtit v případě jakéhokoliv ohrožení. A tak zkoušeli chovatelé pod vedením paní Millové odchovávat divoká koťata pod domácí kočkou nebo umělým odchovem. Tyto odchovy přinášely výsledky a koťata byla použita v dalším programu šlechtění. I tady se vyskytovaly problémy. Kocouři z prvních generací byli bez výjimky neplodní, z druhé pak z 50 %. Zakřižování dalších plemen (habešské kočky, egyptské mau, ocicat) vedlo ke stírání exteriéru divoké bengálky.
O plemenu bengálské kočky, jako o domestikované ušlechtilé kočce, lze hovořit až tehdy, nevyskytuje-li se v rodokmenu kočky divoký předek nejméně ve čtyřech generacích. Obecně to znamená, že generace F4 a ostatní generace bengálských koček jsou považovány odborníky za plně domestikované kočky a dají se chovat v běžných bytech. TICA uznala bengálské kočky v roce 1984, sněžné a mramorované v roce 1994. FIFe přiznává tituly bengálským kočkám až od roku 1999.

Popis plemene.

Bengálky mají svou postavou připomínat kočkovité šelmy. Trup je velký a velmi svalnatý, hlava poměrně malá, oble klínovitá s širokým čenichem a silnou kulatou bradou. Oči bengálských koček jsou velké a oválné, mírně zešikmené, barvy zlaté, zelené nebo oříškové. Srst je hustá, bohatá, na dotek měkká. Zbarvení srsti hnědé, v odstínech od pískově žluté, béžové přes zlatou, skořicovou až k červené. Existují i sněžné, stříbrné, modré a vzácně i celočerné. Poslední tři barvy nebyly dosud uznány. Kresba bengálských koček může být velmi rozmanitá. Rozděluje se na tečkovanou a mramorovanou. Tečkování tvořené rosetami je dovedeno k dokonalosti divokých zvířat, připomínají pak levharta či ocelota. Mramorování může být také vícebarevné.
Hmotnost těchto koček se pohybuje v dospělosti od 5,5 kg až do 10 kg.

Povaha.


Povaha bengálek je aktivní, temperamentní, ale ne divoká či agresivní. Tyto kočky mají výborný mateřský a lovecký pud. Nejlepší hrou je tedy pochopitelně lov. Většina bengálek má ráda vodu, nemusí to však být pravidlem. Ke spokojenému životu potřebují prostor a velké šplhadlo. Možnost výběhu jim udělá radost. Nemají sklon k útěkům a tak se drží svého bezpečného teritoria. Bengálky mají rády společnost a tak soužití se psy a jinými kočkami bývá bezproblémové. Naopak soužití s hlodavci a ptáky nelze doporučit. Bengálská kočka je nejen krásná, ale i velmi inteligentní. Pokud je dobře vedena již odmala, je mazlivá a něžná, přátelská a láskyplná.
K nám se první bengálské kočky podařilo přivézt až v roce 1994. Dnes je chovatelská základna poněkud širší, odchovávají se u nás kvalitní koťata. Většímu rozšíření tohoto plemene brání především finanční náročnost. Cena za kotě se pohybuje od 20 tis. Kč až po 40 tis. Kč, za kvalitní chovné kotě.
Bengálské kočky zůstávají stále velmi vzácným plemenem.






Všeobko o koních

29. srpna 2010 v 20:43 | Jana
  1. Jaká je teplota zdravého koně?



  2. Jak nejvíc může být vysoký poník?



  3. Musí mít každý kůň své vlastní čištění?



  4. Jsou u Fríského koně povoleny nějaké znaky(hvězda, nosní pruh atd.)?



  5. Musíš nějakým způsobem pečovat a výstroj koně?



  6. Jak často by měl být krmen kůň?



  7. Co denně potřebuje kůň?



  8. Jak dlouho trvý březost u klisny?



  9. Musíš klisně pomáhat se ohřebit/porodit ?



  10. V kolika se hříbě odstavuje?





ODPOVĚDI PIŠTE DO KOMENTÁŘŮ!

Orion

29. srpna 2010 v 20:42 | Jana
Tenhle koník byl sice ve špatných rukou,ale už tomu tak není.Veronika,moje trenérka a záýroveň majitelka ranche u Piškota ho koupila ještě v zimě,byl úplně nový ve stádě,a tak neměl žádné kamarády,ale časem...ne,časem pořád neměl kamarády,jen já jsem mu byla oporou,a on mne.To mu nikdy nezapomenu,jeho krásná hustá hříva.....Ale brzy si našel spousty kamarádů,a to mu zůstalo,stal se vůdčím valachem,a já ho miluji do dnes!Něco málo o něm:
Jméno:Orion
Plemeno:Slezský norik
Barva:Světlý hnědák
Povaha:Milý,závislý na nových koní ve stádě a také na kortě.


Dánská doga

24. srpna 2010 v 9:14 | Jana

Dánská doga (Broholmer)

Dánská doga (Broholmer) je klidný a přátelský pes, je však také velice ostražitý. Má velice dobrý temperament. Musí jevit zřetelné známky velkého sebevědomí.



ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Broholmer; čes.: Dánská doga
PŮVOD:
Dánská doga (Broholmer) měl své předky již ve středověku, kdy se již jemu podobní psi používali k lovu na vysokou zvěř. O něco později se využívali také jako hlídači velkých statků a panství. Čistokrevně začali být tito psi chováni až na konci 18. století. Díky panskému myslivci, Shestedu of Broholm, se počet těchto psů neustále a znatelně zvyšoval a plemeno po něm bylo také pojmenováno.
Dánská doga (Broholmer) po 2. světové válce téměř vyhynula, okolo roku 1975 se díky skupině nadšených chovatelů začalo znovu aktivně rozšiřovat. Tito chovatelé, za pomoci Dánského kynologického klubu "Dansk Kennel Club", později vytvořili organizaci s názvem "Společnost pro znovuobnovení plemene Broholmer.
POPIS:
Dánská doga (Broholmer) je velký pes, typu mastif, obdélníkového rámce a silné stavby těla. Jeho pohyb vždy prozrazuje sílu. Má mohutné a silné přední končetiny, které jsou pro něj velice charakteristické.


Hlavu má mohutnou a širokou. Krk je ponejvíce robustní. Hrudník má široký a hluboký. Hlava je v klidu nesena dosti nízko a ocas je svěšený dolů. Ocas je v klidu jen mírně šavlovitě zatočen, při akci se zvedá, nikdy však nad úroveň zádi. Při vzrušení je hlava nesena výše a ocas stoupá nad linii zad. Délka lebky se stejná, jako délka čumáku. Hlavu má poměrně velkou a širokou, působí mohutným a těžkým dojmem. Lebka je široká a spíše plochá. Stop má nepříliš výrazný. Čenich má plný a černý. Tlamu má mohutnou, v poměru k tělu působí těžkým dojmem a je spíše kratší. Horní a dolní čelist mají stejnou délku. Rty má svěšené, ne však nijak přehnaně. Čelisti má silné, s dobře vyvinutými svaly. Oči jsou kulaté a ne příliš velké, jejich zbarvení je od světlé po tmavě jantarovou, jejich výraz musí prozrazovat velké sebevědomí. Uši má středně velké, vysoko posazené, jsou svěšené a k lícím těsně přiléhající. Krk je silný a svalnatý, s nepatrným lalokem. Horní linie těla je rovná. Kohoutek je silný a dobře vyznačený. Záda jsou vcelku dlouhá. Hrudník je silný a hluboký, s bobře vyvinutými žebry. Ocas je u kořene široký, poměrně nízko posazený, bez vlajky či třásní, je nošený svěšený, při akci se zvedá do vodorovné polohy, upřednostňují se psi, kteří nosí ocas výše, ocas by neměl být nošený nad linií hřbetu, ani zatočen. Přední končetiny jsou silné rovné a mohutné. Ramena i nadloktí jsou dobře svalnatá. Lokty jsou blízko u trupu. Předloktí má rovná a silná. Přední tlapky jsou kulaté a uzavřené. Zadní končetiny jsou silné a svalnaté, při pohledu zezadu jsou rovné a rovnoběžné. Stehna má silná a svalnatá. Zadní tlapky jsou stejné, jako přední. Kůži má silnou a dobře zbarvenou, celkově je volnější, především pak na krku. Pohyb má vyvážený a rovnoměrný, a poněkud shrbený.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku průměrně 75 cm.
Fena má v kohoutku průměrně 70 cm.
VÁHA:
Pes má hmotnost 50 až 70 kg.
Fena má hmotnost 40 až 60 kg.
SRST:
Dánská doga (Broholmer) má krátkou a dobře přiléhající srst, s hustou podsadou.
Zbarvení je žluté s černou maskou. Zlato červené. Černé. Bílé znaky na hrudi, na tlapkách a na špičce ocasu jsou přípustné.
CHARAKTER:
Dánská doga (Broholmer) je klidný a přátelský pes, je však také velice ostražitý. Má velice dobrý temperament. Musí jevit zřetelné známky velkého sebevědomí.
PÉČE:
Dánská doga (Broholmer)
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Dánská doga (Broholmer) se průměrně dožívá 1 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Hlídací pes a společník.
VYUŽITÍ DNES:
Hlídací pes a společník.
PLEMENO:
FCI II. - Pinčové, knírači a molossoidní plemena.
Sekce 2.1. - Typ mastiff.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BR
ČÍSLO STANDARDU:
315/ 26. 06. 2000 (Dánsko)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
26. 06. 2000


Dandie Dinmont teriér

24. srpna 2010 v 9:13 | Jana

Dandie Dinmont Terier (Dandie Dinmont Terrier)

Dandie Dinmont Terier je báječný přítel, který obohacuje pána i sebe.



ANGLICKÝ NÁZEV:
Dandie Dinmont Terrier
PŮVOD:
Je vyšlechtěno na bázi starých schettlandských teriérů s visícíma ušima. Roku 1820 plemeno vyšlechtil schettlandský chovatel, farmář D. Davidson, pospaný v románu Waltra Scotta, Marmion, pod jménem Dandie Dunmont. Odtud i název plemene.
POPIS:
Plemeno loveckých psů. V minulosti to byl znamenitý lovec. Jeho nynější název je Dinmont terier. Odlišuje se od většiny teriérů svým dlouhým tělem, širokou lebkou s vyvinutými čelistmi, sytě černým čenichem a dlouhým rozevlátým ocasem. Hlava je mohutná, kulatá, čelo vypouklé. Je ověnčena čepičkou z měkké hedvábné srsti. Oči jsou velké a kulaté, tmavé, posazené nízko a daleko od sebe. Uši jsou přilehlé k hlavě, visící. Ocas je celkem krátký okolo 10 cm, pokrytý srstí tmavšího odstínu než na těle. Vespod srst není tak hustá, je světlejší a nevelký převis přechází ke konci ocasu.
VÝŠKA:
V kohoutku 20 až 28 cm.
VÁHA:
Asi 8,2 až 11 kg.
SRST:
Je přibli


žně 5 cm dlouhá, směs hebké husté podsady a tvrdší horní srsti. Není tuhá a drátovitá.
Zbarvení:
a). Pepř.
b). Hořčicově žluté.
Jsou přípustné bílé chlupy na hrudníku a bílé špičky prstů.
Bílé tlapy jsou nežádoucí.
CHARAKTER:
Dandie Dinmont Terier je odvážný, věrný a veselý pes. Je to hravý a pracovní teriér. Je nezávislý, velmi inteligentní, odhodlaný a přítulný. Potřebuje přísné vedení. Je báječným přítelem, který těší svého pána. Je to nezávislý a šlechetný pes.
PÉČE:
Má rád dlouhé procházky bez vodítka a fyzickou zátěž. Podle poznámky zkušební chovatelky vyžaduje specefickou péči o srst.
PLEMENO:
FCI III. - Teriéři.
Sekce 2 - Málí teriéři.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
DDT
ČÍSLO STANDARDU:
168 / 1990 (Velká Británie)


Dalmatin

24. srpna 2010 v 9:12 | Jana

Dalmatin (Dalmatinac, Dalmatian)

Dalmatin je nesobecký a přátelský pes. Není plachý nebo váhající, ani nervózní či agresivní. Je zvědavý na to, co se kolem něho děje. Ke své rodině je velice přítulný.



ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Dalmatian; čes.: Dalmatin

PŮVOD:
Dalmatin je plemenem, které do naší současnosti přišlo z dávných hlubin věku. Dalmatin má dodnes nejasný původ, který prozatím spočívá jen na domněnkách. Z ilustrací objevených ve starověkých hrobkách faraonů a podobných malbách datovaných do období 16. až 18. století, lze doufat či předpokládat, že Dalmatin existuje již 1000 let. Církevní kronika ze 14. století a z roku 1719 s jistotou podotýká, že Dalmatin má svůj původ ve Středozemí a zvláště v okolí Dalmatinského pobřeží. Dřívější ilustrace plemene můžeme naleznout na obrázcích italských malířů ze 16. století a na freskách v Zaostrogu v Dalmácii, které mohou být datovány přibližně do roku 1710. Práce napsaná Thomasem Bewickem, publikovaná v roce 1792 popisuje kresbu a popis Dalmatina, kterého Bewick přiřazuje ke kočárovým psům. V 18. století tedy byli ve Velké Británii velice populární. Běhali před kočáry a uvolňovali jim cestu. V roce 1959 byl ve studiu Wal


ta Disneye natočen film "101 dalmatinů". Tím Dalmatin získal velkou popularitu. První standard pro Dalmatina byl napsán angličanem jménem Vero Shaw v roce 1882. V roce 1890 byl tento standard přenesený do oficiálního plemenného standardu. Plemenu bylo přiznáno FCI, AKC, KCGB, CKC, ANKC.
POPIS:
Dalmatin je společenský a rodinný pes, který je vhodný pro vycvičení k různým účelům.
Je dobře vyvážený, výrazně skvrnitý, silný, svalnatý a aktivní pes. V liniích je souměrný, není hřmotný ani hrubý, dřívější kočárový pes, schopný velké výdrže, vytrvalosti a rychlosti. Délka těla je v poměru k jeho výšce v kohoutku 10:9. Délka lebky je v poměru k délce jeho čenichu 1:1.
Hlavu má přiměřeně dlouhou. Lebku má plochou, mezi ušima dosti širokou, dobře ohraničenou spánky, s nepatrnou čelní brázdou, zcela bez vrásek. Kůže nosu je u černo tečkované varianty vždy černá, u játrově tečkované varianty je vždy hnědá. Čenich je dlouhý, silný, nikdy jakoby "ustřižený". Nosní most je rovný a paralelní k horní linii lebky. Rty jsou čisté, dobře přiléhající, nesvěšené. Oči má posazené dosti od sebe, jsou středně velké, zakulacené, jasné, s jiskřivým, inteligentním a ostražitým výrazem. U černě tečkovaných psů jsou tmavě hnědé, u játrově zbavených psů jsou světle hnědé. Oční linky jsou u černě tečkovaných psů černé, u játrově tečkovaných psů jsou játrově hnědé. Uši má posazené dosti vysoko, mírně větší, u základu spíše širší, jsou svěšené u hlavy, postupně se zužují ke kulatému bodu. Krk má dosti dlouhý, hezky klenutý, směrem k hlavě se zužuje. Záda má silná a vyrovnaná, s dobře ohraničeným kohoutkem. Hruď je nepříliš široká, avšak hluboká a prostorná, měla by dosahovat k loktům. Boky má úzké. Břicho je směrem k bedrům zřetelně podkasané. Ocas je u základu silný, směrem ke konci se zužuje, není posazený ani příliš, nízko, ani vysoko, dosahuje přibližně k hleznům, v klidu je nesený svěšený, s poslední třetinou nepatrně zatočenou nahoru. Přední končetiny jsou dokonale rovné. Ramena má mírně šikmá, čistá a svalnatá. Lokty má blízko u těla. Zadeček má kulatý, čistý a svalnatý. Tlapky jsou okrouhlé, kompaktní, s dobře klenutými prsty, polštářky má kulaté a pružné. Drápky jsou u černě tečkovaných psů černé nebo bílé, u játrově tečkovaných psů jsou hnědé nebo bílé. Pohyb je obrovsky volný, chůze je silná, hladká, rytmicky akční, s dlouhými kroky.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 56 až 61 cm.
Fena má v kohoutku 54 až 59 cm.
VÁHA:
Pes váží přibližně 27 až 32 kg.
Fena váží přibližně 24 až 29 kg.
SRST:
Dalmatin má krátkou, hustou, tvrdou a uhlazenou srst. Základní zbarvení je čistě bílé, černě tečkovaná varianta je poseta černými skvrnami, játrově tečkovaná varianta je poseta hnědými skvrnami. Skvrny se nesetkávají, jsou okrouhlé, dobře definované a rozmístěné jak nejlépe to lze. Jejich velikost je přibližně 2 až 3 cm. Skvrny na hlavě, ocasu a na koncích jsou menší, než na zbytku těla.
CHARAKTER:
Dalmatin je nesobecký a přátelský pes. Není plachý nebo váhající, ani nervózní či agresivní. Dobrý hlídač, nebo ochranář z něho tedy nebude. Ve společnosti lidí se cítí moc dobře, je zvědavý na to, co se kolem něho děje. Ke své rodině je velice přítulný. Miluje děti a svému pánovi je velice oddaný.
PÉČE:
Dalmatin má srst, která po celý rok líná. Proto je pravidelně již z jeho těla odstraňujte gumovou masážní rukavicí. Dalmatin potřebuje dostatek pravidelného pohybu a dlouhé procházky. Občas mu kontrolujte a čistěte ouška a zvukovod. Jinak nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Dalmatin se průměrně dožívá 12 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký a kočárový pes.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena.
Sekce 3 - Honiči - příbuzná plemena.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
DA
ČÍSLO STANDARDU:
153/ 14. 04. 1999 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
14. 04. 1999


Čínský chocholatý pes

24. srpna 2010 v 9:10 | Jana

Čínský chocholatý pes (Chinese Crested Dog)

Čínský chocholatý pes (Chinese Crested Dog) je milý, veselý, živý, hravý a plyšový pejsek, který neuvěřitelné miluje objetí a úsměv. K dětem je velmi laskavý. Je to pejsek, který nutně potřebuje stálou a věrnou společnost.



ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Chinese Crested Dog; čes.: Čínský chocholatý pes
PŮVOD:
Čínský chocholatý pes (Chinese Crested Dog) má svůj původ v Africe, kde byli zváni Africkými bezsrstými teriéry. Starověcí Aztékové je drželi jako "zahřívače postelí" a věřte nebo ne, také je jedli. Čínské obchodní lodě, které na svých cestách zastavovali podél Afriky, a to především pro to, aby odtud tyto psy nalodili, neboť byli na jejich lodích skvělými "policajty". Přejmenovali je na Chinese Crested a toto jméno jim již zůstalo.
Toto neobvyklé plemeno bylo na Západě poprvé vystaveno v roce 1885, ale jeho první Americký chovatelský klub byl ustanovený až v roce 1979. První uznání udělené AKC bylo v roce 1991. Podobný Mexický naháč byl AKC uznaný již dříve, ale nyní již uznaný není.
Čínský chocholatý pes (Chinese Crested Dog) získal popularitu jako veselý a příjemný společník jak v USA, tak v Anglii. Tot plemeno je častým účastníkem výstav vzácných plemen psů.
Čtyři bezsrstá pleme


na jsou známá dodnes, jsou jimi: Čínský chocholatý pes (Chinese Crested), Mexický naháč (Mexican Hairless), Indický naháč (Inca Hairless Dog) a Peruánský naháč (Peruvian Inca Orchid).
Toto nejpopulárnější bezsrsté plemeno je stále velice vzácné. Je uznané: CKC, FCI, AKC, KCGB, ANKC, NKC, NZKC, APRI, ACR.
POPIS:
Čínský chocholatý pes (Chinese Crested Dog) je malý, aktivní a půvabný pes, středně velký, jemné kostní struktury. Má hladké bezsrsté tělo, pouze ze srstí na hlavě, tlapkách a ocase, nebo je pokrytý měkkým závojem chlupů.
Existují 2 veriety tohoto neobvyklého psa:
1.) "Hairless": - je bezsrstý, s výjimkou tlapek, hlavy a ocasu,
2.) "Powder Puff": - má dlouhou, jemnou srst.
Oba druhy jsou různorodě zbarvení, vždy syté, smíšené nebo tečkované
Lebku má širokou, jemně klenutou. Vzdálenost od týlu ke stopu je stejná jako od stopu ke konci nosu. Hlava je při pohledu shora a ze strany klínovitá. Stop je nepatrný, ale zřetelný. Oči má temné, mandlovitého tvaru, jsou posazené dosti daleko od sebe, mají živý, citlivý a napjatý výraz. Oční linky se rovnají zbarvení psa. Uši má velké a vztyčené, jsou umístěné tak, že základ ucha je v jedné linii s vnitřním koutkem oka. Líce se směrem k čenichu čistě zužují, čenich je dlouhý. Nos je u tmavě zbarvených psů tmavý, u světleji zbarvených psů může být světlejší. Zbarvení či pigmentace čenichu je sytá. Rty má čisté a těsné. Krk je hubený a čistý, směrem od kohoutku k základu lebky je mírně klenutý a nošený vysoko. Horní linie těla je vyrovnaná, směrem k bedrům mírně skloněná. Hrudní kost není příliš prominentní. Žebra má dobře vyvinutá. Ocas je štíhlý, směrem ke koncovému zatočení se zužuje, je dosti dlouhý, dosahuje směrem k hleznům. Když je pes v pohybu, je ocas nesený vesele a může být nošený mírně vpřed zatočený přes záda. V klidu je ocas svěšený v nepatrném zatočení na konci, podobný srpu. Ramena má čistá a úzká. Lokty jsou drženy blízko u těla. Končetiny jsou rovné, dlouhé a štíhlé. Tlapky má jakoby zaječí, s podlouhlými prsty, které se zužují.
Toto plemeno má kůži, která je velice náchylná k k pleťovým problémům a podráždění. Měla by proto být chráněná také proti slunci. Mnoho z nich ja náchylných na lanolín a vlnu. Mnoho z nich také ztratí značné množství zubů, již jako mladí psi. Vzhledem k tomu, že často mají neúplný chrup, neměli by vůbec dostávat žvýkat kosti. Chůze a pohyb jsou živé, hbité a hladké, nejsou afektované ani všední. Pohybují se v poklusu, po jedné linii.
Existují 2 zřetelné druhy tohoto plemene:
1.) "Deer Type": - je svérázný, plný života, jemné kostní struktury.
2.) "Cobby type": - je těžší v kostech i na těle.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 28 až 33 cm.
Fena má v kohoutku 23 až 30 cm.
VÁHA:
Čínský chocholatý pes (Chinese Crested Dog) váží k výšce těla přiměřeně, nikdy však více, než 4,5 kg.
SRST:
Čínský chocholatý pes (Chinese Crested Dog)
Bezsrstá varianta má srst pouze na určitých částech těla, jsou to: hlava (hřeben), ocas (chochol) a tlapky od prstů k předním spěnkám a k zadnímu hleznu (ponožky). Struktura všech chlupů je jemná a hedvábná. Oblasti, kde je srst se obvykle zužují do špičky. Tam, kde je tělo bez srsti, je kůže měkká hladká. Hlavní hřeben začíná od stopu a vybíhá do špičky mezi spodinou lebeční a týlem. Srst na uších a tvářích u bezsrsté varianty jsou povolené, u obou variant mohou být trimovány. Zbarvení je jakékoliv, i v kombinaci barev.
CHARAKTER:
Čínský chocholatý pes (Chinese Crested Dog) je malý, aktivní a půvabný pes, středně velký, jemné kostní struktury. Má hladké bezsrsté tělo, pouze se srstí na hlavě, tlapkách a ocase, nebo je pokrytý měkkým závojem chlupů. Je to milý, veselý, živý, hravý a plyšový pejsek, který neuvěřitelné miluje objetí a úsměv. K dětem je velmi laskavý. Děti by však měly být ponaučené, aby k němu nebyly hrubé, ale velice přívětivé, neboť plemeno nemá na rozdíl od ostatních plemen srst, je tedy náchylnější ke zranění. Čínský chocholatý pes je zábavným společníkem, inteligentním, živým a ostražitým. Štěňata by měla být dobře socializovaná a naučená různým hlukům, aby se tak v budoucnosti vyhnula přílišné bázlivosti. Jsou velice napojeni na své majitele a je pro ně dosti obtížné přizpůsobit se novým. Jsou to pejsci, kteří nutné potřebují stálou a věrnou společnost. Je to šťastný a milující společník, plný bystrosti a jásání, který vám poskytne dostatek her a zábavy.
PÉČE:
Čínský chocholatý pes (Chinese Crested Dog) je určený jednoznačně pro život v bytě. Doma jsou dosti živí a aktivní. Mají kůži náchylnou na různá poranění, proto je třeba se k nim chovat přívětivěji. V chladnějším počasí by měli nosit obleček. Z čilých procházek v teplém počasí však mají velkou radost. Vzhledem k tomu, že nemají téměř žádnou srst, jsou vhodní k alergikům. Je velice čistotný, bez zápachu či náchylnosti k blechám.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Čínský chocholatý pes (Chinese Crested Dog) se průměrně dožívá 10 až 12 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Společník.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI IX. - Společenská plemena a toy.
Sekce 4 - Bezsrstí psi.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
CIN
ČÍSLO STANDARDU:
288/ 11. 05. 1998 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
24. 06. 1987


Hafling

24. srpna 2010 v 9:08 | Jana
Původ
Hafling pochází z tyrolských Alp, přesněji z rakouské vesnice Haflingen (odtud také název) . Za zakladatele je považován hřebec El Bedavi, kterého dovezla v 19.stol. z Arábie rakouská hipologická společnost. Čtyři z krevních linií se odvozojí od synů, vnuků a pravnuků polokrevníka El Bedavi XXII., narozeného v rakousko-uherském hřebčíně Radovci (dnešní radauti v Rakousku). Pátá linie po 40 Willym, pravnuka Haflinga, potomka 249Folie (narozen 1874, otec arabský polokrevník, matka zemská horská klisna). Dnes je známo 7 linií (A,B,M,N,S,ST,W). Často se mu říká "blonďák z Alp".

Typické vlastnosti

Hafling by měl být temperamentní, ale s bezproblémovým charakterem, konstitučně tvrdý a odolný, nenáročný, všestranný. Je to velmi učenlivý, nenáročný a přátelský kůň . Požaduje se od něj všestrannost, ochota k práci, vytrvalost a učenlivost.
Srst je ryzá s bílou hřívou a ocasem, prokvetlost je nežádoucí, naopak vítané jsou odznaky na hlavě. Hafling měří 138-150 cm v kohoutku. Je mohutně stavěný, dobře utvářenou šikmější lopatkou. Jen hřbet poněkud delší, což ale není pro soumarského koně vždy na škodu. Má svalnaté harmonické tělo, ušlechtilou hlavu s velkýma očima a širokými nozdrami, nesmí mít klabonos. Hříva a ocas jsou vždy husté, dlouhé, barvou jako len, u některých koní mohou být dokonce krásně vlnité. Nezbytné jsou dobře stavěné, kvalitní nohy s výbornými kopyty. K mimořádné otužilosti a houževnatosti přispívá i horské podnebí, a proto se hříbata odchovávají na alpských pastvinách (říká se tomu alpung), kde čerstvé ovzduší zvyšuje funkci srdce a plic. Haflingové jsou také dlouhověcí, někteří jedinci se dožijí i čtyřiceti let.Italským příbuzným tohoto koně je Avelišský kůň,který je jen o trochu menší.
Využít se dá jako rekreační kůň, v zápřeži, ale i pro nižší soutěže drezury a parkuru, obzvláště vhodný je i pro westernové disciplíny. Využít se dá do téměř všech zemědělských prací, k tahu, jako kočárový kůň. Ostudu si neudělá ani v nižších stupních endurance, military, je dobrý v hiporehabilitaci, ve voltiži, využívá se též pro začátečníky, zkrátka kůň, který se hodí na všechno.


Chov

Klisna s dvoudenním hříbětem
Hřebec haflinga při předvádění

Appaloosa

24. srpna 2010 v 9:07 | Jana
THIEL 619.jpg
Appaloosa je plemeno koní vyšlechtěné v Severní Americe, původem ze Španělska. Patří mezi teplokrevníky.

Obsah

Původem byly všechny koně dovezeny na kontinent Španěly v době středověké kolonizace. Plemeno vzniklo díky indiánům z kmene Nez-Percé, kteří jako první indiánský kmen zahájili jejich chov již v 16. století a v 18. století již měli stáda prvotřídních koní. Tento kmen žil na území severovýchodního Oregonu, jihovýchodního Washingtonu a Idahu, u nevelké řeky Palouse. Od názvu řeky dostalo plemeno i pojmenování. Po zahnání Indiánů do rezervace tito omezili chov koní a až v roce 1938 ho před zánikem zachránila skupina nadšenců u městečka Moscow.


Konstituce

Typickým znakem těchto koní jsou výrazné oči z dobře viditelným bělmem kolem duhovky. Měří 144-157 cm. Plemeno je známé svou tvrdostí, ovladatelností a učenlivostí. Jinak má appaloosa ještě spoustu dalších znaků, které jsou většinou dědičné(řídká chumáčovitá hříva a ohon, kůže zejména na chřípí jemně tečkovaná, kopyta svisle černě a bíle pruhovaná. Indiáni své koně nekovali. Délka krku je přiměřená k tělu. Kohoutek je výrazný, šikmá plec podmiňuje dlouhý, lehký a pružný krok. Tak jako u nejlepších honáckých koní je i tělo appaloosy kompaktní, hluboké a s dobře klenutými žebry.Nohy jsou pohodlně korektní a silné. Žíně hřívy a ohonu tvoří obyčejně prameny a jsou jemné a řídké. Tomuto rysu se dávala přednost, protože nevázne při pohybu v křovinách tak, jako hustý ohon.
U tohoto plemene se rozlišuje pět základních typů zbarvení:
  • leopard- Převážně bílé zbarvení s tmavými velcovitými skvrnami po celém těle.
  • snowflake- Tmavé zbarvení s bílými fleky rozsetými po těle, nejhustěli na zádi.
  • blanket- Tmavé zbarvení, kdy kříž a záď jsou buď bílé nebo skvrnité.
  • marbleized- Drobné pestré skvrnky po celém těle.
  • Frost- Má drobné bílé skvrnky rozseté po celém těle.
Ideálně jsou tito koně hnědí s bílým flekatým zadkem.


Využití

Patří do skupiny orientálních koní arabského typu. Původně to byl kůň jezdecký, nyní je velmi všestranný, zvládá skoky, ale i drezuru. Je to vhodné plemeno pro dobytkářství i pro děti, protože tito koníci jsou hodní a dobromyslní.


Appaloosa v Evropě

Zatímco v USA je plemeno rozšířené a uznávané, v Evropě uznávaný nebývá. Zde je povolena vyšší postava, dbá se na původní nekřížené znaky a díky zajímavému zbarvení se využívá jak pro westernové ježdění, tak pro reprezentaci

Derby 2010 se zapíše do historie...

24. srpna 2010 v 9:04 | Jana
Letošní devadesáté Fortuna České derby vstoupí do historie.Vyhrála jej totiž žena.Teprve podruhé za devadesát let existence tohoto dostihu dokázala zvítězit zástupkyně něžného pohlaví,a co víc,je jí pouhých 16 LET!!Jezdecký zázrak se jmenuje María Magdalena Rossak a kůň,jenž jí pomohl sen splnit,nosí jméno Talgado.Je to její kůň,je téměř neuvěřitelné že kůň,který byl celý život trénován jenom touto dívkou,vyhrál Derby 2010!Oproti tomu byl velkým favoritem Bribon,který skončil třetí.Kůň,který je celý život trénován pro derby kterého trénují celosvětový trenérští šampioni prohrál proti obyčejnému plnokrevníkovi trénovanému svou majitelkou.Je to téměř k nevíře,ale je to pravda...

Hvězda snů...

23. srpna 2010 v 20:13 | Jana
Takže,byla jsem u koní a měla jsem tam spát.Byl už večer a přede mnou byl krásný teplý oheň,položila jsem hlavu na lavičku a pozorovala hvězdy,moje trenérka Verča,zároveň i majitelka ranche,mi řekla,že když uvidíš padat hvězdu a někde budeš spát poprvé,tak se ti to vždycky splní!Měla jsem 2 přání tudíž jsem viděli i 2 hvězdy padat.Jedno se mi splnilo a to druhé ještě ne,ale to muže taky pár let trvat a to přání vám neřeknu protože by se mi pak nesplnilo,ale druhý den se mi to jedno přání splnilo,zacválala jsem si na Kortě na vyjížďce,možná to zní divně,ale já věřím,že to nebyla jen náhoda,a že ta hvězda s tím má něco společného...

Drezurní uzda

23. srpna 2010 v 20:07 | Jana
V tomto článku si povíme něco o drezurních uzdách.Jak sami jistě víte,mezi uzdečko u a uzdou je patrný rozdíl,uzdečka je anglická a používá se na normální ježdění,skákání atd..Uzda je pouze na drezuru a má 2 udidla kdežto uzdečka jen 1 udidlo.Tak a konečně jdem na to.





Korta

17. srpna 2010 v 20:26 | Jana
Tohle je moje největší kočička na světě!Mám ji moc ráda,je to tmavá hnědka a nohy má nad spěnkou po kopyta černé.Někdy jw hodně tvrdohlavá a vymýšlí samé kravinky,ale já ji mám i přes tyhle všechny zlozvyky ráda,jmenuje se tedy Korta a je jí asi tak 15 let.Nevím přesně.Je to Český teplokrevník,má ráda jablíčka,mrkev a je hrooozně nenažraná,kvůli jídlu by se i zabila!Má parelli ohlávku ale normálně jezdí pod anglickým sedlem i uzdečkou bez nánosníku,ale je anglická.Má takový bílí kvítek na hlavě.Hezky kluše,cválá(cval má hodně pohodlný) no a prostě je super celá!Mám ji hrooozně ráda...





12.8.

12. srpna 2010 v 19:25 | Jana
Takže dneska jsme přijeli na chatu od babičky s mámou a sestrou.Táta byl doma.Jsme teda na chatě a je hrozný hic,teď večer už moc ne,ale jak jsme  jeli od babičky autobusem,málem...no,prostě mi bylo špatně,teď je večer a já jsem se právě dodívala na Simpsnovy.Teď tam je Ninja Faktor.....

Sardana

9. srpna 2010 v 20:41 | Jana
Tak tohohle koníčka mám opravdu ráda,patří do stáje v Koryčanech,HipoCentrum Koryčany.Má za sebou už i pár těch hříbat,uvidím ji na podzim,ale nikdy na ni nezapomenu....3


Co to je?

9. srpna 2010 v 20:37 | Jana
Takže,vzpoměla jsem si,že mám v srdci plno koní,které si navždy uchovám v mých vzpomínkách,a tak bych je chtěla zapsat i sem,napíšu tu koně,které už nikdy neuvidím,nebo se kterými se vidím i každý den,prostě tu budou moje srdíčka!!

Klaun Sametový-z moře

9. srpna 2010 v 20:34 | Jana
KLAUN SAMETOVÝ (DVOUTRNNÝ)

Je velice agresivní k ostatním druhům klaunů,rány utržené ve vzájemných soubojích se jim velice špatně hojí.Samice bývá až dvojnásobně větší než samec.Zbarvení kolísá mezi světle červenou až sametově černou barvu,kterou mají dospělé samice.

4.číslo

6. srpna 2010 v 12:06 | Jana
Vítejte u našeho 4.čísla časopisu KONĚ V OBLACÍCH!

V tomo čísle najdete-NĚCO O 3 WESTERNOVÝCH PLEMENECH
                                 JAK SE SPRÁVNĚ MÍSTUJE
                                 KLKÁNÍ
                                 WESTERNOVÉ DISCIPLÍNY
                                 PARKUROVÉ PŘEKÁŽKY
                                 NOVÁ SOUTĚŽ O SKVĚLÉ CENY!





1.kapitola-3 western. plemena


Paint horse

Původ a historie

Koně dorazili na americký kontinent roku 1519 spolu se španělskými dobyvateli. Byli mezi nimi snad i nejdávnější předci dnešního paint horse, barevného či strakatého koně. Během staletí se v Americe zdivočelí koně přirozeně a nerušeně křížili. Mezi divokými mustangy se tak zcela běžně objevovali i strakatě zbarvení předchůdci dnešního paint horse. Ti byli velmi oblíbení jak u indiánů, tak u bledých tváří, a to díky svým povahovým vlastnostem a fyzickým předpokladům, které z nich učinili nepostradatelné pomocníky při osidlování severní Ameriky, dokud je ovšem nevytlačil rozvoj techniky, který byl v Americe obzvláště bouřlivý a který také přinesl obecně známý důsledek radikálního úbytku koní.

Kolem roku 1950 však zažívá paint horse určitou renesanci související se zvýšeným zájmem o koně vhodné pro westernové ježdění. V roce 1962, jako předpoklad vzniku samostatného plemene, byl v Texasu založen registr strakatých dobytkářských koní  American Paint Stock Horse Association (APSHA). V něm byli registrováni koně, jejichž předci byli quarteři nebo plnokrevníci, a kteří zároveň splňovali požadavky na tělesnou stavbu. V roce 1965 se APSHA sloučila s American Paint Quarter Horse Association (APQHA), v níž byli evidováni quarteři, kteří nemohli být zapsáni v regulérním registru quarterů pro nežádoucí bílé zbarvení. Tím vznikla American Paint Horse Association (APHA), organizace, která vede plemennou knihu paint horse a celosvětově zastřešuje jeho chov.

Popis plemene

Základním požadavkem na tělesnou stavbu paint horse je ten, že musí mít dobytkářský ráz, což předpokládá především silnou, odolnou kostru a stejně tak silné a odolné svaly. Tělo je proto u paint horse kompaktní, s krátkým hřbetem a méně výrazným kohoutkem. Hlava je krátká, žuchvy jsou velké a uši malé. Charakteristická je výrazně osvalená hruď a také mohutná záď. Zádní končetiny jsou silné, ale suché. Kohoutková výška se pohybuje v rozmezí 145 až 162 cm. Paint horse se může vyskytovat ve všech barevných odstínech. Požadováno je ale zbarvení kontrastní, základním požadavkem je minimálně alespoň jedna barevná skvrna, mimo klasické odznaky na hlavě nebo končetinách, s průměrem nejméně pět centimetrů.

Charakteristika

Paint horse je stále populárnějším plemenem, které je ale atraktivní nejen pro své zbarvení. Při jeho chovu je totiž kladen i velký důraz na povahu, ta je klidná a mírná, ale přitom paint horse zůstává silným a odolným koněm. Speciální vlastností je pak vytříbený smysl pro práci s dobytkem, tzv. cow sense, díky kterému je a byl paint horse i velmi spolehlivým pracovním koněm.

Využití

Paint horse je původně kůň dobytkářského typu,v minulosti se využíval výhradně pro práci na dobytkářských farmách. Jeho dnešní využití je ale pochopitelně mnohem širší, i když se při práci s dobytkem uplatňuje i v současné době. Paint horse je všestranným koněm, využitelným v nejrůznějších odvětvích jezdeckého sportu, ale stejně tak je i pro svou přátelskou povahu oblíbeným rodinným koněm. Zvláště výrazně se pak uplatňuje ve westernovém ježdění.


Paint horse







Americký quarter horse




Úvodem...

Americký honácký kůň, krátce zvaný quarter, ale leckdy popisovaný s nadsázkou jako slavný nebo proslulý koloniální čtvrtkařský závodník, se poprvé v chovu objevil v 17. století ve Virginii a v dalších osadách východního pobřeží. Tento vysoce vyhraněný typ je vedle morgana nejstarším americkým plemenem. Ve skutečnosti je sice starší než morgan, který se objevil až koncem 18. století, ale morgan je nejstarší doložené plemeno. Registr morganů byl poprvé zveřejněn v roce 1894, kdežto Americká asociace pro quartery se ustavila teprve v letech 1940 - 1941...

Vysvětlení názvu:

Plemeno dostalo název podle dostihu na čtvrt míle, kterým se bavili jeho chovatelé ve volných chvílích...

Původ a historie:

První osadníci v Novém světě zdědili koně, dovezené španělskými kolonizátory. Tehdy žila ve stádech směs španělských plemen, berberů a arabů, která se vytvořila na Iberském poloostrově během dlouhé islámské okupace. Tito koně tvořili základnu s velkými možnostmi. Když došlo ke křížení s koňmi dovezenými z Anglie, stali se základem pro nově vytvořené plemeno - amerického quartera.
První významný dovoz anglických koní do Virginie představoval lodní náklad, který dorazil v roce 1611 se 17 hřebci a klisnami. Tito koně patřili vesměs k anglickým "závodním koním", jež vytvořili kmenové stádo pro anglického plnokrevníka, který se ovšem vyvinul podstatně později. Dá se předpokládat, že tito koně byli příbuzní dnes již vyhynulým gallowayům, rychlým ponyům ze severní Británie, z kraje mezi Nithesdalem a Mullem of Galloway. Patrně zde měl svůj podíl i irský hobby, předek connemary ze západního Irska.
Quarter tedy vzešel ze směsi různých plemen, ale přitom je mimořádný svou robustní zavalitou postavou - v kohoutku měří kolem 152 cm a vyznačuje se neobyčejně svalnatými stehny.
Tito koně se používali k mnoha účelům - k práci na ranči, k objíždění stád, k tahání nákladů zboží nebo dřeva i k zápřeži do kočáru o nedělích a konečně i k jízdě. K dovršení všech kladů to byli koně skromní, spokojení s nevelkými dávkami běžného krmiva.
Přesto, že byl tak všestranný, angličtí osadníci mající zálibu ve sportu si nejvíc cenili jeho sprintu na malé vzdálenosti po výbušném startu. Koně závodili na trati dlouhé kolem 400 metrů (čtvrt míle) buď po stezce vysekané v křoví nebo na stejnou vzdálenost po cestách mezi plantážemi, popřípadě na vesnické ulici. Právě díky těmto podnikům dostal přízvisko "quarter horse" nebo "quarter-miler".
Silné a svalnaté tělo bylo přímo ideální pro tuto formu dostihu. Od roku 1656 se dostihy quarterů ve Virginii stabilizovaly a staly se natolik oblíbenými, že se plemeno začalo považovat za nejrychlejšího běžce na krátkých tratích. Později, když byl do USA dovezen plnokrevník, se začaly stavět oválné závodní dráhy a zavedly se také dostihy na delší tratě. Výsledkem bylo, že popularita čtvrtmílových sprintů upadla a za krátký čas byly tyto dostihy ve východních státech zcela zrušeny - nyní jsou však dostihy quarterů opět populární.
Quarter se přestěhoval na západ, kde z něj rychlost, vyváženost a obratnost udělaly dokonalého kovbojského koně. Pohyboval se tak rychle, že se o něm říkalo, že se v plném trysku "dokáže obrátit na čtyráku a ještě vám vrátí drobné". Plemeno vynikalo při práci na dobytčích stezkách a také v tradičních disciplínách rodea.
Existuje celkem dvanáct hlavních rodů quartera, jejichž kořeny tkví ve dvou nejdůležitějších hřebcích - zakladatelích tohoto plemene - byli to Janus a Sir Archy. Janus, kůň dovezený z Anglie, uhynul v roce 1780 a svým stejnojmenným synem založil velkou linii Printer, která je dodnes jednou z nejvýznamnějších. Sir Archy, syn vítěze prvního anglického dervy Diomeda, se podílel také na vzniku amerického jezdeckého koně. Od něj lze sledovat rody Shiloh, Old Billy, Steel Dust a Cold Deck a také dva nejlepší a nejdůležitější plemeníky 20. století, Joe Baileye a Petera Mc Cue, jeho potomky.
Díky svým kvalitám se quarter rozšířil po celém území USA a jako kovbojský kůň se stal nejpopulárnějším plemenem na světě. Jeho plemenná kniha má také největší počet zápisů, 3,7 milionů jedinců. Quarter se chová kromě USA v dalších 40 státech všech kontinentů.

Popis a charakteristika:

Tento sprinter mezi koňmi dosahuje výšky v kohoutku 145 - 163 cm. Quarter nemá, anebo nemusí mít tak dlouhou hlavu jako plnokrevník. Hlava je spíše krátká a široká, s malým chřípím a v každém případě ušlechtilá. Oči jsou velké a jsou posazeny poměrně daleko od sebe, uši jsou středně velké a pohyblivé. Hlava nasedá na krk v úhlu 45°. Žuchvy nesmějí být široké. Krk je dost dlouhý, pružný, nesmí být obloukovitý ani mít tukový hřebem - to by stěžovalo práci. Kohoutek je vynikající pro jezdeckého koně, je výrazný a sedlo drží pevně na místě. Tělo je kompaktní, hrudník široký a hluboký, hřbet krátký, silný. Trup je harmonický, hloubkové a šířkové rozměry hrudníku jsou optimální. Žebra jsou vyklenutá. Těžká svalnatá stehna a bérce dodávají zvířeti robustní vzhled, jenž je pro plemeno typický. Ovšem kříženci s plnokrevníkem už tento znak mají silně potlačen. Záď je typicky těžká, svalnatá, dostatečně hluboká a široká. Kupodivu štíhlé nohy jsou suché, čisté, mají velmi kvalitní klouby a krátké spěnky. Karpální klouby jsou široké, ploché a nízko nasazené. Je důležité, aby spěnky byly šikmé - asi 45° - rovné spěnky by totiž nevydržely dynamický pohyb tohoto plemene. Stehenní kost je velmi hluboká - je to nejširší část těla. Břicho je delší než než hřbet a nesmí být příliš vpadnuté, aby nenarušilo kompaktní linii obrysu. Kopyta jsou kulatá a otevřená. Běžná barva je ryzá, ale přijatelný je jakýkoliv jednobarevný odstín. Barvy viz obrázek...

Povaha:

Honáčtí koně mají vrozený "kravský smysl" a jsou schopni předvídat pohyby dobytka. Plemeno je známo svou příjemnou povahou a ušlechtilostí a proto se používá pro celou řadu činností.

Využití:

Původně všestranný kůň se stal specialistou na práci s dobytkem, protože má úžasná smysl pro rovnováhu, obratnost a cit pro zacházení se zvířaty. Dnes se předvádí při rodeu a stále soutěží na krátkých tratích. Je to oblíbený kůň pro terénní a rekreační ježdění. Dostihy quarterů jsou dnes v USA stále populárnější a výhry často dokonce přesahují ceny z dostihů plnokrevníků. Tyto dostihy také přispěly k většímu počtu křížení s plnokrevníky, ovšem plemeno tak ztrácí svůj "buldočí" charakter. Dnes honácký kůň zažívá velkou renesanci ve westernovém stylu soutěží, jako jsou závody kolem barelů atd.




Pinto
Jako většina plemen s nejednotně zbarvenou srstí je i pinto, anglicky Paint horse, česky strakáč, potomek španělských koní. V 16. století se jeho předkové dostali do Severní i Jižní Ameriky a tam se v různých oblastech rozvíjeli rozdílnými směry. Strakáč se ovšem vyskytuje i v jiných světadílech, ale právě jen v Americe se pintové, koně rozmanitého původu i typu, které spojuje jen zbarvení, stali uznávaným plemenem. Dokázala to americká organizace Pinto Horse, založená r. 1956, a trvalo jí to jen sedm let. Konkurenční organizace Paint Horse Association má sídlo v Texasu. Nejzanícenějšími chovateli strakáčů byli od počátku indiáni.
Pinto může mít libovolnou výšku, může být lehký, elegantní, ale i těžší, svalnatý, aby obstál terénu. Jeho hlava se může podobat hlavě plnokrevníka, araba nebo poníka, stále je to pinto. Důraz se klade na dokonalé nohy, bezvadné chody, zvláště mimochod, na řídký ohon a hřívu a na celkovou souladnost. Pinto Horse Association uznává čtyři typy - dobytkářského pinta, huntera, pinta pro rekreační jízdu a jezdeckého pinta pro soutěže či dostihy. Největší z nich je hunter (lovecký kůň). Nejdůležitějším znakem pinta je zbarvení, a to nejen srsti. Pinto může mít i každé oko jiné barvy a také kopyta rozdílných barev. I povaha může být velmi různá. Indiáni dávali pintům přednost z praktických důvodů, nebyli v krajině tak nápadní jako jednobarevní koně. Dnes je to kůň reprezentační, i když se využívá také k práci. Žádaný je pro westernové a rekreační ježdění.
Pintová kobylka s hříbětem





2.kapitola-místování boxu


Takže,teď si povíme,jak se správně místuje,nejprve si připravíme,vydle,kolečka a lopatu.Začneme tím,že vydlemi nabereme čistou slámu a naházíme ji do rohu,pak seno naházíme také do druhého rohu,vezmeme lopatu a nabereme ostatní špínu,kterou pak naložíme do koleček a odvezeme na hnůj....



3.kapitola-klkání koně


Klkání se často vyskytuje společně s okousáváním koryta. Kůň se zakousává do koryta a přitom nasává vzduch, který následně polyká. Někteří koně se stávají úplnými otroky tohoto zlozvyku a nasávají vzduch i tehdy, když do ničeho nekoušou. Přestože tento zlozvyk nevypadá nebezpečně, může skončit kolikou, jelikož se vzduch dostává kon do žaludku. Je to velmi nebezpečný zlozvyk, proto si takového koně nekupujte. Navíc hrozí, že se to od něj naučí i další koně ve stáji.



4.kapitola-westernové disciplíny


REINing

Reiningové úlohy mají odstupňovanou obtížnost: začínající, lehký a těžký reinIng. Všechny úlohy v podstatě zahrnují stejné prvky: kruhy (hodnotí se dobře patrný rozdíl mezi velikostí a rychlostí projížděných kruhů a jejich pravidelnost), přeskok - změna cvalové nohy (u lehkého reiningu s přechodem do klusu, u těžkého reiningu letmý přeskok), sliding stop (zastavení ze cvalu, při němž kůň podsadí zadní nohy, sníží záď a sklouzne zadkem do zastavení, zatímco přední nohy doklusávají), spin (obrat či několik obratů o 360° kolem vnitřní zadní nohy), roll back (obrat o 180° kolem zádi, jenž následuje okamžitě po zastavení), couvání (rovné, plynulé, ochotné a na předepsanou vzdálenost).

Při hodnocení reiningu je základem 70 bodů, k nimž se přičítají body za dobré provedení nebo se za provedení chybné odčítají.

WESTERN PLEASURE

Tato disciplína je v kvalitním provedení dost náročná. Dvojice postupně absolvuje po obvodu kolbiště všechny tři chody: krok, klus a cval oběma směry podle pokynů rozhodčího. Klus a cval jsou proti klasickému anglickému ježdění velmi pomalé, ale toto zpomalení musí vycházet ze správného podsazení zadních nohou. Otěže jsou volné a přilnutí téměř neznatelné, nadměrné používání otěží je penalizováno. Dvojice musí působit dojmem naprosté uvolněnosti a pohody. Rozhodčí hodnotí reakce koně na pobídky, čistotu chodů, výraz koně, nesení krku a hlavy atd. a stanovuje pořadí dle vlastního uvážení, soutěž se tedy neboduje. Rozhodčí mimo to může od soutěžících vyžadovat pro přesné stanovení pořadí přídavné úlohy (prodloužený klus, couvání apod.)

WESTERN RIDing

Pro tuto soutěž existují dvě úlohy, přičemž obě mají společné prvky: práce ve všech chodech, couvání, překonání jednoduché překážky a několik letmých přeskoků. Právě přeskoky jsou klíčovými body úlohy, protože se hodnotí jejich čistota a přesnost provedení, stejně jako plynulost a klidné provedení celé úlohy, kdy kůň ochotně reaguje na pobídky jezdce. Dvojice je hodnocena podle stupnice 0-100 bodů, kde 70 je považováno za průměrný výkon.

TRAIL

Simuluje překonávání překážek, s nimiž se kůň setkává při práci na ranči. Dráhu trailu určuje rozhodčí. Plánek zahrnující překážky, způsob jejich překonání a chody musí dát k dispozici alespoň 1 hodinu před zahájením soutěže.

Trail tvoří celkem 6 překážek, z nichž 3 jsou povinné (průchod brankou, překonání řady kavalet, couvání) a volitelné (např. vodní příkop, přenášení předmětu, chůze přes houpačku, ustupování na holeň nad kavaletou atd.)
Nejlépe jsou hodnoceni koně, kteří si překonání překážky řeší sami, bez nebo jen s minimálními pobídkami jezdce.

HALTER

Předvádění koní na ohlávce. Posuzuje se především exteriér koně s přihlédnutím na chovatelské hledisko u jednotlivých plemen westernových koní. U nás se zatím tato soutěž nevypisuje. Na našich kolbištích ji nalezneme v trochu jiné podobě jako showmanship at halter. Jde o soutěž pro děti a mládež, při níž je hodnocen vodič a jeho schopnosti koně zvládnout a spárvně předvést.

CUTTing

Nejvíce připomíná práci honáků na ranči. Důležitou rekvizitou této soutěže je stádo dobytka, z něhož musí kůň oddělit jeden kus a zabránit mu v návratu ke stádu. Kůň je tady skutečně tím důležitějším v páru, protože veškerou práci dělá sám, jezdec je za výraznější pobídky penalizován. Časový limit je 2,5 minuty.

WORKing COW HORSE

Je další disciplínou založenou na práci s dobytkem. Oproti cuttingu zde kůň pracuje s jedním kusem. Musí jej udržet na jednom místě, musí jej dvakrát hnát po dlouhé stěně kolbiště, přičemž pravidla předepisují alespoň dvakrát změnit směr. Následuje vyvedení dobytčete na kruh ve středu a uzavření velkého kruhu ve cvalu v každém směru. Toto vše musí kůň s jezdcem zvládnout za 2 minuty. Soutěž má ještě druhou část - drezúrní. Rozhodčí vybere jednu ze tří reiningových úloh. Při shodném výsledku rozhoduje lepší výkon z první části.

TEAM PENNing

Podstatou soutěže je, aby členové družstva v časovém limitu 2,5 minuty ze stáda dobytka oddělili 3 kusy a zahnali je do malé ohrádky uvnitř kolbiště. To vše je ztíženo tím, že oddělené kusy musí mít stejná čísla nebo značky shodné barvy. Pokud tomu tak není, zůstává tým bez hodnocení.

BARREL RACing

Je to rychlostní disciplína. Vítězem se stává ten, kdo v nejkratším čase projede vymezenou dráhu. Ta je určena třemi barely umístěnými v rozích rovnostranného trojúhleníku. Jezdec s koněm musí každý barel objet a uzavřít kolem kruh, přičemž nesmí barel porazit.
Sražení znamená penalizaci 5 trestných vteřin. Barrel racing je zároveň rodeovou disciplínou.

POLE BENDing

Druhá z rychlostních disciplín, technicky náročnější. Její dráhu tvoří šest tyčí. Dvojice po projetí startovní čáry cválá k poslední z nich, objede ji a potom projede mezi tyčemi tam a zpět jako ve slalomu. Po objetí poslední tyče se vrací přímo do cíle. Každé poražení tyče je penalizováno pěti trestnými vteřinami.
Pole bending je zároveň i rodeovou disciplínou.

RODEO

Pojmy rodeo a westernové ježdění jsou často zaměňovány a mnozí diváci odcházejí z westernových závodů zklamáni, protože tam neviděli jízdu na neosedlaném koni či býkovi. Ještě dnes tak doplácíme tímto zmatkem na nesmělé začátky neznámého sportu u nás, kdy pod pojem "western" bylo zahrnuto vše, kde se vyskytoval kovbojský klobouk, páka a sedlo s hruškou, bez ohledu na to, zda se jednalo o rodeo, některou z westernových discplín či nějaký naprostý paskvil. Stejně jako westenové ježdění, tak i rodeo má své disciplíny a svá přesná pravidla.
Rodeové soutěže jsou rozděleny do dvou kategorií: soutěže s časovým limitem a soutěže s měřeným časem.

Soutěže s časovým limitem:
Při nich jde o to udržet se na hřbetě koně nebo býka po stanovený limit osmi vteřin. Jezdec se smí držet jen jednou rukou; pokud se druhou rukou dotkne zvířete, výstroje nebo sebe, znamená to diskvalifikci. Rozhodčí neposuzují jen styl jezdce, ale i "bojové nasazení" zvířete.



5.kapitola-parkurové překážky


Parkurové překážky

Kolmé skoky - jsou to vertikální překážky s několika kavaletami uspořádánými jedna na druhou. Je poměrně obtížný, protože kůň má jen málo času uvědomit si výšku skoku. Mají za úkol prověřit schopnost koně skákat do výšky.

Oxery - jsou to takové překážky, na nichž musí kůň skákat nejen do výšky, ale i do dálky. Jsou sestaveny tak, aby když se jich kůň dotkne, ihnet spadli.
Zeď - je to svislá překážka namalovaná z namalovaných dřevěných kvádrů se světlejším okrajem. Něktěří koně jsou z ní vystrašeny, protože nevidí místo doskoku.
Dvojbradlí neboli doublebar - je vlastně oxer s dvěma řadami stojícími těsně u sebe různě vysokými kavaletami.

Trojbradlí neboli tripplebar - je oxer se třemi řadami stojícími těsně u sebe různě vysokými kavaletami.
Křížek - je to nejjednodušší překážka. Skládá se ze dvou kavalet postavenými přes sebe do tvaru písmene X.
Kozí hřbet - tato překážka se moc v soutěžích nevyskytuje. Vypadá jako trojbradní, ale prostřední kavaleta je nejvyšší než první a poslední.

Přírodní skoky - jsou to překážky vyrobené z přírodních materiálů jako jsou nenabarvené tyče nebo forma živého plotu. Tyto překážky jsou obtížné, koně se jim často vyhýbají.
Základní oxer - je jeden z nejtěžších oxerů. Skládá se ze dvou stejně vysokých překážek postavených těsně za sebou a skáčou se jedním skokem.
Vějíř - skládá se ze tří kavalet, které vycházejí z jednoho sloupku a rozevírají se do třech, což koni umožňuje skákat na jedné straně jako kolmý skok a na druhé straně jako trojbradlí.
Vodní příkop - existuje ve dvou typech: kombinovaný s kolmým skokem nebo oxerem, nebo širší příkop s níským živým plotem před ním. Na doskoku je umístěna bílá páska, aby bylo možno posoudit, zda kůň neudělal chybu.



6.kapitola-soutěž


Máme tu novou soutěž o skvělé ceny!vyfoťte a nebo namalujte obrázek nějaké vaší vymyšlené(namalovat) překážky nebo doopravdické(vyfotit či namalovat) takže hraje se o hodinu ježdění na Ranchi u Piškota(jezdím tam já) mohou být i vyjížďky pro začátečníky a pokročilé bez ohledu na věk...takže obrázky posílejte na janinkaverostova@seznam.cz a posílejte do 2.září 2010




příště.....

Slovenský teplokrevník
Výžehy
Hříbata-čas dospívání
Slavní koně-Age of Jape
Vizitka koně-Lianfrechfa Celebration
Pony soutěže