Červen 2010

Uzdečky

30. června 2010 v 11:43 | Jana
Takže,rozlišujeme uzdu a uzdečku.Uzda má narozdíl od uzdečky 2 udidla,udidlo je kovová nebo může být i gumová věc,kterou má kůň v hubě,a my pomocí udidla máme s koněm kontakt,takže ho můžeme ovládat.Drezurní uzda patří do sekce uzd,protože má 2 udidla,vždycky!Dále existují normální anglické uzdečky,westernové uzdečky atd.Každá uzdečka má nánosník,westernové uzdečky nánosník nemívají,nánosníků existuje řada druhů,například mexický nánosník,švédský,hannoverský,anglický kombinovaný.Další rozdíl mezi uzdou a uzdečkou je ten,že uzda má podbradník,to je připojené k udidlu,a brání tomu,aby kjůň kousl nebo odporoval udidlu.Podbradní řetízek je ale i na westernových uzdečkách.Otěží též existuje celá řada,například celokožené,popruhové s gumičkami,hladké kožené,kožené se zarážkami,gumové,.Dále se používá martingal,a to má takový účel,že kůň nemůže buď hlavu vyhazovat do vzduchu,nebo se nebude zklánět dolů,kůň bude mít hlavu ve správné linii.



Udidla-

Máme takové druhy-stihlo,oliva,déčko,sněhulák,páka,pelham,hackamore.Nejoblíbenějším udidlem v anglickém ježdění je oliva a stihlo.Westernovému ježdění nejvíce vyniká pelham,páka a hackamore,a drezurní ježdění si zasluhuje též páku,nebo stihlo,v sázce je i hackamore...

Čištění

30. června 2010 v 11:33 | Jana
Hřbílko - plastikové k odstranění hrubé špíny
ze srsti a kovové k otírání kartáče
Kartáč - větší na trup koně, menší a měkčí na obličej
Háček na kopyta -  k vyškrabání nečistot z kopyt
Tuk a štětec -  k namaštění kopyt
Houba - jedna na obličej a jedna na okolí řitě
Stěrka na pot a vodu - při stírání potu a po sprchování
Utěrka - na otírání
Hřeben -  na hřívu a ocas
Kbelík -  na vodu


Péče o postroj  O sedlářské výrobky musíte vždy dobře pečovat. Jsou drahé a měly by být vyrobeny tak, aby vám dlouho vydržely. V dobrém stavu je musíte udržovat také kvůli vlastní bezpečnosti. Tu mohou ohrozit například potrhané stehy na kůži nebo zpuchřelé řemeny. Vy sami musíte postroj pravidelně kontrolovat a náležitě čistit. Není to vždy nudná práce; je-li pěkné počasí, můžete ji provádět venku a ještě vás bude těšit.
Voda, horko a nevšímavost jsou tři faktory, které ničí kůži více než cokoli jiného. Kůže denně ztrácí určitý obsah svého tuku. Teplo a pot koňského těla ji vysušují a kůže puchří a praská. Sedla, uzdění a kožené části výstroje musíte po každém užití očistit vlhkou houbou a omýt specielním olejovo-glycerinovým mýdlem. Zhruba jednou týdně byste měli kožené výrobky namazat přípravkem na kůži. Ne však příliš, aby kůže neztratila svou pružnost a zároveň byla vláčná. Na vnější stranu sedla nedávejte nikdy velkou vrstvu tuku, neboť by ho kůže nestačila absorbovat a jen byste si ušpinili jezdecké kalhoty. Uzdu při čistění vždy rozeberte a u třmenů a martigalů rozepněte všechny přezky. Udidla, třmeny a podbradní řetízky omyjte ve vlažné mýdlové vodě a potom je vyleštěte suchým hadrem.   




Toaleta Je celková úprava a vylepšení vzhledu koně. Každé plemeno se upravuje podle standardu daného plemene. Celková úprava se provádí až po vylínání zimní srsti, kdy koně dobře vyčistíme. Samotná úprava spočívá v odstranění a zkrácení přebytečných  a dlouhých chlupů a žíní. Nesmějí se však ostříhat hmatové chlupy okolo očí, pysků a nozder, ty slouží koni k orientaci.
Nůžky jsou speciální zahnuté se zakulacenými hroty a ostříháváme jimi dlouhé chlupy na uších, hrdle
Hřebínek na protrhávání kštice a hřívy bývá kovový. Protrhávat se začíná u kštice a pokračuje se ke kohoutku. Vždy malý pramínek hřívy se omotá jednou kolem hřebínku a prudkým škubnutím se vytrhne. Když se bere jen malý pramínek, koně to nebolí.
Holicí strojek k holení většinou zimní srsti u sportovních koní aby se tolik nepotili při práci a rychleji osychaly. Holit se může srst po úplném přelínání. Srst pod sedlem se neholí, protože krátká srst pod sedlem může koně dráždit..
Zaplétání hřívy je většinou povinné na závodech, výstavách a předváděních. Copánky se pletou ze tří navlhčených pramínků cca 5 cm od sebe.
Čistý, zářící kůň je vizitka toho, jak si koní vážíme. Koně se musí každý den čistit, aby  na koni nebyl zaschlý pot a špína, aby  v kopytě nebyly zašlapané kameny a bláto. Při tom kontrolujeme, jestli kůň není  poraněn, nebo nemocen. Při čištění se také s koněm navazuje hlubší vztah.

Práce s koňmi-díl 3.

30. června 2010 v 11:32 | Jana
Řeč těla a pohybůVýznam
Vysoko natažený krkimponující chování
Pulzování ve skupiněctižádostivost
Vzpínánístrach,panika,polekání
U klisny šlehání ohonem,lechtivostvzrušená,nepozorná
U hřebce sexuální vzrušenítěžko kontrolovatelný
Ležení,válení sepocit blaženosti, pozor!-možnst příznaků koliky
V noci spí v ležepocit blaha
Neklid,lehání a vstávání,kroucení očima,mlácení hlavoukolika,silné bolesti
Kulháníbolesti nohy
Kozlovánístrnulost,radost



ŘEČ TĚLA
OrgánVýrazVýznam
Hlastlumený klokotavýpřátelské pozdravení
Hlastiché ržánípřátelské pozdravení
Hlashlasité ržánísignál ostatním koním
Ušistojící,špičatév pozoru,reaguje na pomůcky
Ušisklopené dozaduopatrnost,může se bránit,závidí
Očimatné,neúčastněněnemocný-teplota
Nosfrkánízbavuje se prachu
Nosněco větříchce lahůdku
Tlamadotírání,šťoucháníjezdec lechtá koně
Tlamažvýkání udidlaspokojenost
Tlamaohrnuje pyskvnímání jiných pachů
Tlama
okusování kohoutku
druhému koni
projev sympatie
Hlavatření hlavy o jezdce"poděkování" po jízdě
Hlava
zvedání hlavy
před uzděním
udidlo příliš ostré
Hlavaházení hlavoupříliš krátké otěže
Hlava
narážení do dveří
boxu
chce ven
Krknatahuje dopředuuvolněný
Krkvysoko vzpřímenýkřečovité chování
Přední nohyhrabe nataž.nohounetrpělivost
Přední nohy
hrabe a dívá se
k slabinám
bolest břicha,náznak koliky
Přední nohyohnutí kloubů nohyprosba
Zadní nohy
kopyto postavené
na špičce
unavený,odpočinek
Zadní nohy
zvednutá noha
varovný signál před kopnutím
Zadní nohykopání po holenijezdec lechtá ostuhami
Zadní nohykopánívelký strach
Ohonsekání ohonemneklid,nespokojenost,napětí
Ohonotírámá červy,roztoče

Práce s koňmi-díl 2.

30. června 2010 v 11:25 | Jana
POMŮCKY

Hlavními pomocníky jsou provazová ohlávka, vodítko 3,5m , mrkvová hůlka (dá se snadno nahradit) jako vaše prodloužená ruka. Co je však nejdůležitější je vaše řeč těla. Používejte zpočátku jasná a dobře zřetelná gesta. Koně můžete nejasnými požadavky snadno zmást. Takže, zpočátku musí být vaše řeč těla stále stejná a jasná.

PŘÁTELSKÁ HRA
Používám ji pro zklidnění koně a pro seznámení s novými předměty a podněty. Také pro navyknutí na dotek kdekoliv na těle. Začněte napřed klidně hlazením koníka, měl by vás nechat sáhnout na všechny části jeho těla. Sami uvidíte, jak vám důvěřuje. Problematické bývají zpravidla slabiny, hlava a převážně uši. Klidné, avšak ne přehnaně pomalé pohyby mohou hodně pomoct. ideální příležitost, jak koně blíže seznámit s předměty, jichž se bojí. Začněte vždy pozvolna, nechte koně v klidu si předmět očichat, seznámit se s ním. když je v klidu, přejíždějte mu s ním klidně kdekoliv po těle, sami sledujte jeho reakce. Pokud zareaguje impulzivně a uteče, pokračujte posláním na kruh, přivoláním koně a zkuste to znovu.
POSÍLÁNÍ KONĚ
Stejně dobře, jako můžete koně poslat na kruh, můžete jej poslat přes překážku, zkrátka kamkoliv. Pokud chcete koně někam poslat, nesmíte mu svou pozicí blokovat pohyb kupředu.Koně pobízíte směrem na předek. Pokud nereagujte, použijte fázování tlaku a tlak zvyšujte. Od jemného, klidně až po plesknutí. Důležité je, že jakmile kůň na tlak zareaguje, musí okamžitě přijít pochvala ve formě povolení tlaku. Tohle pravidlo platí vždy a u všeho. Pokud kůň udržuje vámi určený směr a rychlost, nevytváříte směrem k němu žádný tlak.

COUVÁNÍ
Couvat lze více způsoby. Buďto tlakem na prsa, tlakem za ohlávku, nebo vlněním vodítka. Věnujme se nyní tomuto způsobu. Je potřeba mít dobré vodítko, nejlépe klasické 3,8m. Stojíte před koněm a začnete lehce vlnit vodítkem. Můžete si tlak číslo jedna nastavit ještě menší, klidně na kývání prstem a až poté přidat vodítko. Záleží na každém z vás. Tlak zvyšujete, dokud vás kůň nezareaguje couvnutím. Byť by to bylo pouze přenesení váhy vzad, okamžitě musí tlak ustat. Dejte koni chvilku času a začněte znovu opět od tlaku číslo 1. Můžete se setkat s koněm, který couvat nebude chtít... Dokonce se může rozejít přímo proti vám. Některé protitlaky jsou vážně silné.




Shrnutí horsemanshipu

  • Vychází z chování koní ve stádě a využívá řeč těla, které kůň rozumí.
  • Necháváme koně, aby mohl vyjádřit svůj vlastní názor, nabízíme vždy možnost výběru při čemž se snažíme, aby cesta správná byla co nejjednodušší
  • Horsemanship je založen na komunikaci a vzájemném porozumění
  • Dá se použít ve všech druzích jezdeckého sportu, pro všechna odvětví

Sedlo

29. června 2010 v 17:09 | Jana
Aby bylo jasno,sedel existuje tolik a tolik druhů,že ani není možné je spočítat,jedno je třeba přesně na parkur,druhé je westernové,třetí má posedlí z kožíšku!Dnes už jsou takové vymoženosti,že je ani nedokážu vyjmenovat,proto vám to radši napíšu  Takže jdeme na to:


Univerzální sedlo-

Univerzální sedla mají obvykle středně hluboké až hluboké posedlí,kulatou zadní rozsochu,mírně dopředu posazené bočnice.Podle účelu se Univerzální sedla dále člení na skokově univerzální sedla (VSS) a drezurně univerzální(VSD)



Drezurní sedlo-

Drezurní sedla mají hluboké posedlí a kulatý tvar zadní rozsochy,bočnice jsou delší směrem dolů.Drezurní sedla mají z pravidle dlouhé zápinky,aby nepřekáželi jezdci při drezurním vedení koně.


Skokové sedlo-

Skoková sedla se od sedel univerzálních liší zejména posedlím.Posedlí je zpravidla mělké,ploché a maximálně středně hluboké.Zadní rozsocha bývá hranatá.Bočnice bývají menší,více posunuté dopředu.Opěrky jsou malé.Skoková sedla se často označují zkratkou S.




Ještě do toho patří i Trekinkové sedlo,ale to mi připadá jako zbytečnost.Tak zase příště ahoooj!

Práce s koňmi-díl 1.

29. června 2010 v 14:14 | Jana




Před několika lety, když se začal ve větší míře objevovat takzvaný fenomén "zaříkávačů", začalo se u nás vyskytovat i anglické slovo Horsemanship. Pro některé "koňaře" se toto slovo stalo synonymem zbožňování, bez úsudku či vlastní rozlišovací schopnosti. Pro některé zase téměř sprostým slovem, neslučitelným s kvalitním tréninkem. Viděl jsem dost a chápu jedny i druhé. Obliba této filosofie přitáhla velké množství spekulantů, kteří parazitují na lidské touze následovat a příslušet. Uvidíte velké show, utratíte několik tisíc a ani si nevšimnete, jak velká je nesrovnalost mezi jejich slovy a prací s koňmi. A tak se nedivím, když se někdo přijde zeptat: "Co to vlastně ten Horsemanship je?"
Nejprve je třeba vysvětlit, že souhrnný název metod a filosofie Horsemanship nebo také Natural Horsemanship, je označení nepřiměřené a nepřesné. Znamená to něco jako přirozené partnerství či přirozené jezdectví. Už tady je cítit rozpor. Slovo "přirozené" naznačuje, že to, jak lezou koni na záda lidé s nálepkou Natural Horsemanship, je přirozené, a to, jak to dělá zbytek světa, je nějak nepřirozené. Pojmy jako přirozené jezdectví nebo přirozené partnerství v sobě neprávem obsahují tvrzení, že ostatní lidé pracují s koňmi nerozumně nebo bez spolupráce.
Myslím také, že je trochu zavádějící i srovnání ve slovech tradiční trénink versus přirozený trénink. Tradiční evropské jezdecké umění se vyvíjelo staletí a naleznete v něm mnoho dobrého pro koně i jezdce.
HORSEMANSHIP
ztělesňuje jisté duchovní a filosofické přesvědčení, že kůň je cítící tvor s oprávněnými potřebami, inteligencí a emocemi.
Kurzy a semináře představující veřejnosti systém a filosofii se kterou kdysi přišel Tom Dorrance se začali objevovat jako houby po dešti. V sedmdesátých letech neměl tento způsob práce ještě žádné jméno. Bylo potřeba vše odlišit něčím co vyzývalo k použití povahových vlastností koně, spíše než s jejich bojováním. Takže o pár let později jeden z jeho studentů, mladý rodeový kovboj, se změnil v trenéra a s důvtipným darem k tlachání rozvezl tento přístup práce do všech koutů země. Nazval ho Natural Horsemanship (přirozené jezdectví) a toto označení padlo jako ulité. Puristé často argumentují nepřesností tohoto termínu. Prohlašují, že to co dělá člověk s koněm není nikdy přirozené. To však nevadí. Výraz Horsemanship nebo Natural Horsemanship je dnes výraz nejznámější.
Základem je vždy manipulace a práce s koněm ze země, a je to studium samo pro sebe. V minulosti to nebylo známé pod nějakým jménem a pokud vůbec se cvičilo ze země, bylo to obvykle přijato jako povrchní ošetření na cestě jezdeckého koně. Dnes práce ze země začíná v době narození koně a pokračuje celý jeho život.
Natural Horsemanship dnes, je vlastně moderní verze slavné mravní zásady kapitána Etienne Beudanta (1863-1949): ptát se často, být šťasten s málem a odměnit vždy.
Koně nedbají o nějaké označení, ale můžete si být jisti, že také vědí, když se něco zvláštního povede.
Nemusíte se mnou souhlasit, ale můžete o tom alespoň přemýšlet.

Zakrslý králík

29. června 2010 v 14:09 | Jana
Králík má sice dlouhé hlodáky, které dorůstají - ale už delší dobu ho odborníci (stejně jako zajíce) řadí k zajícovitým (Lagomorpha). Jako hlavní důvod se uvádí, že v horní čelisti nemají dva, ale čtyři hlodáky.
Pořizujeme králíka
Kolik?
Králíci jsou od přírody společenská zvířata. Jednotlivého králíka můžete chovat jen tehdy, když mu budete věnovat dostatek času. Denně stačí hodina, abyste se postarali o nejnutnější potřeby svého ušáka. Pokud nemáte dostatek času, nemusíte se chovu králíka vzdávat, ale opatřte si dva. Nevhodné je si pořídit dva samečky, kteří budou v dospělosti nesnášenliví. Pořídíte-li si párek, můžete očekávat pravidelné přírůstky a nebo dát samečka vykastrovat. Nejvhodnější jsou dvě samičky, ani nemusí být ze stejného vrhu, vhodné je, když jsou přibližně stejně staré a začnete je zabydlovat na stejno. Ve svém chovu používám výběhy, kde se střídají dospělé samice v různých intervalech a jejich soužití je bez problémů.
Kde?
Nejvhodnější je si mazlíčka pořídit přímo u chovatele. Máte možnost vidět z jakého prostředí králík pochází, poradit se čím bylo mládě krmeno a na co bylo zvyklé (můžete postupně přejít na jinou stravu - ale pozor, náhlá změna krmiva může způsobit velké problémy), vidět rodiče a tím si udělat představu, jak velký bude v dospělosti. Je dost lidí, kteří si myslí, že když si koupí zakrslého králíčka, který se ve stáří 6 týdnů vejde do dlaně, takový už zůstane. Ale tak jako štěně i toho nejtrpasličejšího plemene psa pár centimetrů vyroste, tak i zakrslý králík vyroste do své dospělé velikosti. Ovšem to neznamená, že Vám z poctivého zakrslíka vyroste dvoukilový obr - nebavím se o zakrslých beranech, kteří naopak běžně ty 2kg mají, ale 2,5kg už je i na ně příliš. I když budete králíka překrmovat, bude nanejvýš tlustý, ale ne velký. Velikost je dána geneticky a ta se vždy dědí po rodičích.
Pokud se jedná o poctivého chovatele, který se za svůj chov nestydí, naopak je na něj pyšný, nebude před Vámi nic skrývat, ukáže Vám chovné zařízení i rodiče (bohužel jsou i tací chovatelé, kteří pořádně nevědí, ke komu  mládě patří).  Při odběru Vám na 100% řekne pohlaví mláděte. Chovatel, který nepozná na králíkovi, který je 6-8 týdnů starý, je špatný chovatel (pohlaví poznám u mláďat 3 týdny starých, občas se vyskytne jedinec, u kterého váhám, zde se pohlaví potvrdí maximálně do týdne). Na chovatele se můžete vždy zpětně obrátit se svými problémy, když potřebujete s čímkoliv poradit, nikdy Vás neodbyde, když bude vědět,  rád poradí - jedná se přeci o "jeho děti".
Vždy nakupujte jen zdravé zvíře, které má jiskru v oku, je čilé, veselé, mělo by se chovat přirozeně, nemělo by být ani moc vystrašené (což ale není známka nemoci, pouze se od toho může odvíjet bojácnější povaha). Mláďata, která jsou v každodenním kontaktu s chovatelem se po rozkoukání chovají zvědavě. Musí mít čistý čumáček, oči bez jakékoliv známky výtoku, zadeček také čistý, neulepený, to samé ouška. Srst by měla vypadat zdravě, miminkovsky, jakákoliv chybějící srst naznačuje, že něco není v pořádku. I králíci bohužel mohou mít parazity.
Je pro mě králík vhodný?
Než si pořídíte králíka, zvažte, je-li pro Vás opravdu vhodný.
- zdravý králík se dožívá minimálně 6ti let, často i více. Chcete opravdu mazlíčka, který bude žít tak dlouho? Jste ochotni mu poskytnout odpovídající péči a to i když už nebude to roztomilé mláďátko?
- jestliže pořizujete králíka pro své děti, jste ochotni se o něj starat po zbytek života, až o něj dítě ztratí zájem a přestane ho bavit? Nezapomeňte, že králík si na Vás zvykne a bude Vás mít rád, není to hračka, je živý a má pocity.
- máte dostatek peněz, zajistit mu vhodné bydlení, krmení a potřebnou veterinární péči?
- je potřeba zajistit místnost, kde se bude králík pohybovat, rádi všechno okusují, je potřeba dát pozor hlavně na kabely, aby nedošlo k úrazu, dále pozor na jedovaté rostliny (seznam naleznete níže).
- máte dostatek času? Králíci potřebují Váš čas na každodenní péči: krmení, čištění klece. Potřebují i spoustu času, aby se zabavili, budou po Vás vyžadovat, aby jste si s nimi hráli, jsou velmi společenští.


Jak poznám skutečného zakrslíka? 
Je dobré si pořádně promyslet, co od králíka očekáváte. Jestli ho chcete opravdu jen jako domácího mazlíčka pro radost a nebo jestli s ním plánujete chodit na výstavy a případně se věnovat dalšímu chovu.
Pro domácí potěšení stačí netetovaný králík bez rodokmenu, může to být nečistokrevný kříženec nebo čistokrevný králík s nějakou vadou na kráse, který se nehodí pro další chov a výstavy. Ale pozor! Nečistokrevná zvířata nemají ustálené zbarvení a často u nich dochází k velkým výkyvům jak ve velikosti, tak v proporcích. Nevýhodou je neodpovídající vzhled (dobře viditelný krk, dlouhé uši, protažené čumáky) a nikdy nemůžete vědět jak vyrostou. Tito králíci sice nejsou "praví zakrslíci", jsou však stejně milí a roztomilí.
Čistokrevná zvířata se mohou vyskytovat ve značném počtu barevných rázů, které upevnila čistokrevná plemenitba. Všeobecně se dá říct, že všechna plemena velkých králíků se vyskytují i v zakrslé formě. Ale v některých případech se jedná o zvířata vzácná na našem trhu.
Ideální hmotnosti zakrslých králíků:
zakrslý králík barevný: 1 - 1,25 kg, váha pod 0,8 kg a nad 1,5 kg je nepřípustná.
zakrslý strakáč: 1,4 - 1,6 kg, váha pod 1kg a nad 1,8 kg je nepřípustná
zakrslý rexi a zakrslý liščí: 1,2 - 1,4 kg, váha pod 0,8 kg a nad 1,6 kg je nepřípustná
zakrslý beran: 1,5 - 1,75 kg, váha pod 0,9 kg a nad 2 kg je nepřípustná
Délka uší by měla být 5 - 5,5cm (přičemž uši kratší než 4cm a delší než 7 cm jsou nepřípustné) u beranů je rozpětí uší (měřeno od jednoho konce plácačky přes hlavu na druhý konec plácačky) 22 - 28 cm (uši kratší než 21 cm a delší než 28cm jsou nepřípustné).
Z tohoto krátkého přehledu je jasně vidět, že neznamená, čím menší králík s co nejmenšími uši, tím je víc zakrslý a lepší.
Samec nebo samice?
O tom zda je králík krotký, nerozhoduje jen jeho pohlaví, ale především povaha. V případě, že si pořídíte jedno zvíře, není vůbec důležité, zda je to sameček nebo samička. Od nevhodného značkování samečků pomůže kastrace. Ale ne každý králík značkuje, zejména když žije o samotě a člověk se svým zvířetem dostatečně zabývá. Mě osobně přijdou samečkové klidnější, hodnější, samice jsou více temperamentní.
Kupujeme jen zdravé zvíře 
Váš nový přírůstek by měl být v prvé řadě zdravý. Jeho srst musí být pružná a bez parazitů a stroupků, nesmí mít holá místa. Výtok z nosu nebo očí je podezřelý a zvířata s průjmem také. Zvíře by mělo být v dobré kondici, ani hubené, ani tlusté a mělo by působit živým dojmem.

Habešská kočka

29. června 2010 v 11:32 | Jana
Habešská kočka patří ke kočkám krátkosrstým a bezpochyby je jedním z nejstarších známých přírodních plemen, jehož vznik je však zahalen řadou tajemství.

Historie a původ

Habešská kočka pochází pravděpodobně z Etiopie (dříve Habeš), odkud byla v 60. letech 19. století převezena britskými vojáky do Velké Británie, kde byla jako samostatné plemeno uznána již v roce 1882, kdy toho však se svojí současnou podobou měla společného pramálo.

Ta vznikla buď náhodným pářením s domácími kočkami, nebo spíše jako výsledek snahy chovatelů o vytvoření koček, známých z egyptských hrobek a nástěnných maleb, vyobrazujících egyptskou bohyni Bast a jiné kočičí bohy.

První zmínky o chovu Habešských koček pocházejí z roku 1896, přičemž již o devět let později bylo evidováno 12 záznamů o jejich chovu, kdy však většina z nich měla jednoho nebo oba z rodičů neznámé.

V první polovině 20. století se toto plemeno začalo rozšiřovat po Evropě a USA a následně v roce 1929 byl založen první Habešský kočičí klub (Abyssinian Cat Club) a mohl se sestavit jeden z prvních standardů.

Stejně jako u jiných plemen se na chovu Habešských koček značně podepsala první a druhá světová válka, kdy v Anglii, tehdejším chovném centru těchto koček, přežilo jen několik málo jedinců. Později, v 60 letech 20. století, přišla rána další, a sice v podobě viru kočičí leukémie (Feline leukemia virus), který měl za následek takřka kompletní vyhynutí plemene. Díky včasnému zásahu organizace CFA (Cat Fanciers' Association) však nedošlo k nejhoršímu a v 70. letech se podařilo chov zachránit, díky čemuž jsou dnes Habešské kočky rozšířeny téměř po celém světě.

Povaha a charakteristika

Habešská kočka je velmi inteligentní, hravá a činorodá. Pro svůj temperament a velkou zvědavost by měla mít vždy k dispozici dostatek místa a neměli bychom opomenout její vášeň pro šplhání, neboť v opačném případě si náhradu nalezne sama, a to v podobě polic, nábytku či záclon. Habešské kočky jsou také velmi společenské a nebývají rády sami. Bude-li se tedy Habešská kočka nudit, začne si sama vyžadovat pozornost a majitel si tak již nebude moci stěžovat na nudu či nedostatek zábavy. Tyto kočky jsou nehlučné, ale přesto velmi komunikativní.

Popis a vzhled

Habešské kočky bývají svým vzhledem často přirovnávány k různým šelmám, především jsou však charakteristické svým nezaměnitelným zbarvením, přičemž v současné době je rozlišováno na 28 různých barevných variant. Toto zbarvení, kdy každý jednotlivý chlup může mít až tři různé barvy, bývá označováno pojmem "Ticking".

Habešské kočky disponují středně velkým, svalnatým a mrštným tělem, vyznačujícím se obzvlášť dlouhými končetinami, zakončenými oválnými tlapkami. Ocas bývá dlouhý, široký a dokonale ladící s trupem. Hlava je klínovitá a je posazena na dlouhém krku. Nepřehlédnutelným znakem jsou také velké a daleko od sebe posazené uši. Váha je v rozmezí od 2,5 do 4 kg u koček, 3,5 až 5 kg u kocourů.

Standard plemene Habešská kočka

Dle FIFe (Fédération Internationale Feline - mezinárodní organizace milovníků a chovatelů koček) je Habešská kočka zařazena do kategorie III. - krátkosrsté a somálské.

Základní péče

Habešské kočky nevyžadují žádnou zvláštní péči. Neměly by se však opomíjet návštěvy veterináře, neboť toto plemeno je náchylné na různé záněty apod. Taktéž se nedoporučuje jejich překrmování.

Zajímavost

Postupným křížením Habešské kočky vznikla i její dlouhosrstá varianta. Ta však narážela na značný odpor chovatelů a s jejím uznáním jakožto nového plemene byly nemalé problémy. Nakonec byla uznána až v roce 1979 pod názvem Somálská kočka.

Orientační cena: 7.000,- Kč až 20.000,- Kč (Uvedená cena je obvyklá, špičkové výstavní kočky ale mohou stát daleko víc.)



Habešská kočka

Křeček Campbellův

29. června 2010 v 11:30 | Jana
Křeček Campbellův (Phodopus campbelli)

Velikost
: 7 - 10 cm
Váha: 35 - 50 g
Délka života: 1,5 - 2 roky
Pohlavní dospělost: 5 týdnů
Věk vhodný k započetí chovu: 3 - 4 měsíce
Délka cyklu říje: 4 dny
Doba březosti: 18 - 21 dní
Narození: bezproblémový porod, mláďata lysá a slepá, váha 1 - 2 g
Počet mláďat
: 4 - 6
Počet vrhů: 3 - 4
Doba kojení, odstavení mláďat: 21-28 dní
Vzhled: srst na zádech má šedohnědou, která směrem k břišní straně přechází v bílé skvrny. Navíc se mu na hřbetě zhruba až do poloviny zad, táhne černý pruh. Na rozdíl od křečíka džungarského černá linka oddělující šedohnědá záda od bílého břicha je nezřetelná, často chybí. Na zimu tento křeček nebělá. Existují různá další zbarvení, například černý, zlatý, bílý...

Povaha: snášejí se v párech i ve větších skupinách, pokud je dostatečně velké terárium. Sameček pomáhá samičce při porodu. Vůči chovateli bývají agresivní.

Křečík džungarský

29. června 2010 v 11:29 | Jana

Křečík džungarský

Wikipedie:Jak číst taxobox Křečík džungarský
Křečík džungarský

























Popis
Křečík džungarský má zavalité tělo zbarvené tmavě šedě s černým pruhem na zádech, spodek těla je světle šedý až bílý. Zabarvení srsti je různé v závislosti na ročním období. V letním období je zabarvení srsti převážně tmavší. Naopak v zimním období je světlejší, až bílé, s hůře rozeznatelným pruhem na zádech. Čím drsnější prostředí, tím je změna během ročního období výraznější. Tělo má dlouhé 65-102 mm a váží 30-55 g.[2] Ocásek má maličký, od 7 do 11 mm.[2]

Zvláštní zbarvení

Kromě základního zbarvení, které se nazývá aguti, byly vyšlechtěny další dvě varianty:[3]
  • Modrá aguti (safír) má srst s jemným, kouřově modrošedým nádechem.
  • Pearl vypadá stejně jako zimní srst a navíc může být ve variantě aguti (bílá s černými stíny) nebo modrá aguti (bílá s modrými stíny).


Areál rozšíření

Křečíci žijí na různých místech Asie od Kazachstánu přes Mongolsko až do Mandžuska. Vyskytují se od nížin do hor (až 3000 m n. m.).[2]


Životní prostředí

Křečíci jsou noční zvířata, z toho vyplývá, že nejvíce aktivní jsou v noci. Jejich domovským prostředím je tundra. Ve volné přírodě začíná být křečík aktivnější s příchodem soumraku. Ke spánku se ukládá ještě před rozbřeskem.
bílá varianta pearl


Chov

Křečík patří u nás k oblíbeným domácím mazlíčkům. Je to nenáročné a tiché zvíře (toto platí většinou, chováte-li křečíka jednotlivě). Ve skupinkách mohou být křečíci hluční, hlavně jedinci stejného pohlaví mezi sebou vyvolávají rvačky. V případě, že chcete chovat křečíky ve skupině, doporučují se jedinci ze stejného vrhu. Samička je březí 18-21 dní a rodí od 2 do 10 mlaďat.[2] Může mít až 20 vrhů za rok.[1] Pohlavní dospělosti v zajetí křečík dosahuje kolem třetího měsíce.[2] Pokud je křečík zvyklý sám (např. půl roku) a chcete mu dát partnera bude pár dní, i týdnů trvat než si na sebe zvyknou (ze začátku se budou prát o domeček/ky a potom o další věci jako je potrava atd.). Málokdy se dožívají 2 let, ale vzácně se mohou dožít 3-4 let.[4]


Potrava

Asi nejjednodušší je kupovat už připravené směsi pro hlodavce (nemusí to být směsi speciálně pro křečíky), které doplníme čerstvou zeleninou nebo ovocem. Ovoce dávat jen přiměřeně vzhledem k podílu cukru. Není vhodné krmit křečíka větším množství slunečnicových semen anebo ořechů, protože tato semena obsahují větší množství tuku. Zoubky si dobře obrušují a zároveň si pochutnají na tvrdém chlebu nebo knackebrotu.


Obydlí

Pro křečíka je vhodné terárium nebo klícka o půdorysu minimálně 40x25 cm. Lepší jsou samozřejmě uzavřené klícky nebo vyšší terária, protože křečík dokáže z nižšího neuzavřeného (např. pletivem) příbytku utéct. Nevhodná je naopak např. jakákoliv krabice. Za prvé se špatně udržuje a za druhé se křečík dokáže jednoduše prokousat ven. Dno akvária či klícky by mělo být pokryté hoblinami (dostatečně velkými aby je nevdechoval). Je dobré dát mu trochu sena a papírové ubrousky, kterými si pak sám vystele domeček. Úkryt (domeček) ve kterém bude spát lze vyrobit ze skořápky z kokosového ořechu. Velmi rádi se také křečíci "koupou" v misce naplněné pískem pro činčily. To také zvyšuje kvalitu srsti.
Samozřejmě mu nesmí chybět miska s jídlem, napáječka, kousek dřeva na hryzání (nejlépe z ovocného stromu) a nějaké prolézačky na hraní (rulička od toaletního papíru, krabička s otvory ap.).
Je třeba si dát pozor na nebezpečí, která křečíkovi v domácím prostředí hrozí. Zejména pády z výšek (rádi lezou na všechno v dosahu), elektrické kabely, jedovaté rostliny a lahve s chemickými přípravky.

Želva nádherná

28. června 2010 v 18:29 | Jana
Velikost:Až 25 cm.
Rozšíření:USA, na východ a západ od Mississippi.
Přirozené životní podmínky:Klidné zarostlé vodní plochy, které se při slunečném počasí rychle zahřívají.
Chov:Akvárium a zahradní jezírko, v akváriu teplota vzduchu 26-28°C. Venkovní držení od června do srpna/září, pokud je venkovní teplota na slunci alespoň po dobu 3-4 hodin 36°C a teplota vody neklesne pod 22°C.
Chování:Aktivní ve dne, ráda se sluní na místě pro slunění těsně nad hladinou, živý plavec.
Potrava:Mláďata jedí masitou potravu, s přibývajícím věkem rostlinná potrava.
Zimní spánek:Ano, ale ne delší než 10 až 12 týdnů.
Zvláštnosti:Doporučuje se chov jednoho zvířete, pokud neplánujete potomky. Při nedostatku místa nesnášenlivé.
Velikost:Až 25 cm.
Rozšíření:USA, na východ a západ od Mississippi.
Přirozené životní podmínky:Klidné zarostlé vodní plochy, které se při slunečném počasí rychle zahřívají.
Chov:Akvárium a zahradní jezírko, v akváriu teplota vzduchu 26-28°C. Venkovní držení od června do srpna/září, pokud je venkovní teplota na slunci alespoň po dobu 3-4 hodin 36°C a teplota vody neklesne pod 22°C.
Chování:Aktivní ve dne, ráda se sluní na místě pro slunění těsně nad hladinou, živý plavec.
Potrava:Mláďata jedí masitou potravu, s přibývajícím věkem rostlinná potrava.
Zimní spánek:Ano, ale ne delší než 10 až 12 týdnů.
Zvláštnosti:Doporučuje se chov jednoho zvířete, pokud neplánujete potomky. Při nedostatku místa nesnášenlivé.
Pro chov podobné druhy:
Trachemys (Chrysemys, Pseudemys) scripta troosti, velikost až 25 cm, Chrysemys concinna hieroglyphica, velikost až 40 cm.





























Birma

28. června 2010 v 18:26 | Jana

Standard

Hlava

Lebka: masivní, hlava nesmí být ani kulatá, ani špičatá. Má mít pěkně zaoblené lícní kosti, plné tváře. Zaoblená má být i čelní část, na kterou plynule navazuje nos. Měla by mít tvar otevřeného srdce.
Nos: je požadován takzvaný "římský nosík". Měla by tedy mít středně dlouhý, prohnutý nos bez stopu. Stop, který je typický například pro perské kočky je považován za vadu. Délka nosu by měla odpovídat délce čela po přehyb.
Brada: silná, trochu zaoblená a výrazná.

Oči: mírně oválné, nesmí být ani příliš kulaté, ani příliš mandlové. Umístěné v přímé linii, mírně zešikmené ( vnější koutek by měl být položen výše, než vnitřní ), nesmí být příliš těsně u nosu. Uvádí se, že by vzdálenost očí měla být minimálně na šíři jednoho oka, pokud je však o něco větší, působí to příznivějším dojmem. Pohled Birmy by měl být laskavý.
Barva očí musí být co nejsytější modrá. Jako ideál je uváděná barva safíru. Je přihlíženo k celkovému zbarvení Birmy. Čím je tmavší, tím tmavší by měly mít barvu oči. Nejtmavší by tedy měly být u barvy sealové a světlejší jsou tolerovány například u krémové. Barva očí u koťat je většinou světlejší, než v dospělosti.
Oči nesmí vykazovat šilhavost. Jedná se o vážnou, vyřazující vadu.
Uši: posazené široce od sebe, spíše malé, zaoblené, směřující do stran. Musí být v harmonii s celkovým vzhledem hlavy. Případné ochlupení na konci boltců jako například u maine coon není žádoucí a odstraňuje se.
Celkově musí hlava působit harmonickým dojmem. Nesmí připomínat hlavu perské ani siamské kočky.

Povaha

Birma je mírná, klidná kočka s andělskou trpělivostí. Je zcela oddána svému pánovi a rodině. Jen minimálně se fixuje na prostředí kde žije. Je pro ni podstatné být se svým člověkem v co nejužším kontaktu. Miluje mazleni, tulení i nošení na rukou. Jako zvláštní projev přízně se vám budou třít hlavičkou o vaši tvář a přitom něžně vrnět.
Naše birmičky s námi bez problému cestují. Snadno snáší pravidelné přejíždění z bytu na chatu či chalupu. Bez problému snesou i pokud budete potřebovat přespat v hotelu nebo je sebou vezmete na dovolenou. Jsou velmi zvídavé a zvědavé a každé nové prostředí pro ně přináší i novou možnost zkoumání. Díky klidné povaze nemají tendence cokoliv ničit. Koťátka jsou samozřejmě jako všechna velmi hravá, ale jak dospějí, chovají se více než způsobně. Klidné je nechávají i vlající záclony, květiny ve váze nebo vánoční stromeček.
Birma si snadno zvykne na životní rytmus její rodiny. Pokud nebudete doma, bude spát, jakmile přijdete domů, začne pro ni zábava. Přiběhne vás přivítat se vztyčeným ocasem a slastným vrněním. Bude s vámi kontrolovat přinesený nákup, umývat nádobí, psát na počítači. Rozhodně není dotěrná, jen potřebuje vaši přítomnost. Pokud nechcete, aby se kočka pohybovala s vámi po celém bytě, nebo domů chodíte jen spát, pořiďte si jiné plemeno. Birma by to nesla velmi špatně. Pokud se jim však budete věnovat, zahrnou vás láskou a věrností.
Birmy milují děti a vyhledávají jejich společnost. Jsou nesmírně tolerantní. Mezi zvláštnosti krásek z Barmy patří i to, že téměř nepoužívají drápky. I při divoké hře s neméně divokými lidskými ratolestmi nedochází k poraněním. Birmičky mají drápky zatažené. Pokud se cítí ohroženy nebo jen prostě mají hry dost, raději se stáhnou a schovají do bezpečí.
Birmy jsou snášenlivé a velmi inteligentní kočky. Bez problému zvládnou i soužití s jinými domácími zvířaty, zvláště pokud si je pořídíte z prostředí, kde na jiná zvířata byly zvyklé už od narození. Milují společnost i jiných koček. A mezi námi, jedna birma, to je krása, ale pohled na hrající si elegantní birmy, jsou-li dvě nebo tři, je neodolatelný.


Péče

Přestože se jedná o polodlouhosrsté plemeno s hedvábnou srstí, péče není nijak přehnaně náročná. Stačí jednou čí dvakrát týdně vykartáčovat. Trochu náročnější je péče při jarní a podzimní výměně srsti nebo při přípravě kočky na výstavu.
Na stravu nebývají birmy nijak zvlášť náročné. Jsou většinou dobří jedlíci a s vděčností sní granule, syrové i vařené maso, kapsičky a jako pro většinu koček je i pro ně delikatesou ryba či plody moře.

Tabulka barevných variant.
Základní barvyŽelvovinovéS kresbouŽelvovinové s kresbou
SBI n - seal
SBI a - blue
SBI b - chocolate
SBI c - lilac
SBI d - red
SBI e - creme
SBI f - seal tortie
SBI g - blue tortie
SBI h - chocolate tortie
SBI j - lilac tortie
SBI n21 - seal tebby
SBI a21 - blue tebby
SBI b21 - chocolate tebby
SBI c21 - lilac tebby
SBI d21 - red tebby
SBI e21 - creme tebby
SBI f21 - seal tortie tebby
SBI g21 - blue tortie tebby
SBI h21 - chocolate tortie tebby
SBI j21 - lilac tortie tebby
U Birem je možné křížit barevné variety mezi sebou.

Chov

Birma patří mez plemena, která jsou na chov náročná. Ani výběrem vysoce kvalitních rodičů není dána záruka kvalitního potomstva. Nejen, že musí koťátko určené na chov odpovídat typově, ale musí mít i tolik obávané ponožky. Pokud se kotě vybarví jak má a je správné typově, potom je to malá výhra. Proto je chovných birem stále málo a získání kvalitního kotěte je obtížné a drahé.
Koťátka, která mají nějakou exteriérovou vadu, většinou právě chybějící, nebo naopak příliš vysoké ponožky, se prodávají na mazlíky. Pokud se nechcete věnovat všestranně náročnému chovu těchto chlupatých krásek a přesto vás toto modrooké plemeno okouzlilo, je koupě mazlíčka ideálním řešením. Získáte kvalitní koťátko s pravou birmí povahou a cena bude oproti chovnému koťátku poloviční.

Tělo

Silné, středně těžké, mírně protažené. Při pohybu musí být ladné.

Nohy

Krátké, silné, pevné. Dlouhé nebo příliš tenké nejsou žádoucí. Tlapky jsou oblé, zakončené sněhobílými ponožkami. Bílá barva na tlapkách by měla být symetrická, ponožky na předních nohách jsou rovně zakončeny, nezasahují přes horní část tlapek, znaky na zadních nohách by měly sahat až k zadním částem hlezen. Na zadních končetinách vybíhající bílá barva tvoří tzv. ostruhy, jenž mají tvar obráceného V a zasahují do 1/3 nebo 1/2 chodidla. Barva polštářků chodidel může být růžová, anebo smíchaná s barvou znaků.

Ocas

Je středně dlouhý, s dlouhým osrstěním, pružný a rovnoměrně zbarvený, dosahuje až k ramenům. Zálomky na ocase jsou vyřazující vadou. Ocas by měl být nošen hrdě vztyčený a tvořit chochol. Platí, že by ocas měl být v celkové harmonii s tělem Birmy.

Srst

Je polodlouhá s hedvábnou texturou a slabě vyvinutou podsadou. Délka musí být v souladu s odpovídající částí těla. Na tváři a nohou je krátká, na zádech, bocích a ocase je srst nejdelší. Díky absenci podsady srst neplstnatí a je nenáročná na údržbu. Dospělá kočka má límec, který je nejvýraznější v zimě, u koťat nebývá patrný. Tak jako všechny polodlouhostrsté kočky mají i Birmy krátkou srst letní a dlouhou zimní.
Barva: vykazuje všechny charakteristiky známé u koček se zbarvením colorpoint s tím, že všechny čtyři tlapky jsou bílé (ponožky). Barva těla by měla být světlá, uvádí se barva vaječných skořápek s teplým zlatým tónem na hřbetě.
Odznaky: na obličeji, uších, ocase, končetinách a u kocourů na varlatech, jsou Birmy zbarveny tmavěji. Odznaky musí tvořit znatelný kontrast k ostatní barvě těla. Obličej kočky kryje maska, kterou opticky dělí od uší proužek světlé srsti. Okolí očí pysky a nos je zabarvený podle toho, zda se jedná o Birmu s plným zabarvením odznaků (černý) nebo s kresbou (růžový). Birmy s větším barevným kontrastem by měly být upřednostňovány. Barva srsti plných znaků je nejdříve plně vyvinutá až po roce života kočky, u zředěných barev i o rok déle. Bílé skvrny v odznacích i jinde jsou považovány za vadu.
Barevné variety: podle barvy znaků je dnes uznáváno dvacet barevných variet. Zařazení každé kočky je dáno tzv. EMS kódem, který jednoznačně určuje plemeno a barevnou varietu kočky.
EMS kód pro plemeno Birma je SBI (z anglického Sacred Birman) a následuje jedno malé písmeno, určující barevnou varietu. Za tímto označením může být číslo 21, které označuje zbarvení tabby. Možné barevné variety jsou uvedeny v tabulce.











Křeček zlatý

28. června 2010 v 18:23 | Jana
Vědecká klasifikace:

Říše: Zvířata(Animalia)

Kmen: Strunatci(Chordata)

Třída: Savci (Mammalia)

Řád: Hlodavci(Rodentia)

Čeleď: Myšovití(Murodae)

Rod: Křeček(Mesocricetus)

HISTORIE


Poprvé byl křeček zlatý popsán v roce 1839 přírodovědcem Waterhousem. Teprve v roce 1930 se podařilo zoologovi profesoru Aharonimu z Jeruzaléma v blízkosti Aleppa v Sýrii odchytit prvního živého křečka zlatého. V hluboké noře našel matku s dvanácti mláďaty, z nichž přežila jen 3 (9 jich nepřežilo cestu autem). Velmi brzy přišli na svět potomci těchto sourozenců. Z těchto sourozenců pochází všichni doma chovaní křečci zlatí. Každý křeček zlatý je nějak příbuzný všem ostatním křečkům.

POPIS

Tento až 18 centimetrový a až 180 gramový křeček má různé typy i barvy srsti (dlouhá, krátká, lesklá - satén). Na hlavě má malý růžový nosík , pak velice citlivé a ve stáří velmi důležité hmatové vousky, černá korálková očka, ouška a veliké lícní torby, do kterých se mu vejde 2,5 piškotu a nějaké zrní, celkem až polovina své vlastní hmotnosti.

POVAHA

Povaha může být různá: agresivní, kamarádivá, ignorantní. Většinou záleží na okolí (místě koupení), dostatku či nedostatku potravy a chování jeho majitele.
Křeček zlatý je samotář, po 2 měsících života se více křečků nesnese.



Křeček zlatý (Mesocricetus auratus Waterhouse, 1839) někdy nazývaný též křeček syrský nebo křeček medvědí je druh hlodavce z čeledi myšovitých.

Křečík Roborowský

28. června 2010 v 18:21
Křečík Roborowský
Třetím druhem krátkoocasých křečíků je křečík roborowský (phodopus roborowskii). Tento křečík je nejmenší a nejméně známý. Poprvé byl odchycen během expedice v roce 1894, jeho první vědecký popis se objevil roku 1903. V porovnání s ostatními druhy křečíků se "roborák", jak mu říkají jeho milovníci, stále ještě vyskytuje poměrně vzácně.

V přírodě žijí křečík džungarsky a křečík campbellův spíše ve stepích porostlých trávou a keři, zatímco křečík roborowský má raději písčité oblasti. Barvě písku je i přizpůsobeno jeho zbarvení- Má světle hnědo-žlutý až matně pískově-žlutý hřbet, který se rezavo-hnědě leskne. Spodní část chloupků je zbarvena modře. Protože na sebe jednotlivé chloupky nepřiléhají těsně, prosvítá modrá barva převládající barvu
žlutou. Břicho je čistě bílé. Křečík roborowský nemá úhoří pruh ani tříobloukové linky. Nelze jej tedy splést s křečíkem džungarským nebo křečíkem campbellovým. Nad každým okem má "roborák" nápadnou bílou skvrnu. Dalším typickým znakem tohoto křečíka je velký bílí čenich s dobře vyvinutými hmatovými vousky.

Tento druh křečíka se dožívá nejnižšího věku ze všech druhů křečíků, a to maximálně 1.5-2 let. Křečíky roborowské Můžete chovat v párech nebo skupinkách. Chovají se pozoruhodně a čile. V přírodě velmi rychle přebíhají z jednoho úkrytu do druhého, ale i jako domácí zvířata jsou neuvěřitelně rychlí. Kvůli svým čilým skákavým pohybům jsou přirovnáni k blechám. Toho, kdo má rád klid, bude ubikace plné pobíhajících křečíků jistě znervózňovat. Protože jsou křečíci roborowští tak čilí a rychlí, není lehké je chytit ani s nimi manipulovat. Pro děti, které se se svým zvířátkem rády mazlí, je nákup tak divokého zvířátka, jakým je křečík roborowský, velmi často zklamáním.

Zaplétání hřívy

28. června 2010 v 18:17 | Jana
Takže,tento článek je o zaplétání hřívy.Je tu pár příkladů a návrhů a také postup aby jste věděli jak se to zaplétá,takže jdeme na to!!!

1.Hřívu nejdříve rozčešeme a lehce navhčíme-hříva nasmí být mokrá!

2.Hřívu si rozdělíme na střední pramínky(ani moc hrubé,ani moc tenké) a začneme plést pletený copek.Konec copku upevníme gumičkou.

3.Copek přeložíme na půlku a zase na půlku,nebo můžeme rolovat.

4.Až budeme mít srolováno,upevníme gumičkou nebo stužkou.

5.Jestli budeme upevn´ovat stužkou,můžeme udělat mašličku,nebo nechat viset atd....





Přeji vám at se vám príce vydaří!!!


Dárek pro mého koně

28. června 2010 v 18:16 | Jana
Já už mám vymyšlených pár dárečků které bych dala mému koníkovy Bertíkovy,ale nemůžu se rozhodnout mezi Vazákem a Ohlávkou
Sedlem a Uzdečkou nebo stájovou dečkou a nějakými pamlsky....,.
Pls poraďte mi tady dole v anketě mocinky všem děkuju papa....

VAROVÁNÍ

28. června 2010 v 18:15 | Jana
Jen takové malé varování,že o prázdninách asi nebudou přibívat žádné nové články,takže aby jste se jakože nedivili,že třeba už nemám blog nebo něco podobného.Blog je a bude v provozu další nejmíň 2 roky!Snad,pokud budu stíhat,no a tedy jak jsem říkala,nebojte se!Kdybyste chtěli vědět podrobnější věci,nebo se mě zeptat na něco ohledně koní,psů,nebo i jiných zvířátek,jsem vám vždy k dispozici na janinkaverostova@seznam.cz

Den odjezdu

28. června 2010 v 18:12 | Jana
Takže,už jsme dlouho neměli průběhový den,taklže vám teď popíšu,jak to asi zhruba bude vypadat v den odjezdu tedy 30.6.2010 do mého vysněného města Koryčany.Takže no obleču se :D Pak půjdu do školy,máme 2 hodiny.Vyzvednu si výzo a valím domů si zabalit a připravit všechyn potřebné věci,připravím se na cestu a hurááá za koňmi!Pojedeme asi 2 nebo 1 a půl hodiny.Cestou ucítíme určitě závan sena a těch koblížků no :D Vždy říkám....ach,sladká vůně domova!To je vážně hustý ne?Tak a pak přijedeme,přihlásíme se a táta odjede,já půjdu za kámoškama na pokoj a seznámíme se,pak si vybalím a hurá pracovat a jezdit na koních!

Koryčany

28. června 2010 v 18:09 | Jana
Mám jedno opravdu vysněné místo a tím jsou...Koryčany!Vysněné město koní,už tam jedu na kurz po 3.Moc se tam těším,jsou tam hodní a laskavý lidé,přítulní a milý koně,nemluvě a roztomilých koček a psech.Jsou tam i tábory,školička pro nejmenší ale je to buď jenom s koňmi,nebo třeba i dohromady s výtvarkou,tancem nebo něčím jiným.Dejte se www.hipo.cz a pokud by bylo ještě místo,můžete se přihlásit na kurz nebo tábor!Vážně je to bomba!

Výživa psů

21. června 2010 v 18:27 | Jana

Výživa psů v závislosti na jejich fyzické aktivitě-

Typy aktivity-
Podáváním potravy má člověk nad psem neobyčejnou moc.Nejenže tak spolourčuje vztah,který mezi oběma panuje,ale složením i množstvím krmení člověk přímo ovlivňuje fyzický i psychický stav zvířete.
STANDARTNÍ AKTIVITA-Nejčastější je u psů žijících v městském prostředí,s pohybem rozdělených do tří denních procházek s případnými procházkami o víkendu v přírodě.
ZVÝŠENÁ AKTIVITA-Je typická pro psy sportující,lovecké,pro psy volně se pohybující v terénu,pro psy ve výstavní kondici a pro strážní a hlídací psy v uzavřených prostorech.
VYSOKÁ AKTIVITA-Je prezentovaná pracovnímy psy,především psy služebnímy,dostihovými a tažnými v době zátěže.

Typy krmiv-Podle výdeje energie jsou stanoveny čtyři hlavní typy krmiv:
Udržovací a standartní dieta
Dieta pro zvýšenou zátěž(výstavy,chov,občasný zvýšený výkon loveckých a sportovních psů)
Dieta pro těžce a dlouhodobě pracovně zatížení psy
Dieta redukční