Listopad 2009

Vánoce

29. listopadu 2009 v 11:14 | Jana

Moje pravé já

20. listopadu 2009 v 17:30 | Jana
Takže a jsme u toho:-))Moje pravé já,co si pod tím představíte?Asi těžko říct,někdo kouří,někdo je vrah=)To je samozřejmě jenom legrácka ju?Aby jste si nemysleli že jsem třeba někoho zabila jako jooo=)Takže,moje pravé já je,že jsem hodněkrát lhala i bezdůvodně a klidně jsem i pomlouvala moji nejlepší kamarádka,ovšem to bylo tak před 4 roky ale stejně!Už spolu kamarádíme 7 let, a musím říct,že i když je někdy tvrdohlavá,urážlivá atd...mám ji strejně ráda jako sestru:-)Další mé pravé já je,že i když mi bylo hrozně,byla mi strašná zima a měla jsem zimnici jsem potkala koně a sedla si na něj,všechno rázem zmizelo!Prostě mi bylo teplo,hodila jsem všechny své starosti za hlavu,prostě mi bylo dobře:-)Tím chci říct,že mím jediným smyslem života jsou koně a rodina!!

Snad to už stačí:-))

19. listopadu 2009 v 16:59 | Jana
Ahojte všichni!Ráda bych se vás zeptala,jestli mám dále pokračovat a vypsat zde všechny plemena jak koní tak psů,je to dost obtížné a zabere to hodně času,ještě udělám pár těch hodně známích ale potřebovala bych vědět jestli o to opravdu stojíte,abych to nemusela dělat celé zbytečně:-))Odpovědi do komentářů:DSamozřejmě pod tento článek...

Bleskovka

18. listopadu 2009 v 19:29 | Jana
Máme tu další bleskovku!Tentokrát mi zodpovězte na janinkaverostova@seznam.cz jednu jednoduchou otázku která zní:může mít někdo koně bez ZZVJ?
Je to opravdu lehoučké takže hnedka písejte!!

Nyní můžete vyhrát skvělé ceny!
1.kalendář roku 2010 s koňmi foto Zuzana Buráňová!Neváhejte!
2.Mini kalendář roku 2010 s koňmi foto Zuzana Buráňová!Neváhejte!
3.100 bodů které jsou potřeba k členovi měsíce!Neváhejte!Člen měsíce může získat až 5 krásných cen!Ano opravdu 5!!!

Soutěž je ukončena!!!!!!


Poznáte plemínko?

17. listopadu 2009 v 8:43 | Jana
Takže,máme tu naši 1. a doufám že určitě né poslední soutěž:-)V téhle soutěži budete muset poznat 10. plemen koní která jsou dole,nebude to těžké jen opravdu lehký plemínka,odpovědi mi zasílejte na můj e-mail janinkaverostova@seznam.cz a předmětem soutěž něbo svět zvířátek,sice se o nic nebude hrát,ale budete dostávat body a na konci měcíse kdo bude mít nejvíc bodů,získá titul člena měsíce,tak neváhejte a šup do toho!!


Soutěž byla ukončena!!!!!!


Irský tinker

17. listopadu 2009 v 7:30 | Jana

Hlava je středně dlouhá, rovná v profilu s menšíma ušima a živým okem. Na nose je typická štětička - vousky. Krk je krátký s hustou hřívou, která spadá na jeho obě strany.Kohoutková výška je 135 až 158 centimetrů. Tělo je souměrné, celkový exteriér působí harmonicky a vyrovnaně a na první pohled je zřejmá ušlechtilost, soulad a dobrý charakter koně. Dalším typickým znakem jsou dlouhé a zejména v běhu impozantní rousy na končetinách. Irský tinker se vyskytuje ve dvou barevných varietách. Černobílé zbarvení nazýváme piebald a hnědobílé zbarvení skewbald. Může se ovšem vyskytnout i vraník se světlými odznaky. Irský tinker je zejména s ohledem na svou povahu dobromyslný a lehce ovladatelný. Má rád společnost jiných koní a vodu. Je velmi odolný. K pravidelné údržbě postačí kartáčování a péče o rousy, které jsou ozdobou koně.

Pochází z Irska, kde se tito koně těší velké oblibě chovatelů nejen pro svou povahu, ale především impozantní zjev.
Původně je můžeme nazvat koňmi cikánů. Irský tinker je zařazen mezi typ koní, které nazýváme kobové. Vynikají především dobrým zdravím, inteligencí a charakterem.

Historie plemene:
Plemenná kniha se nachází v Irsku a Holandsku. Na vzniku plemene irský tinker se podílela řada jiných plemen koní. Patří mezi ně clydesdalové, welsh-cobové, fellský a daleský pony a také zřejmě shirové. Tinkerové jsou strakatí koně a irové je milovali právě pro jejich nádhernou barevnost. Strakatí koně byli odjakživa mezi vyššími vrstvami chovatelů považováni za bezcenné ,a tak je irové dokázali získat buď jako dar nebo za nepatrnou cenu. Irové byli zkušení chovatelé. Tinkeři byli nenároční a odolní koně, často se museli spokojit jen s pastvou u cest a právě na nich cikáni nepřehlédli také volně se pasoucí kvatilní hřebce. Vhodným připouštěním se ustálily typické vlastnosti a znaky irského tinkera.

Anglický plnokrevník

17. listopadu 2009 v 7:22 | Jana
Plnokrevný dostihový kůň, který je považován za nejlepšího dostihového koně na světě, se vyvinul v Anglii během 17. a 18. století, kde závodní koně byli velmi oblíbení. Vývoj populace plnokrevníků se spojuje s dovozem tří orientálních koní - Darley Arabiana, Byerleye Turka a Godolphina, kteří se stali na počátku 18. století v Anglii hřebci-zakladateli nového plemene. V Anglii však dlouho před tím existovalo kmenové stádo koní, které bylo chováno většinou v královských hřebčínech. Jindřich VIII založil Královský chov v Hampton Courtu, kde se italští a španělští koně ovlivnění berberem křížili s domácím chovem. Chovatelé, kteří vytvořili anglického plnokrevníka, použili orientální koně pro jejich schopnost předávat potomstvu skutečně vyrovnaný typ. Obliba rychlých koní s vynikající stavbou a velkou výkonností stále stoupala a monarchové projevovali velký zájem o tyto koně. Za Karla II. kolem roku 1660 dostaly dostihy i chov koní nový impulz, na jehož základě vznikl plnokrevný dostihový kůň.
Na základě posuzování výsledku chovu a vlivu potomstva domácího stáda se v roce 1770 v chovu anglického plnokrevníka přestali užívat arabové. Plnokrevníci jsou jedním z nejlépe zdokumentovaným plemenem, k čemuž přispěly podrobné genealogické záznamy v plemenné knize General Stud Book, kde se mohou zapisovat hříbata, jejichž matka i otec jsou v plemenné knize zaneseni.
Anglický plnokrevník vyniká svou rychlosti, bojovnosti a psychickou odolnosti. Má vynikající stavbu těla, která je ideální pro dostihového a sportovního koně. Průměrná výška se pohybuje kolem 157 cm. Trup je úměrně dlouhý. Záď je dobře vázaná a v bedrech silná. Lopatka je dlouhá a šikmá, kohoutek výrazný. Hloubka hrudníku umožňuje maximální rozšíření plic. Hlava je delší, užší, ušlechtilá, zavěšena na dlouhém a nízko nasazeném krku. Zadní nohy jsou dlouhé s velmi dobře utvářenými hlezenními klouby. Přední nohy mají dlouhé svalnaté předloktí s velkými plochými klouby.
Od počátku 20. století se chov plnokrevníků rozšířil po celém světě. V České republice je chov Anglického plnokrevníka zastoupen v Hřebčíně Napajedla a.s. Do tamního chovu dorazil ve čtvrtek 8. března 2007 nový přírůstek mezi plemeníky RELAXED GESTURE, který byl v sobotu 10. března při tradičním předvádění plemeníků poprvé představen chovatelské veřejnosti.
RELAXED GESTURE je odchovanec Moyglare Stud Farm. Je to ryzák narozený v roce 2001 jako syn jednoho z nejúspěšnějších plemeníků posledních let Indian Ridge, jehož potomci nejčastěji vítězí na tratích do 1800 metrů. Relaxed Gesture je však vítězem 2400 metrů Gd-1 Pattison Canadian International Stakes. Relaxed Gesture běhal v barvách rodného hřebčína a kariéru zahájil v tréninku Dermota Welda. Jako dvouletý odběhl čtyři dostihy, přičemž jeho nejlepším výsledkem bylo druhé místo za Azamourem v Gr.2 Beresford Stakes. Vynikající formu měl v roce 2005, kdy jako svěřenec amerického trenéra Christophe Klementa, který jej vyslal na start sedmi dostihů (čtyřech Gd-1), v kterých Relaxed Gesture získal tři vítězství, tři druhé a jedno třetí místo. Na nejvyšší scéně vyhrál Canadian International, získal druhé místo v Manhattan Handicape a v Sword Dancer Invitational Stakes a třetí místo v Man O´War Stakes. Za vítězství v Canadian International získal známku 122, což znamenalo 21. příčku ve světovém hodnocení World Thouroughbred Racehorse Rankings. V roce 2006 obhájil druhé místo v Manhattan Handicape, doběhl třetí v United Nations Stakes a získal známku 116. Celkově má Relaxed Gesture bilanci 18 startů, 4 vítězství, 6 druhých a 3 třetích míst a zisk 1 593 575 $.


Popis a charakteristika:

Anglický plnokrevník je nejrychlejší kůň na světě, vynikající stavby a velké výkonnosti. Od arabů se liší rovným profilem, výrazným kohoutkem, ale i silným hřbetem a nápadně dlouhou, šikmou lopatkou. Chod je nízký, úsporný a dlouhý. Je to typicky dostihový a sportovní kůň, vyžadující intenzivní péči a dokonalý výcvik. Je to zvíře živé, odvážné, ale mnohdy obtížně ovladatelné a poměrně nesnášenlivé. Pochopitelně, jeho agresivní povaha je předpokladem úspěchů na závodní dráze.
Průměrná výška anglického plnokrevníka je 157 cm v kohoutku, ovšem to není určující. Závodní koně bývají vyšší od 165 cm do 175 cm, sprinteři naopak menší, kolem 160 cm. Hackové dokonce pod 145 cm. Obvod hrudi je mohutný, od 180 do 195 cm a holeň nemá být v obvodu menší než 20 cm. Důležitá je kvalita nohou a kopyt, která mohou být trochu plošší, hmotnost koně bývá 500 - 600 kg, ale v podstatě žádný z těchto rozměrů, kromě obvodu holeně, není určující. Záď je dobře vázaná, v bedrech musí být silná, plyne z ní síla pro rycholst. Trup je úměrně dlouhý. Zadní nohy jsou dlouhé, s velmi dobře utvářenými hlezenními klouby, takže umožňují maximální sílu odrazu. Přední nohy jsou jemné, s dlouhým, svalnatým předloktím a velkými plochými klouby. Hloubka hrudínu umožňuje maximální rozšíření plic, což je pro dostihového koně podstatné. Krk je dlouhý, půvabný a nízko nasazený, hlava delší, užší, ušlechtilá, živého výrazu, bez náznaku masitosti žuchev. Barva srsti není důležitá, převládají však hnědáci, ryzáci, bělouši jsou vzácnější, ale zato se velmi často vyskytují bílé znaky.

Povaha:

Anglický plnokrevník je kůň velmi svérázný, dá se říct, že každý z nich je osobností. Má také své rozmary a často prosazuje svou vůli. Například klisnu Kincsem doprovázela na dostihy kočka, Belendek se uklidňoval přítomností berana, s nímž sdílel stáj, jiní koně se přátelili se psy. Vůči lidem nejsou plnokrevníci příliš přátelští, vyžadují odborný přístup a nezřídka bývají nervózní. Jejich povaha je zcela podřízena účelu, jsou to koně časně vyspívající, musí být co nejdříve schopni výcviku, protože již dvouletí běhají první dostihy.

Využití a sport:

Je to výhradně sportovní kůň, používaný k dostihům, převážně rovinovým. Pro své vynikající vlastnosti byli plnokrevníci využíváni k získávání jiných sportovních nebo pracovích plemen. Tak vznikl například anglický polokrevník, kůň vyšší a těžší než plnokrevník, skutečně všestranný. Anglický plnokrevník se podílel i na vzniku anglo-araba, hispano-araba, amerického klusáka, amerického jezdeckého koně a dokonce i českého teplokrevníka. Výborným sportovním koněm, který patří mezi anglické polokrevníky, je i kůň Kinského.

Fríský kůň

17. listopadu 2009 v 7:21 | Jana

Chov

Po roce 1990 u nás nastal v chovu koní obrat k lepšímu a téměř boom v chovu plemen, která u nás doposud nebyla obvyklá nebo ani známá. Tímto plemenem je mimo jiné i plemeno fríského koně. První, kdo se u nás začal zabývat tímto chovem, byl v roce 1996 bývalý hřebčín (již z doby Marie Terezie) v Pecínově u Benešova, cca 50 km od Prahy. Fotka_2 Majitelem je pan Hora, který tyto koně dovezl Holandska ( kde se toto plemeno chová mj. i zásluhou královny Beatrix , podle které je nyní pojmenovaná Asociace chovu fríských koní, a která těchto koní využívá jako svoji ceremoniální ekvipáž). Hlavní plemenná kniha je vedena v Drachtenu v Holandsku, kterou si holanďané pečlivě střeží (pomineme-li chov např.v Německu, kde mají také svoji plemennou knihu, dále v Kanadě a Austrálii, ale všechny se více-méně podřizují té hlavní v Drachtenu). Dá se říci, že pro holanďany má toto plemeno význam jako u nás Starokladrubský kůň ( pozn.: víte, že tato plemena jsou příbuzná zásluhou hřebce Romke 234?). Celkový počet fríských koní na celém světě odhaduji cca na 80.000, z toho je cca polovina v Holandsku.

V současné době se chovají ve třech liniích:
  1. Barokní - nejméně chovaný typ, považován za staromódní .- v Holandsku. (Jiného názoru by mohl být pan Marian Roden, kterého lze vídat na různých výstavách se svým hřebcem právě v barokním kostýmu při ukázkách barokní elegance).
  2. Střední - univerzální - nejpočetněji zastoupeni, jedinci vhodní jak pod sedlo tak do zápřahu.
  3. Moderní - jedná se o "lehčího" fríse , velmi ušlechtilý a vhodný více pod sedlo, bývá vyšší v kohoutku a využíván pro drezurní ježdění.

Krása fríského koně je zvýrazněna jeho exteriérem, uhelně černou barvou bez odznaky (pozn.: je povolena pouze malá bílá hvězda) , bohatou hřívou a vysokou akcí nohou při chodu, zejména v klusu. Impozantnost tohoto koně ocenili i návštěvníci zdařilé soukromé akce s názvem "Paráda hřebců", která se konala dne 23.9.2003 ve Slatiňanech, kde fríský hřebec obsadil 1. místo mezi cca 15-ti různými plemeny koní chovanými v ČR a odnesl si mimo poháru i finanční odměnu.
Popis plemene:
Výška: 152,5 - 162,5cm
Zbarvení: jen vraníci
Stavba těla: poněkud dlouhá hlava s krátkýma ušima a ostražitým výrazem, elegantní klenutý krk s dlouhou vlající hřívou, silné plece, mohutné kompaktní tělo se silnou skloněnou zádí a poněkud nízko nasazeným hustým ocasem, krátké silné končetiny s kvalitními kostmi a rousy.
Charakter: charakteristiku fríského kone nejlépe zachycuji slova: krotký, energický, ochotný,pracovitý, věrný a citlivý.
Možnost využití: jsou známí z tradičních show, kde jsou zapřaženi do dvoukolových vozíků. Vozatajci jsou při těchto show oblečeni do typických fríských selských krojů. Také pod sedlem je frísky kůň spolehlivý přítel. Má dokonce talent pro drezurní výcvik a je známý jako kůň vhodný pro vysokou drezurní školu.
Chody: v klusu je nápadný hrdým projevem a vysokou akcí.
Zajímavé údaje: Vznešené držení těla z něj činí ideálního koně pro slavnostní příležitosti. Tito koně byli součástí šestispřeží táhnoucího holandský královský kočár při zahajovací ceremonii Světových jezdeckých her v Haagu v roce 1994.
Vývoj a zajimavosti: patří mezi nejstarší plemena v evropě a v průběhu staletí ovlivnil celou řadu jiných plemen, především oldenburga v německu a britské fellské a daleské poníky.
Ten je nádhernej;-)

Achaltekinský kůň

17. listopadu 2009 v 7:19 | Jana
Historie jezdectví, zvláště pokud se dotýká původu plemen koní, vede nevyhnutelně ke spoustě nejasností, protikladů a také záhad. Takovým je i achaltekinec, pouštní kůň, který žije v okolí oáz v Turkmenistánu. Společně s jomudem je příbuzným turkmenského koně. Možná, že turkmenský a achaltekinský kůň nejsou nic víc než varianty starobylého plemene, které už ve starověku obývalo přilehlé oblasti...

Název plemene:

Achaltekinskaja lošaď, Achal-Teke

Vysvětlení názvu:

Achal-Teke je horská oblast na hranici Turkmenie a Íránu táhnoucí se od východního břehu Kaspiku až k Ašchabadu. Bylo to středisko hlavního kmene kočovných Teke-Turkmenů, rusky Achaltekinců, kteří pásli stáda mezi Persií, Afghanistánem, Bucharou a Chivou, tedy v dnešním Turkmenistánu, a podle nich dostalo plemeno jméno.

Původ a historie:

Achaltekinský kůň je starověké plemeno, vyšlechtěné kočovnými turkmeny zřejmě z tarpanů pouštního typu, neboť si dodnes uchovalo znaky pouštních koňovitých. Přestože se s těmito koňmi již od r. 1000 př. n. l. obchodovalo, vlastní chov zůstal omezen na vybrané části Turkmenie a teprve v novověku se zakládaly chovy i mimo tuto oblast. Chov se zřejmě řídil stejně přísnými pravidly jako chov arabských koní, a proto ruští hippologové považují tohoto koně za plnokrevníka. Patrně právem, původně bylo křížení nepřípustné.
Zprávy o tomto plemeni jsou staré nejméně 3000 let. Achaltekinské koně od kočovníků kupovali v 1. tisíciletí př. n. l. pro vojenské účely Peršané a údajně je sedlala i baktrijská garda Dareiova, která se střetla s Alexandrem Velikým. Údaj je věrohodný, protože starověká Baktrie ležela mezi řekami Oxus (Amu Darjou) a Margos (Murgab), tedy v dnešní Turkmenii. Udivující je jen počet - 30 000 jezdců. Chov v turkménských oázách a na hornatých okrajích pouště byl tak proslulý, že o koně měli zájem i čínští císaři. Zhruba od 2. stol. př. n. l. vídáme na čínských malbách vyobrazené vysoké koně s dlouhým krkem a malou hlavou, táhnoucí luxusní vozíky. Mohli to být docela dobře achaltekinci, získaní obchodem nebo ukořistění. Číňané totiž neváhali uspořádat tažení až do Farghany, aby se zmocnili "nebeských koní". Později se plemeno rozšířilo i do Arábie, Kazachstánu, Dagestánu a zásluhou ruských odborníků až na severní Kavkaz.

Popis a charakteristika:

Achaltekinec je pouštní jezdecké plemeno s tenkou kůží bez podkožního tuku a s jemnou srstí, s řídkým hedvábným ohonem a hřívou, a okem ve tvaru mandle. Je prošlechtěné k rychlé jízdě s menší zátěží a pečlivě ošetřované, chráněné před chladem i slunečním úpalem. Mezi místními plemeny má výjimečné postavení, neužívá se k běžné práci a krmí se zvláštní dietou s vysokým obsahem bílkovin a tuku a malou dávkou objemového krmiva. Tradičním krmivem jsou například granule ze sušené vojtěšky, hrudky z ovčího tuku, vajec, ječmene a kvatlamu, nebo smažené těstové placky.
Podle západních požadavků není achaltekinec právě dokonalý. Je to štíhlý, nižší kůň (ideální výška 157 cm, průměr 154 cm, klisna o 2 - 5 cm nižší) s nápadně dlouhým krkem, jemně modelovanou hlavou nesenou vysoko nad kohoutkem, užším hrudníkem (obvod asi 167 cm), delším, měkčím hřbetem s náznakem štěpení zádě, zato s dobře vyvinutým hřbetním svalstvem. Má mimořádně dlouhé bérce a strmou spěnkou. Obvod holení je v průměru 18,9 cm. Kopyto je malé, s nízkými patkami, neobyčejně tvrdé, rohovina je velmi kvalitní. V přírodních podmínkách se neková.
Chod je vydatný, vyrovnaný, předností je mimořádná obratnost a rychlá reakce na terénní překážky. Krokem se achaltekinec pohybuje jen na pastvě. Klus je tvrdý a drobivý, pro jezdce velmi nepříjemný, ale cval je plavný, vyrovnaný, hladký. Mimochod se u tohoto plemene téměř nevyskytuje. Kůň se zdá mnohdy slabě osvalený, ale menší množství svalové hmoty je pro něj výhodou, ulehčuje mu snášení veder a lepší hospodaření s vodou. Ačkoliv postoj končetin nebývá korektní, protože vinou užší hrudi bývají přední nohy sblížené a zadní mají sklon k šavlovitosti, výkonnost tím rozhodně ovlivněna není. Je neobyčejně odolný a vytrvalý, stvořený pro distanční jízdy. Vydrží dlouho bez vody a krmení, snadno snáší vedro. Působivý je nejen hrdý postoj a neobvyklé držení hlavy, ale také srst vyznačující se výrazným kovovým leskem. Achaltekinský bělouš je stříbrný, plavák zlatý, hnědák bronzový či měděný. Vraníci jsou velmi vzácní.

Povaha:

Achaltekinec mívá tvrdou, svévolnou povahu a těžko se ovládá. Je to srdnatý kůň a rozhodně není bojácný. Svému stálému jezdci věrně slouží. Má výborný orientační smysl a skvělou paměť, takže se v známém terénu pohybuje zcela bezpečně. Výcvik tohoto plemene je obtížnější, místní lidé své koně ovšem zvládají skvěle a při dostizích jim ponechávají plnou vůli. Hřebci jsou dosti nesnášenliví, ale velmi soutěživí, klisny naopak mírné, výborné matky, které svá hříbata udatně brání. Plemeno se odchovává v přírodních podmínkách, klisny s hříbaty tráví první měsíce života v oázách.

Využití a sport:

V Turkmenii byl achaltekinec nejvíce ceněným jezdeckým koněm, který se uplatňoval dříve při přepadech karavan, později hlavně při vojenských příležitostech. Hippologové ruské říše jej považovali spíše za kuriozitu, ke zlepšení jiných plemen se využíval jen ve středoasijské oblasti. Jeho hodnocení se zlepšilo až v době mezi světovými válkami, kdy docházelo k pokusným křížením s evropskými plemeny. Je velmi vhodný pro individuální spolupráci s jedním jezdcem, horší je jeho "kolektivní" využití v jezdeckých oddílech.
Nejslavnější zkouškou vytrvalosti achaltekince byla jízda z Ašchabadu do Moskvy, kterou absolvovali v roku 1935 achaltekinští a jomudští koně. Trasa měřila celkem 4 128 km, z toho 960 km vedlo pouští. Cesta trvala 84 dní a tento výkon nebyl nikdy vyrovnán, natož překonán.
Na území bývalého SSSR slouží achaltekinec k mnoha sportovním soutěžím, například skokovým, dálkovým jízdám i k drezuře. Držitelem zlaté medaile z olympiády v Římě v r. 1960 za drezuru se stal Filatov na achaltekinském hřebci Absentu. V posledních letech se zvýšila účast jezdců z bývalých sovětských republik na mezinárodních jezdeckých soutěžích, ačkoliv podmínky nyní mají k požadované úrovni daleko. Nevyhnutelně se však styk s cizími ekipami a jezdeckými názory, jemuž dosud bránila železná opona, projevuje na zlepšení chovu sportovních koní. Dosud koně soutěžili v mnoha disciplínách bez naděje na úspěch, protože se nemohli vyrovnat s výkonnostními požadavky, což mělo vliv na řízení chovu. Výsledkem je, že doposud velice výjimečný achaltekinec se vyvíjí tak, aby vyhovoval novým kritériím, a začíná tudíž získávat vnější znaky, odpovídající obvyklému typu evropského soutěžního koně.

Koně pro zlatého boha

"Jeho běh je tak plavný, jako pohádkový ptačí let... jeho barva zlatá, jako záře slunce..."
Řadou pověstí a bájí je opředen štíhlý, lehkonohý kůň, jehož vzácná krása se snoubí se vznosným a plavným pohybem ve všech chodech. Jeho domovina se nachází mezi horskými hřbety Kopet-Dag a bezvodými černými písky pouště Karakum v jižní části Turkménie, kde byl více než tři tisíciletí chován na prahu jurty kočovníka. Byl to kůň horké pustiny, který doprovázel svého pána a jeho karavanu při dlouhých putováních. Snášel všechny těžkosti a útrapy válečného života za pochodu jednou z nejdrsnějších pouští světa a neměl soupeře v oddanosti svému pánu. Dodnes nese jméno kočovného kmene Achal-Teke, který tuto nehostinnou stepní a pouštní oblast kdysi obýval.
Prošly věky, změnily se civilizace, na místo jednoho národa nastoupil národ jiný, ale úžasní "Nebeští koně" neměli sobě rovné na celém světě. Díky izolované poloze oáz v Turkménii mohli být tito koně chováni ve své čisté podobě a v průběhu staletí se stále více rozvíjely typické vlastnosti a znaky ojedinělé rasy pouštních koní, která stojí v úzkém vztahu k arabským plnokrevníkům. Achaltekinští koně jsou nejoriginálnější a nejčistší formou starého turkménského kmene, a tím i nejstarší plnokrevnou rasou světa.
Achaltekinští koně patří do skupiny orientálních koní (podskupiny koní íránských) a podle ruských hippologů jsou předky koní arabských. Jejich vzácná krev koluje i v žilách anglického plnokrevníka, orlovského klusáka, karabašského, karabairského, lokajského, trakénského koně a mnoha dalších plemen.
Kůň plemene Achal Teke je pověstný svou tvrdostí, skromností, vytrvalostí a schopností zdolávat dlouhé jízdy v pouštním terénu.
Exteriérově se koně tohoto plemene podobají spíše anglickému plnokrevníku než arabovi. Jemná hlava se vyznačuje rovným profilem, dobře utvářenýma, pohyblivýma ušima a velké, výrazné oči vyjadřují citlivost, inteligenci a odvahu. Dlouhý, štíhlý krk je nasazen velmi vysoko, téměř kolmo k tělu, zatímco hlava s ním svírá úhel 45 stupňů. Díky dlouhému krku a držení hlavy se huba ocitá nad úrovní kohoutku, což je jeden z význačných rysů tohoto plemene. Kohoutek bývá vysoký a sbíhá k strmé pleci, trup je válcovitý, hřbet příliš dlouhý, hrudní koš mělký a bedra slabá. Záď koně je rovná a nízká a pro obvyklá měřítka nepřijatelná. Pánev je však se hřbetem v bederní oblasti dobře svázána, záď je šlachovitá a silná a poměrně dlouhá stehna jsou dobře osvalená. Končetiny jsou dobře osvalené, s čistými šlachami. Přední nohy obvykle stojí příliš blízko sebe, jsou však rovné s dlouhými předloktími. Dlouhé zadní nohy mívají často šavlovitý postoj a sblížená hlezna, s hlezenním klubem umístěným vysoko nad zemí. Drobná kopyta mívají často velmi nízké patky. Průměrná výška se pohybuje okolo 154 cm. Znakem plemene je krátký, hedvábný ohon, který bývá - podobně jako hříva - poměrně řídký. Kštice i hříva se často zastřihují nakrátko. Srst je neobyčejně jemná, přiléhavá a lesklá a kůže velice tenká, což jsou typické znaky pouštího typu. I přes výskyt celé řady konvenčních vad však působí achaltekinský kůň harmonickým dojmem a určitým druhem neopakovatelné, osobité krásy. Také pohyb achaltekince je mezi koňmi unikátem: staletí prožitá v krajině hlubokých písků vedla k adaptaci zvířat pro tyto náročné podmínky. Zvětšila se nášlapová plocha kopyta, takže se kůň tolik nebořil do měkkého písčitého podkladu a jeho pohyb se podobá spíše plavnému klouzání nad zemí bez jakýchkoliv otřesů nebo houpání.
U žádného plemene na světě není známa taková různorodost barev, jaká je právě u plemene Achal-Teke. Vyskytují se zde vraníci, bělouši, ryzáci i hnědáci, můžeme se však také setkat s albínem či zvířaty s krásným zlatistým nebo stříbřistým odstínem. K nejpůsobivějším jedincům patří zlatí ryzáci s lesklou srstí, která se podobá roztavenému kovu. Zvláště na slunci jsou tito koně neobyčejně krásní a není proto divu, že byli v minulosti zasvěceni bohu Slunce.
Achaltekinci se dělí na tři základní typy, které se od sebe liší tělesnými rozměry a stavbou těla. Jedná se o základní typ, střední typ a masívní typ.

Tyto typy jsou ovlivněny místem svého výskytu. Například v Dagestánské oblasti se můžeme setkat se středním typem, Turkmenská oblast je domovinou koní základního a středního typu a v Kazachstánské oblasti se chová typ masívní, který se také nejlépe hodí k jezdeckému sportu.
Každý z těchto typů je velmi zajímavý a jsou na něj kladená vysoká chovatelská i sportovní kritéria. Koně se podrobují výkonnostním zkouškám na dostihových drahách, jejichž hlavní centra se nacházejí ve městech Ašchabád a Tbilisi. Vrcholem těchto výkonnostních zkoušek je derby achaltekinských koní.
Turkméni, podobně jako Arabové, znají nazpaměť rodokmeny svých koní, které jsou tradicí sdělovány z generace na generaci. Koně jsou u nich velmi vysoko ceněni a nejlepší zvířata není možné odkoupit za žádnou světovou měnu. Kůň je zde majetkem i dobrým druhem svého pána. Hříbě, které se odstavuje ve věku dvou měsíců a často i dříve, je krmeno několikrát denně výhradně z rukou svého pána. Následuje potom člověka po celý svůj život, nesnese na sobě jiného jezdce a ochraňuje svého pána lépe než pes. Práce s výchovou achaltekinského koně je zdlouhavá a mnohem náročnější, než s jinými plemeny koní. Násilím se zde nic nezmůže - jenom bezmezná trpělivost a laskavost je odměněna cenou nejvyšší - důvěrou koně, který vloží do dlaní člověka celé svoje srdce. Takový kůň se stává spíše dalším členem rodiny nebo druhem, s nímž lze směle kráčet ke stupňům vrcholných soutěží.
Pro Turkmény je závodění na koních naprosto přirozené. Přitom však dopřávají svým zvířatům pouze dietu s vysokým obsahem bílkovin, například sušenou vojtěšku, kuličky z beraního loje, vejce, ječmen a quatlame, smažené placky. Také spásání sporé stepní vegetace nebývá možné každý den, a přesto se achaltekinským koním nemůže rovnat žádné jiné plemeno. Před poledním sluncem i nočním chladem je však nutné chránit koně plstěnými přehozy. Pozoruhodným jevem také je, že achaltekinským koním chybí stádový pud. Jsou zvyklí žít osamoceně se svým pánem a není radno je nechávat spolu pohromadě. Jsou to poměrně nervózní a tvrdohlaví koně, pokud si však člověk získá jejich důvěru, nikdy ho již nezklamou. Také nikdy vědomě člověku neublíží.
Metoda chovu s ohledem na původ byla u plemene Achal Teke používána řadu století, kdy ještě neexistovaly žádné plemenné knihy. Z tohoto období jsou také známá jména významných plemenných hřebců, jako byl například Jeverdy Teleke, Melekuš, Bek Nazar Dor a Karlavač. V roce 1926 bylo provedeno první zkoumání této rasy. Cestou výzkumu a s využitím archivů byla objasněná a zapsána větší část původu plemene Achal Teke a podařilo se udržet některé z linií až do dnešních dnů. Přesto zájem o achaltekinské koně klesal, i když se od roku 1921 chovali plánovitě na severních svazích Kopet-Dagu (pohoří v blízkosti Ašchabadu). V roce 1978 hrozilo tomuto plemeni úplné vymření. Tehdy zbývalo na celém světě pouhých 1350 koní včetně hříbat. Naštěstí se chovatelé stačili uvědomit hodnotu tohoto unikátního plemene a achaltekinské koně se podařilo zachránit. Centrum jejich chovu zůstalo pohoří Kopet-Dag, větší rozšíření existuje také v Turkménii, Kazachstánu, Uzbekistánu a Kirgízii.

Linie "ARAB":

Tento legendární bílý hřebec, který se mimo jiné zůčastnil i proslulých výkonnostních zkoušek na 4128 km dlouhé trase mezi Moskvou a Ašchabádem v roce 1935, vynikl i v rozmanitých sportovních disciplínách (v parkúru, kde překonával výšky 2,20 m, v drezúře, v trojboji) a v každé z těchto disciplín byl nejednou vítězem a ruským šampionem. Do chovu odešel Arab až v 19 letech, přesto však stačil přivést na svět řadu vynikajících hřebců, z nichž je pravděpodobně nejpopulárnější vraník Absent. S Filatovem v sedle vyhrál tento hřebec v drezúře zlatou medaili na olympijských hrách v roce 1960 v Římě a na OH v Tokiu roku 1964 byl třetí. A ačkoliv i Absent odešel do chovu až v 18 letech, měl dost úspěšných potomků, mezi nimi i hřebce Lakmuse, který byl v úzkém výběru koní pro OH v Soulu.

Dále musíte vědět že....

16. listopadu 2009 v 18:07 | Jana
Směrnice

Zkoušky základního výcviku se mohou provádět v jezdeckých areálech, které mohou zajistit následující podmínky :

1) Halu nebo prostor pro přezkoušení jezdeckých schopností kandidátů v drezuře ( drezurní obdélník 20 x 40 m ).

2) Halu nebo prostor pro přezkoušení jezdeckých schopností kandidátů po stránce skokové ( viz. předepsaný plánek parkuru ).

3) Ustájení pro koně kandidátů zkoušek.

4) Obsluhu pro stavbu překážek.

5) Místnost pro vypracování testů.


Pomůcky potřebné při zkouškách
1) - Každý kandidát si musí dovézt oddílového, klubového nebo soukromého koně, se kterým bude provádět zkoušku.( může být jiný pro drezuru a pro parkur , na jednom koni se mohou vystřídat max. 3 jezdci)

- Kandidát si zajistí vlastního čtenáře úlohy
- Kandidát si přinese psací potřeby
- Kandidát bude mít kompletní jezdeckou výstroj a kůň postroj dle skokových pravidel jezdeckého sportu čl. 258 a čl. 260.

2) Startovní čísla 1 - 20 (pořadatel)

3) Překážkový materiál pro předepsaný parkur (pořadatel)

4) Drezurní obdélník 20 x 40 m (pořadatel)

5) Tiskopisy pro hodnocení kandidátů zkoušek (pořadatel)


Při zkouškách je potřeba nejméně 3 zkoušející
1) Hlavní, který kontroluje a zabezpečuje správné dodržování časového rozvrhu, na začátku provede instruktáž kandidátů , provede vyhodnocení testu a na závěr zkoušek provede celkové vyhodnocení.

2) Další dva zkoušející budou hodnotit drezurní a skokovou zkoušku.

( Hlavního zkoušejícího vybere ze seznamu komisařů oblastní výbor ČJF - vyloučeni jsou zkoušející, kteří mají u zkoušek kandidáty z vlastního klubu nebo příbuzné, nebo popř. je trénují ).


Časový program pro jezdce

8:00hod
- kandidáti se shromáždí a budou jim přidělena čísla 1-20 (max.20 na den)
- hlavní zkoušející informuje kandidáty o průběhu zkoušek

9:00hod
- předvádění a vodění koně
- drezurní úloha Z1 nebo Z2 ( pořadí startujících 1 - 20 )

14:00hod
- skoková zkouška na předepsaném parkuru ( pořadí startujících 20 - 1 )

16:00hod
- testy ( vypracovat odpovědi na otázky testu v čase 45 min. )

17:30hod
- hlavní zkoušející provede zhodnocení všech účastníků zkoušek za jejich účasti

(Uvedený časový rozvrh je orientační. Je v pravomoci zkušební komise rozvrh upravit - dle počtu účastníků apod.)


Něco na rozmysl

16. listopadu 2009 v 18:02 | Jana
Podmínky pro získání ZZVJ

Česká jezdecká federace stanovuje následující podmínky k získání jezdecké licence.
K získání jezdecké licence je třeba vykonat zkoušku základního výcviku za následujících podmínek (neplatí pro jezdce voltiže, vytrvalostního ježdění, pony, spřežení a reiningu)

1) Uchazeč musí dovršit v daném roce věk minimálně 12 let.

2) Uchazeč musí prokázat složením praktické zkoušky dovednost v jízdě na koni
- vodění a předvádění koně
- drezurní úlohy - národní úloha č. Z1 nebo Z2
- překonání parkuru ve výšce 70 - 90 cm s 1 distancí, 1 kombinací, přechod do klusu a skákání kavalet z klusu

3) Uchazeč musí prokázat základní teoretické znalosti z :
- anatomie a fyziologie koně
- napájení, krmení, ošetřování a kování koně
- úrazy a nemoci koní
- základní zdravotní ošetření koně
- ústroj jezdců při výcviku, postroj koní
- bezpečnost jezdce a základní první pomoc
- disciplíny jezdeckého sportu ( základní znalost pravidel)
Svoje znalosti prokáže uchazeč formou testu .

4) Minimální počet uchazečů je 6, maximální počet je 20.

5) Zápisné ke zkoušce (i opakované) je 500,- Kč, je příjmem pořádající oblasti ČJF a nevrací se. Účastník kromě uvedeného uhradí účastnický poplatek související s pokrytím nákladů na uspořádání zkoušek (technické zajištění aj.), jehož výši stanoví pořádající oblast ve spolupráci s pověřeným pořadatelem.

6) Jezdeckou licenci bez absolvování výše uvedené zkoušky mohou obdržet absolventi učilišť Kladruby n.L., Lanškroun, Kroměříž a absolventi policejního kursu - ZZVJ Policie ČR.


Opravné zkoušky
- Jezdec, který neuspěje u zkoušek jak z praktické tak i teoretické části opakuje celou zkoušku nejdříve za 6 měsíců.

- Jezdec, který neuspěje při zkouškách v praktické části (drezura nebo parkur nebo oboje) opakuje celou praktickou část nejdříve za 6 měsíců.

- Jezdec, který neuspěje v teoretické části (testu) opakuje zkoušku jen z teorie, nejdříve však za 1 měsíc.


Přerušení zkoušek
- V mimořádném případě může komise ze závažných důvodů jezdce ze zkoušek vyloučit (nenechat jej dokončit).


Hodnocení

- V drezuře jsou hodnoceni uchazeči v základních chodech - krok, klus, cval, provedení kruhu, srovnání koně a zastavení. Základním hodnocením je sed a vliv jezdce.

- Ve skoku na parkuru je základním kriteriem hodnocení - balance, styl.

- V teoretické zkoušce základní znalosti formou testu - min.30 správných odpovědí (z 35 otázek) = splnil.

Jednotlivé části zkoušky jsou hodnoceny výrokem komise - splnil, nesplnil. Pro hodnocení praktických částí zkoušky nejsou uplatňována ustanovení pravidel jezdeckého sportu.

Na závěr zkoušek proběhne vyhodnocení uchazečů. Po ukončení zkoušek vypracuje komise "Protokol o zkouškách" pro příslušný oblastní výbor a sekretariát ČJF. Na jeho základě bude účastníkům zkoušek, kteří splnili, vydána "Licence jezdce".



Plánek drezury

16. listopadu 2009 v 17:50 | Jana
Snad to je pravdivý plánek,doufám že se vám líbí:-)

Okruh otázek

16. listopadu 2009 v 12:17 | Jana
1. Zkratka mezinárodní jezdeké federace.
F.E.I. (Federation Equestre Internationale)

2. Kdo organizuje jezdecký sport v ČR.
ČJF (Česká jezdecká federace)

3. Popis koně (části těla,tvary hlavy,...).

4. Barvy koní.


5. Získané a vrozené znaky u koní.

6. Tělesná teplota koně.
37,5 - 38 °C

7. Základy krmení a napájení koní (základní krmiva,spotřeba vody,...).
8. Zásady bezpečnosti práce při ošetřování koní a přístup ke koním.
9. Ošetřování koní před a po výcviku.
10. Podkování a ošetřování kopyt.
  • kování a strouhání by mělo být každých 6 až 8 týdnů
  • ošetřovat je můžeme různými přípravky na kopyta (olej,tuj,...) podle potřeby a kvality kopyt. Kopyťákem vyškrabujeme nejlépe před i po vyjížďce
11. Základy chovu koní (délka březosti,odstav hříbat,...).
12. Nemoci koní a jejich léčení.
13. Úrazy koní a jejich léčení.
14. Zlozvyky koní.
15. Očkování pro koně a jezdce.
  • jezdec - proti tetanu
  • kůň - proti chřipce,doporučené proti tetanu
16. Zásady první pomoci.
17. Nohosled koně v základních chodech.
  • krok - 1.LZ 2.LP 3.PZ 4.PP
  • klus - 1.LZ+PP 2.PZ+LP
  • cval - 1.LZ 2.LP+PZ 3.PP (= cval na pravou nohu)
18. Základní chody koně.
Krok,klus,cval

19. Ochranné pomůcky koně při výcviku a soutěžích.
např. bandáže,kamaše,zvony,podbřišník - vyztužený,s kožíškem,gumové kroužky

20. Ochranné pomůcky pro jezdce. +
21. Úbor a výstroj jezdce při tréninku a soutěžích.
  • helma (pro juniory s tříbodovým uchycením)
  • vysoké jezdecké boty nebo nízké jezdecké boty = perka + chapsy
  • bezpečnostní vesta
  • bílé jezdeké kalhoty = rajtky
  • rukavice
  • košile (případně s kravatou)
  • sako
22. Pomůcky jezdce,kterými na koně působí a jejich použití (krok,klus,cval,zastavení,couvání).
23. Popis správného sedu.
24. Popis jezdecké výstroje (sedlo,uzdečka,...).
  • uzdečka - nátylník,čelenka,podhrdelník,lícnice,nánosník,udidlo,otěže
  • uzda - podhrdelník,čelenka,nátylník,lícnice-páková a stihlová,nánosník,udidlo-pákové a stihlové,podbradní řetízek,otěže-pákové a stihlové
  • sedlo - přední a zadní rozsocha,posedlí,sedlový polštář,bočnice,křidýlka,sedlová komora,kolenní opěry,třmenový zámek,- podbřišník,třmeny,třmenové řemeny,dečka pod sedlo
25. Pomocné otěže.
26. Chování jezdce s koněm při vjezdu na veřejnou komunikaci.
27. Čím se řídí jednotlivé soutěže všech disciplín jezdeckého sportu.
Pravidly jezdeckého sportu,pravidla ČJF = překlad obsahu pravidel FEI

28. Doklady jezdce a koně potřebné při startu na závodech.
  • jezdec - licence ZZVJ
  • kůň - licence koně a zdravotní průkaz
29. Jak staří koně se mohou poprvé zúčastnit skokových soutěží..
Ve 4 letech,OH v 7 letech

30. Základní znalost pravidel jednotlivých disciplín.
31. Popis drezúrního obdélníku a cviky.
32. Hodnocení soutěží (drezura,parkur např. - stupnice A,C, ...).
33. Pravidla na opracovišti.
34. Vzdálenost kavalet (pro krok,klus,cval).
  • krok - 80-100 cm
  • klus - 120-140 cm
  • 1 cvalový - 7,5 m
  • 2 cvalový - 10,5 m
  • 3 cvalový - 14 m
  • 4 cvalový - 17,5 m
  • 5 cvalový - 21 m
Tyto podmínky platí od 1.4.2005
Možná už se mnohé změnilo,což doufám ne,protože i já budu na podzim dělat zkoušky ZZVJ
Časem sem dám i odpovědi,zatím se můžete podívat na Koně a jezdectví (odkaz nahoře)

Plánek parkuru

16. listopadu 2009 v 12:13 | Jana
Po překážce č.1, na určitém místě, přechod do klusu a přes překážku č.2, potom zůstat ve cvalu. Po překážce č.4 na určeném místě přechod do klusu, přes překážku č.5, zůstat ve cvalu...


ZZVJ

16. listopadu 2009 v 11:18 | Jana

OTÁZKY A ODPOVĚDI PRO ZZVJ

1. Jakou zkratku má mezinárodní jezdecké federace?
- FEI
2. Kdo organizuje jezdecký sport v ČR?
- Česká jezdecká federace (ČJF)
3. Čím se řídí jednotlivé soutěže všech disciplín jezdeckého sportu?
- Pravidly jezdeckého sportu.
4. Které zkoušky zahrnuje soutěž všestrannosti?
- první den drezůra, druhý den terénní jízdy (klusová, cvalová část a cross country), třetí den parkur
5. Jaké jsou rozměry drezúrního obdélníku?
- do "L" 20x40
- vyšší 20x60
6. Jaké znáte základní chody koně?
- Krok, klus, cval
7. Co rozumíte pod pojmem barování koně?
- Koni se při skákání dává železná tyčka a v momentu odskoku se tyčka zvedne, aby se kůň uhodil. Cílem má být větší pozornost koně, zvedání nohou. BAROVÁNÍ JE ZAKÁZANÉ!.
8. Ve kterém roce stáří se mohou koně poprvé zúčastnit skokových soutěží?
- Ve 4 letech, OH nejdříve v 7 letech.
9. Jaké skoky musí být na opracovišti při závodech?
- Nejméně jedna překážka výšková a jedna šířková (kolmák a oxer).
10. Jaké může být stáří jezdce pokud startuje za juniory?
- 14 - 18 let
11. Jaké jsou výšky překážek v jednotlivých klasických stupních obtížnosti?
- ZM-90cm, Z-100cm, ZL-110cm, L-120cm, S-130cm, ST-140cm, T-150cm, TT-160cm
12. Jaké znáš penalizace trestnými body na parkuru podle stupnice A?
- poboření překážky - 4 trestné body
- neposlušnost - 4 trestné body
- pád jezdce, koně nebo obou - vyloučení
13. Co je to martingal a k čemu slouží?
- Zabraňuje koni, aby převracel hlavu, zmírňuje působení otěží. V drezuře je to pomocná otěž - zakázán. V parkuru povolen. Skládá se z nákrčního řemene, martingalové vidlice s kroužky a z podhrudníku s propínací smyčkou na podbřišník.
14. Popiš správnou výstroj jezdce při tréninku?
- boty - vysoké, s hladkou podrážkou, bez tkaniček, zpevňující lýtko (perka a chapsy postačí)
- kalhoty - dlouhé, elastické, zastrčené do bot (jezdecké kalhoty - rajtky)
- helma - tříbodové uchycení
- vesta (?)
15. Jaké druhy nánosníků znáš?
- Hanoverský, anglický, mexický, kombinovaný.
16. Popiš uzdečku a uzdu?
- uzdečka - zátylník, lícnice, čelenka, podhrdelník, nánosník, udidlo, otěže
- uzda - zátylník, dvoje lícnice, čelenka, podhrdelník, nánosník, stihlové udidlo, pákové udidlo, podbradní řetízek, stihlová otěž, páková otěž
17. Popiš sedlo s jeho doplňky?
- sedlo - přední a zadní rozsocha, posedlí, sedlová komora, bočnice, kolenní opěrky
- doplňky - podbřišník, třmenový řemen, třmen, dečka pod sedlo, poprsník
18. Jaké znáš ochranné pomůcky při výcviku a soutěžích pro koně?
- Zvony, bandáže, kamaše, kyt kopání se předních nohou do hrudníku při skoku - je umístěn na podbřišníku, kožíšek na podbřišníku proti odírání, gumové kroužky - na udidle.
19. Popiš vodění a předvádění koně?
- vodění - s vedením koně se setkáváme prakticky každý den, vedeme koně na uzdečce (ohlávce) po jeho levé straně
- předvádění - koně předvádíme na závodech nebo výstavách - vždy na uzdečce, kůň má startovací číslo, nesmí mít ochranné pomůcky, před komisí zastaví, všechny čtyři nohy vyšlápnuté, potom jde 10m v kroku, točí doprava, asi 35m klus, zastaví, čeká na povel k odejití, odchází v kroku
20. Vyjmenuj nejběžnější nemoci koní?
- Kolika, schvácení kopyt, černá zástava moči, zánět horních cest dýchacích, zánět pouzdra šlachového, rakovina kopyt, hřebčí nákaza, svrab, chřipka.
21. Jaké znáš ochranné pomůcky jezdce při výcviku?
- Helma, jezdecké boty, rukavice, vesta (páteřák).
22. Jaké jsou vzdálenosti kavalet v kroku a v klusu?
- v kroku - 80 - 100cm
- v klusu -120 - 140cm
23. Jakou funkci má vnější otěž?
- Je vedoucí, vede koně po kruhu.
24. Jak se chová jezdec s koněm na veřejné komunikaci?
- max. 3 koně, na silnici s držíme vpravo, řídit potah je povoleno od 16 let se znalostí pravidel silničního provozu, jezdit jen s dozorem starším 15 let.
25. Vsvětli pojem "chod" a "ruch" koně?
- chod - krok, klus, cval
- ruch - určité tempo v chodu - krátký, střední, prodloužený
26. Co je to "akce"?
- Způsob předvádění (předních) nohou (nízká, vysoká).
27. Popiš správný sed jezdce?
- Pevný, pružný, uvolněný, prošlápnuté paty, přiložené holeně, sedět v nejhlubší části sedla, narovnaný, dívat se dopředu, paže přiložené k tělu, ruka v pěst, přímka - rameno, kyčel, pata.
28. Jaké znáš pomocné otěže?
- Pevný martingal, chambon, průvlečky, pevná vyvazovací otěž, vyvazovací gumy, gogue.
29. Vyjmenuj pomůcky, kterými jezdec působí na koně?
- základní - sed, holeň, ruka
- vedlejší - hlas, bičík, šporny
30. Na které straně skoku se umisťuje červený a bílý praporek?
- červený - pravá strana
- bílý - levá strana
31. Jaké doklady potřebuje jezdec pro start na závodech?
- Jezdeckou licenci + licenci koně + zdravotní průkaz koně.
32. Jakou ústroj musí mít jezdec v parkurovém skákání?
- Helma (tříbodové uchycení), jezdecké sako, bílá košile a kravata, bílé rajtky, vysoké jezdecké boty nebo chapsy a pérka.
33. Jakou ústroj musí mít jezdec na drezúrní soutěž?
- Cylindr, (černý) frak, bílé rajtky, vysoké jezdecké boty.
34. Vyjmenuj několi zásad bezpečí při práci ve stáji?
- Ke koni přistupujeme klidně, rozhodně, oslovíme jej, nechodit k ležícímu koni (výjimka kůň nemocný), před čištěním a krmením uvázat (volné stání).
35. Kdo odpovídá za bezpečnost jezdce při výcvikové hodině?
- Cvičitel nebo trenér
36. V kolika letech může jezdec provádět zkoušku ZZVJ?
- Od 12 let.
37. Jaká jsou doporučená očkování pro jezdce?
- Proti tetanu.
38. Jaké znáš základní barvy koně?
- Albín, isabela, plavák, ryzák, hnědák, vraník, bělouš, strakoš.
39. Co jsou vrozené odznaky u koní?
- na hlavě - kvítek, hvězda, nosní pruh, lysina, šňupka, mléčná huba, lucerna
- na končetinách - korunka, spěnka, patka, nadspěnkový kloub, vysoko bílá
40. Co jsou získané odznaky u koní?
- výžehy - a) dusíkem (bílé)
b) železem
- odznak hříběcí - v sedlové poloze -č. okresu, pořadové číslo
- odznak chovu nebo hřebčína - na stehně nebo žuchvě
41. Popis koně?


42. Ošetření koně před výcvikem a po výcviku?
- Hřbílko (ne kovové), tvrdý kartáč, načesat hřívu a ohon (opatrně, nejlépe ne hřebenem), měkký kartáč, hadřík, houbička, před jízdou i po jízdě pořádně vyčistit kopyta (mazání na kopyta).
43. Základní krmivo pro koně?
- Rostlinné, živočišné, minerální, jadrná, objemná.
- objemná krmiva - seno, sláma, zelená píce
- živočišná krmiva - sušené mléko, živočišné mléko
- minerální krmiva - liz krmné soli
- jadrná krmiva - oves - ve 4kg na jeden dostatek dusíkatých látek, ječmen, kukuřice
44. Napájení koní?
- Používáme zdravotně nezávadnou vodu, teplota asi 10 - 12 C, denní potřeba 40 - 60 l vody na den (závisí na stáří, pracovním výkonu a počasí) => 0,05 - 0,08l na kg.
45. Úrazy koní a jejich ošetření?
- například:
- otlaky a zduření - chladit, jakmile se ztratí potírat mastí
- zakutí (podkovák poškodí škáru kopytní) - jodová tinktura
- rány - dobře vydesinfikovat, pokud je to větší zranění zavoláme veterináře (přeočkování proti tetanu)
- krvácen - zastavit krvácení (studená voda), vyčistit, přiložit tlakový obvaz
- nášlap (proniknutí cizího tělesa do kopyta) - vyčistit, přiložit tlakový obvaz
- zášlap (druhou končetinou) - desinfekce, elastický obvaz
46. Zlozvyky koní?
- Hodinaření, klkání, tkalcování, hrabání, kopání.
47. Nemoci koní a jejich léčení?
- Kolika...
- Zchvácení kopyt...
- Černá zástava moče...
- Zánět horních cest dýchacích...
- Hniloba kopyt...
- Chřipka...
- Tetanus...
48. Podkování kopyt, druhy podkov, ošetření?
- kování - 6 - 8 týdnů (dle potřeby)
- druhy podkov - pantoflice, zámková, ozubová
- bílá čára - citlivá - zakutí
49. Penalizace v terénní zkoušce v čase?
- za pád na překážce na úseku B - 60 tr. b.
- za pád na trati mimo překážku - 0 tr. b.
50. Základní typy překážek v parkuru?
- vodní příkop - šířkový
- kolmý skok - výškový
- oxer - výškošířkový
- ostatní - dablebar, triplebar, vějíř, zeď, bulfinč, viadukt
51. Jaké znáš zvláštní soutěže v parkuru?
- štafetové skákání, kostýmové skákání, volba překážek (dráhy), mini maxi, bariérové skákání, postupná obtížnost, dvoufázové skákání, ...
52. Jak postupujeme při podávání protestu na závodech?
- Protest může podávat pouze trenér nebo vedoucí družstva, písemně + 200Kč. Pokud rozhodčí rozhodne, že byl protest oprávněný, změní výsledky a vrátí 200Kč, pokud byl protest neoprávněný, peníze propadají.
53. Jaké jsou základní vzdálenosti v kombinaci?
- 1 cvalový - 7,5m
- 2 cvalový - 10,5m
- 3 cvalový - 14m
- 4 cvalový - 17,5m
- 5 cvalový - 21m
54. Chyby při vedení koně na kruhu?
- Dívá se ven, záď utíká ven z kruhu, kůň padá po pleci ven z kruhu.
55. Co je to mimochod?
- Následující sled při mimochodu - LZ+LP, PZ+PP - 2 údery.
56. Jaký je nohosledv kroku, klusu a ve cvalu?
- krok - LZ, LP, PZ, PP - 4 údery
- klus - LZ+PP, PZ+LP - 2 údery
- cval -na pravou ruku - LZ, LP+PZ, PP - 3 údery
57. Jaké jsou zásady první pomoci pro jezdce?
- Při bezvědomí zkontrolujeme dýchání a srdce, revize dutiny ústní, postiženého uložíme do stabilní polohy.
58. Úloha komisaře na opracovišti?
- Všechna opracoviště musí být pod stálým dohledem, alespoň jeden komisař musí být přítomen, kdykoliv jsou tyto prostory používány, aby byla dodržována všechna pravidla. Komisař hlídá, aby se skoky na opracovišti skákaly ze správné strany, aby jezdci měli helmu - junioři tříbodové uchycení, maximální délka biče 75cm, šporny jen tupý konec směrem dolů - 3,5cm.
59. Jak provedeme přechod v zastavení?
- Zasednutí, ztiuhnutí v kříži, stisknutí kolen a holení, nakonec poloviční zádrž.
60. Kdo provádí kontrolu před drezurní zkouškou?
- Sbor rozhodčích a veterinář
61. Jaká je tělesná teplota dospělého koně?
- do 38°C (staří 37,5°C)
62. Kolik má dospělý kůň zubů?
- klisna - 36
- hřebec - 40
63. Kolik potřebuje dospělý kůň vody?
- 0,05 - 0,08l na kg
64. Co je to velký kruh a jaký má průměr?
- Je to cvik, který se používá na jízdárně a má průměr 20m.
65. První pomoc při zlomeninách a bezvědomí?
- zlomeniny: Znehybnění poraněné části, při otevřené zlomenině nejdříve ránu vydesinfikujeme, úlomek kosti obložíme stočeným obinadlem, které pevně připevníme dalším obinadlem
- bezvědomí: Při bezvědomí zkontrolujeme dýchání a srdce, revize dutiny ústní, postiženého uložíme do stabilní polohy

Ještě něco....


1) Jakou zkratku má mezinárodní jezdecká federace?
FEI (Federation Equestre Internationale)
2) Kdo organizuje jezdecký sport v České republice?
ČJF (Česká jezdecká federace)
3) Čím se řídí jednotlivé soutěže všech disciplín jezdeckého sportu?
Pravidly FEI (Všeobecnými, veterinárními, příp. i zvláštními)
4) Které zkoušky zahrnuje soutěž všestrannosti?
Drezurní zkouška, terénní zkouška (1. úsek steeplechase, 2. úsek cross-country), skoková zkouška.
5) Jaké jsou rozměry drezurního obdélníku?
20 x 40, 20 x 60
6) Jaké znáte základní chody koně?
Krok, klus, cval
7) Co rozumíte pod pojmem barování koně?
Jedná se o nedovolený způsob úpravy překážek za účelem vyššího zvednutí končetin koně nebo vyššího či delšího skoku koně.
8) Ve kterém roce stáří se mohou koně účastnit poprvé skokových soutěží?
Ve 4 letech.
9) Jaké skoky musí být na opracovišti při závodech?
Minimálně 1 kolmá a 1 výško-šířková překážka - mohou být max. o 10 cm vyšší, než odpovídá stupeň obtížnosti, kterou bude kůň skákat, musí být postaveny obvyklým způsobem a označeny červenými a bílými praporky.
10) Jaké může být stáří jezdce, pokud startuje za juniory?
14 - 18 let
11) Jaké jsou výšky překážek parkuru v jednotlivých klasických stupních obtížnosti?
ZM - 80 cm
Z - 100 cm
ZL - 110 cm
L - 120 cm
S - 130 cm
ST - 140 cm
T - 150 cm
TT - 160 cm
12) Jaké znáš penalizace trestnými body na parkuru podle stupnice A?
- Shození, poboření překážky nebo dotyk končetiny koně vodního příkopu = 4 trestné body
- 1. odmítnutí poslušnosti = 3 trestné body
- 2. odmítnutí poslušnosti = 6 trestných bodů
- 3. odmítnutí poslušnosti, pád jezdce nebo obou = vyloučení;
- při překročení stanoveného času je za každou započatou vteřinu 1/4 trestného bodu, při rozeskakování pak 1 trestný bod.
Podle nových pravidel jsou za všechno 4 trestné body a za každou započatou vteřinu 1 trestný bod.
13) Co je to martingal a k čemu slouží?
Je to pomocná otěž a zamezuje koni, aby zvedal hlavu a krk příliš vysoko. Zjemňuje jezdcovu ruku. Skládá se z nákrčního řemene a vlastního martingalu.
14) Popiš správnou výstroj jezdce při tréninku.
Jezdecká helma, vysoké jezdecké boty nebo nízké boty a chapsy, triko s dlouhým rukávem, jezdecké kalhoty.
15) Jaké druhy nánosníků znáš?
Anglický, Hannoverský, Mexický, kombinovaný
16) Popiš uzdečku a uzdu.
- Uzdečka se skládá z: nátylník, čelenka, podhrdelník, 2 lícnice, nánosník, udidlo, otěže
- Uzda se skládá z: uzdečky s anglickým nánosníkem + 2 lícnice k páce, páka, podbradní řetízek, pákové otěže
17) Popiš sedlo a jeho doplňky.
Přední a zadní rozsocha, posedlí, vrchní (velká) a spodní (malá) bočnice, třmenový zámek, třmenový řemen, třmen s vložkou, kolenní opěrky, řemeny k podbřišníku (zápinky), podbřišník s přezkami (zápřesky), sedlový polštář, kostra sedla, podložka.
18) Jaké znáš ochranné pomůcky při výcviku a soutěžích pro koně?
Bandáže, chrániče šlach (kamaše), struhačky, zvony, nákolenní kamaše, čabraky na uši, gelové podložky, gumové kroužky na udidlo.
19) Popiš vodění a předvádění koně.
Koně vede pouze 1 člověk. Jde po jeho levé straně vedle předních nohou. Vodítko drží oběma rukama pro případ, že by byl kůň neklidnější. Pokud vede koně na uzdečce bez pomocných otěží, má vždy přehozené otěže přes hlavu koně, takže pravou rukou drží otěže u huby koně a levou rukou jejich konec. Kůň se může vodit na ohlávce, uzdečce nebo na štajgru. Pokud je kůň nasedlaný, musí být vždy vytažené třmeny nahoru.
20) Vyjmenuj nejběžnější onemocnění koní.
Podlom, hniloba kopyt, koňská chřipka, alergie, vnitřní paraziti, plísňové onemocnění kůže, kolika, schvácení kopyt, zánět šlach.
21) Jaké znáš ochranné pomůcky jezdce při výcviku?
Různé typy jezdeckých přileb podle specializace výcviku, chránič brady, rukavice,ochranná vyztužená vesta.
22) Jaké jsou vzdálenosti kavalet v kroku a v klusu?
krok = 80 - 90 cm
klus = 120 - 130 cm
23) Jakou funkci má vnější otěž při vedení koně?
Vnější otěž je při ohýbání koně přiložena ke krku a navádí ho směrem dovnitř.
24) Jak se chová jezdec s koněm při vjezdu na veřejnou komunikaci?
Při vjezdu na silnici dodržuje jezdec pravidla silničního provozu, jede po pravé krajnici, ve tmě a za snížené viditelnosti je řádně označen odrazkou a světlem (baterkou).
25) Vysvětli pojem chod a ruch koně.
- Chody rozeznáváme podle nohosledu koně - krok, klus, cval
- Ruch je rychlost střídání končetin koně v určitém chodu (př. shromážděný, pracovní, střední, prodloužený...)
26) Co je to akce?
Je to způsob a výška zvedání končetin (akce nízká, akce vysoká...)
27) Jaké znáš pomocné otěže?
Martingal, průvlečky, vyvazovací otěže.
28) Popiš správný sed jezdce.
Jezdec sedí v nejhlubším místě sedla, má nastavenou správnou délku třmenů, kolena jsou přiložena k sedlu - pevný stisk stehen a kolen, holeně jsou přiloženy na podbřišníku nebo mírně za ním, pata je prošlápnutá, špička je u koně. Jezdec sedí zpříma s vypnutým hrudníkem a pružným křížem, ramena tlačí dozadu, ruka je klidná a citlivá na koňskou hubu. Otěže procházejí mezi malíčkem a prsteníkem do ruky a vycházejí mezi ukazováčkem a palcem - palec směřuje vzhůru. Ruce jsou u sebe, lokty přiloženy k tělu. Držení hlavy je vzpřímené - pohled směřuje dopředu (nikoliv dolu). Ramenní kloub, kyčelní kloub a pata tvoří jednu přímku.
29) Vyjmenuj pomůcky, kterými jezdec působí na koně.
Jsou to holeně, sed (váha), otěže a hlas.
30) Na které straně skoků se umísťuje červený a bílý praporek?
Červený praporek se vždy umisťuje na pravé straně skoku ze směru, ve kterém se má skok přejít, bílý praporek se pak dává na levou stranu skoku.
31) Jaké doklady potřebuje jezdec pro start na závodech?
Licenci jezdce, licenci koně, zdravotní průkaz koně nebo veterinární osvědčení, kde budou potvrzena sérologická vyšetření a řádná očkování a 3denní osvědčení na přepravu koně (opět potvrzené veterinářem).
32) Jakou ústroj musí mít jezdec v parkurovém skákání?
Jezdeckou helmu, bílou košili, bílou vázanku, červené(muži) nebo tmavě modré či černé (ženy)jezdecké sako, bílé jezdecké kalhoty, vysoké jezdecké boty, bílé rukavice.
33) Jakou ústroj musí mít jezdec v drezurních soutěžích?
- Pro nižší (Z): Jezdeckou helmu, bílou košili, bílou vázanku, červené(muži) nebo tmavě modré či černé (ženy) jezdecké sako, bílé jezdecké kalhoty, vysoké jezdecké boty, bílé rukavice.
- Od stupně L: Cylindr, černý nebo tmavomodrý frak, bílé (nebo dámy krémové) jezdecké kalhoty, bílá košile, bílá vázanka, bílé rukavice, černé jezdecké boty, ostruhy.
34) Vyjmenuj několik zásad bezpečnosti práce při ošetřování koní ve stáji.
Při příchodu do jezdeckého areálu je povinností každého se nahlásit odpovědné osobě a respektovat jeho pokyny. Je nutné dodržovat bezpečnostní a jiné podmínky stáje. Ve stáji se neběhá, nekřičí a nekouří. Do boxu ke koni smí maximálně 2 lidé, při vstupu je potřeba koně nejdříve oslovit, a přistupovat k němu zleva. Při ošetřování (místování, čištění aj.) musí být kůň uvázán.
35) Kdo odpovídá za bezpečnost jezdců při tréninkové hodině?
Trenér nebo vedoucí stáje (oddílu).
36) V kolika letech může jezdec provádět zkoušku základního výcviku?
Ve 12.
37) Jaká jsou doporučená očkování pro jezdce?
Proti tetanu.
38) Jaké znáš základní barvy koně?
Bělouš, ryzák, plavák, hnědák, vraník, grošák, palomino, albín, appaloosa.
39) Co jsou vrozené znaky u koní?
Je to odlišnost zbarvení a srsti od základního zbarvení na některých částech těla. Př. na hlavě - hvězda, lucerna, nosní pruh; na nohách - podkolenka, bílá spěnka a korunka atd.
40) Co jsou získané znaky u koní?
Jsou to znaky, které nemá kůň od narození, ale které získal během života. Vznikají náhodně nebo lidským přičiněním. Př. náhodně - bílé skvrnky po zranění; úmysl - výžehy pro upřesnění identity.
41) Popiš koně.
Hlava: čelo, temeno,týl, ušní krajina, spánková krajina, nadočnicová jamka, očnicová krajina, podočnicová krajina, nos, krajina nozder, ústní krajina,brada, líce, žuchva, příušní krajina, zátýlí, hrtanová krajina, skráň, kštice.
Krk a trup: šíje, hříva, hrdelní brázda, hrdlo, prsa, kohoutek, hřbet, žebra, hruď, podžebří, mečová krajina, bedra, hladová jamka, slabiny, pupeční krajina, šourek (u klisny vemeno), kříž, hrbol kosti kyčelní, záď, ocas.
Přední nohy: lopatka, ramenní kloub, rameno, loket, předloktí, zápětí, záprstí (přední holeň), spěnka, korunka, kopyto.
Zadní nohy: hrbol kosti stehenní, stehno, předkolení, hlezno, nárt (zadní holeň), spěnka, korunka, kopyto.
42) Ošetřování koní před výcvikem a po výcviku.
- Před výcvikem vymístujeme box a dáme koni čistou podestýlku, poté koně vyčistíme, nasedláme a nauzdíme a jdeme jezdit.
- Po návratu z výcviku koně odsedláme a oduzdíme, vyčistíme ho (i sedlo a uzdečku) a podle denní doby nakrmíme.
43) Základní krmivo pro koně.
Seno, luční tráva, oves, květ, plevy, otruby, ječný šrot, kukuřice, ovoce a zelenina, granule.
44) Napájení koní.
Ideální je napáječka, díky níž má kůň přístup k libovolnému množství čerstvé vody. Pokud tato dispozice není, musí dostávat kůň vodu v kbelíku - ten se ovšem musí denně vymývat a dolévat do něj nová čistá voda. Ustájený kůň spotřebuje denně průměrně 40l vody. Optimální teplota je 10 C.
45) Úrazy koní a jejich ošetření.
Zášlap - vznikne, když koni šlápne jiný kůň do zadní spěnky.
Tržná rána: ošetření je podle její velikosti - někdy stačí vydesinfikovat, jindy se musí sešít.
46) Zlozvyky koní.
Klkání, skřípání zuby, kopání, okusování předmětů, hrabání, tkalcování (hodinaření), vzpínání.
47) Nemoci koní a jejich léčení.
48) Podkování, druhy podkov a ošetřování kopyt.
- Kopyta musíme každý den pečlivě čistit kopytním háčkem od nečistot - je třeba hlavně hlídat, aby nezůstalo např. bláto v střelkových rýhách. Také není od věci v dobách, kdy je sucho, mazat kopyta speciálním tukem (postačí ale i obyčejné sádlo), aby nebyla moc přesušená.
- Při čistění kopyt je také důležité kontrolovat stav podkov. S tím souvisí podkování - to by se mělo provádět jednou za 6-8 týdnů. Je to závislé na stavu a růstu kopyta a na povrchu, po kterém koně chodí. Při kování se vždy nejprve kopyto řádně upraví (vystrouhá a orašpluje), následně se na něj pak pečlivě a pevně přitluče podkova, která by měla perfektně sednout. Někdo ková "za tepla" (tzn. že kovář zkouší koni podkovu vyndanou rovnou z výhně a podle potřeby může tu podkovu ještě přizpůsobit), někdo ková "za studena" (tzn. že kovář má již připravenou přesnou podkovu pro určitého koně, která mu padne).
- Druhy podkov: pantoflice
49) Penalizace v terénní zkoušce všestrannosti.
- 1. neposlušnost (vybočení nebo kruh) = 20 tr. b.
- 2. neposlušnost u téže překážky = 40 tr. b.
- 3. neposlušnost u téže překážky = vyloučení
- 5 neposlušností v Cross country = vyloučení
- Pád koně nebo jezdce = 60 tr. b.
- 2. pád ve steeplechase a cross country = vyloučení
- penalizace za čas (překročení optimálního času): klusové úseky = 1 tr. b. za vteřinu; steeplechase = 0,8 tr. b. za vteřinu; cross country = 0,4 tr. b. za vteřinu
50) Vyjmenuj základní typy překážek na parkuru.
Překážky se dělí na kolmé (kolmý skok, stacionáta, branka, plůtek, kolmá zeď, válce) a šířkové (dvojbradlí, oxer, trojbradlí, bulfinč, šikmá zeď, vodní příkop).
51) Jaké znáš zvláštní soutěže v parkurovém skákání?
Soutěž do prvé chyby, bariérové skákání, mini-max, štafetové skákání, minutové skákání, soutěž se stupňovanou obtížností, volba překážek, volba dráhy, zrcadlové skákání atd.
52) Jak postupujeme při podávání protestu a kdo ho smí podávat?
- Protest smí podat vedoucí družstva nebo osoba odpovědná za koně na závodech.
- Námitky se podávají písemně, musí být podepsány oprávněnou osobou a předány spolu s důkazy a svědectvím předsedovi sboru rozhodčích.
- K tomu je potřeba zaplatit poplatek ve výši 200,-Kč.
- Námitky se podle svého druhu podávají buď 15 - 30 minut před startem nebo do 30 minut po vyhlášení výsledků.
53) Jaké jsou základní vzdálenosti v kombinacích na jeden a dva cvalové skoky?
Na 1 cvalový skok = 3m
na 2 cvalové skoky = 6m.
54) Jaké chyby se nejčastěji vyskytují při vedení koně na kruhu a v obloucích?
Přílišné zkracování vnitřní otěže, křížení otěží nad kohoutkem koně, nahýbání těla do středu
55) Co je to mimochod?
Je to zvláštní chod koně, kdy jde v klusu současně PP s PZ a potom zase současně LP s LZ.
56) Popiš nohosled koně v kroku, klusu a cvalu.
Krok (4 doby): LZ, PP, PZ, PP
Klus (2 doby): LZ + PP, PZ + LP
Cval (3 doby): LZ, LP + PZ, PP
57) Jaké jsou zásady první pomoci pro jezdce - všeobecně?
Při pádu jezdce z koně je nutné nejdříve zjistit, zda byl pád lehký a jezdec může pokračovat v jízdě, nebo zda je potřeba přivolat lékařskou pomoc.
- V případě závažného pádu můžeme do příchodu odborné pomoci udělat toto: při vyraženém dechu - silný poklep na záda, při zapadnutí jazyka - navrácení do správné polohy, při zranění končetin - fixace, při poranění páteře - v žádném případě nehýbat!
- Je-li jezdec pouze lehce odřen, měli bychom mu ránu vydesinfikovat.
Jde-li o závažné zranění je nutné okamžitě přivolat lékařskou pomoc!!!
58) Úloha komisaře při jezdeckých závodech.
- Komisaři mají přístup na opracoviště, do stájí, na cvičný prostor a do všech dalších prostor, které ovládá organizační výbor.
- Komisař na opracovišti má za úkol včas zakročit, aby se zabránilo špatnému zacházení s koňmi, aby se zabránilo přestupkům proti obecným zásadám chování, slušnosti a přijatým normám sportovní etiky.
59) Jak provedeme přechod do zastavení?
Koně zasedneme, zároveň stiskneme holeně a lehce přitáhneme otěže.
60) Kdo provádí kontrolu koní před drezurní zkouškou?
- Na mezinárodních závodech musí být prováděna veterinární kontrola koní a kondiční prohlídka koní před závody.
- Musí být určen komisař pro kontrolu sedlání a uzdění každého koně bezprostředně po opuštění obdélníku.
- Jakákoliv nesprávnost způsobí okamžité vyloučení.
- Kontrola musí být prováděna s největší opatrností, protože někteří koně jsou velmi nedůtkliví a citliví.
61) Jaká je tělesná teplota dospělého koně?
37,8 C - 38,2 C
62) Jaký je počet zubů u dospělého koně?
Hřebci - 40, klisny - 36
63) Kolik spotřebuje dospělý kůň vody na den?
Průměrně 40 l.
64) Co je to velký kruh a jaký má průměr?
Velký kruh je kruh o průměru 20 m nebo o šířce jízdárny. Dělá se kdekoliv, kde se vejde. Jezdí se tak dlouho, dokud není veleno jinak.
65) Jaká je první pomoc po úrazu při bezvědomí jezdce a při zlomeninách?
Zkontrolovat dech a puls. Resuscitace: zaklonit zraněnému hlavu, vyčistit dýchací trubice, vytáhnout jazyk, 2 vdechy na 15 stlačení hrudníku. Případně se snažit zraněného jinak probrat a poskytnout mu teplo a klid. Při zlomeninách končetin je třeba fixace (= znehybnění zlomené části např. dlahou nebo alespoň rovným klackem). Pokud si zraněný stěžuje na bolest zad, NEMANIPULOVAT S NÍM, může mít zraněnou páteř. Při zranění jezdce je vždy nejdůležitější zavolat okamžitě záchrannou pomoc.
66) Do jaké výšky mohou být stavěny skoky na opracovišti v poměru k probíhajícímu stupni soutěže?
Překážky na opracovišti mohou být stavěny maximálně o 10 cm vyšší, než je probíhající stupeň soutěže.
67) Jakým způsobem může být potrestán jezdec za skok proti směru na opracovišti?
Vyloučením ze soutěže nebo peněžitým trestem.
68) Za jakou dlouhou dobu musí jezdec odstartovat ve skokové soutěži po znamení zvonu?
Do 45 sekund.
69) Jaký může být věk jezdce startujícího v kategorii "mladí jezdci"?
16 - 21 let
70) Jaký může být věk jezdce startujícího v kategorii "děti"?
12 - 14 let
71) Jak dlouhý smí být bičík při skokových soutěžích?
Bičík smí být dlouhý maximálně 65 cm.
72) Jaký průměr má "malý kruh"?
6 m
73) Jak je penalizováno překročení času při hodnocení podle stupnice "A" v základním parkuru a jak při rozeskakování?
V základním parkuru i při rozeskakování je překročení času penalizováno 1 trestný bod za každou započatou vteřinu.
74) Jak se vyhýbají jezdci při ježdění jednotlivě na jízdárně a na opracovišti?
Jezdci se míjejí po levé ruce a rychlejší chod je na stěně jízdárny.
75) Co je ve skokové soutěži považováno za cizí pomoc?
Napovídání trasy parkuru, hlasité pobízení koně jinou osobou než jezdcem nebo jakékoliv mávání na koně, aby překonal skok.
76) Co není ve skokové soutěži považováno za cizí pomoc?
Např. dovedení koně do parkuru.
77) Jak se provádí cvik "obloukem změnit směr"?
Cvik se provádí v druhé polovině dlouhé stěny. Koně vedeme na oblouku o průměru 8 - 10 metrů a vrátíme se s ním šikmo zpět na stěnu.
78) Jaký je poloměr obratu při projíždění rohu jízdárny?
V kroku je to čtvrtkruh o poloměru cca 3 m, v klusu a ve cvalu je to čtvrtkruh o poloměru 6 m a více (záleží na rychlosti chodu).
79) Jaký je rozdíl mezi kombinací a distancí překážek na parkuru?
Kombinace jsou překážky postavené za sebou, mezi kterými je vzdálenost 0 cvalový skok.
Distance jsou překážky postavené za, mezi kterými je vzdálenost 3 a více cvalových skoků.
Pak je ještě něco mezi, tzv. In-out a to jsou překážky postavené za sebou, mezi kterými je vzdálenost 1 - 2 cvalových skoků.
80) Jakou ústroj musí mít jezdec při prohlídce parkuru?
Klasické korektní jezdecké oblečení.
81) Kde je na drezurním obdélníku umístěno písmeno "A"?
Písmeno "A" je umístěno uprostřed krátké stěny.
82) Kterými písmeny se řídí jezdec při cviku "změnit směr"?
Jezdec se řídí písmeny "FXH" nebo "KXM". Cvik se může provádět i v obráceném pořadí (HXF nebo MXK).
83) Kterými písmeny se řídí jezdec při cviku "půl jízdárny"?
Jezdec se řídí písmeny "BXE". Cvik se může provádět i v obráceném pořadí (EXB).
84) Kterými písmeny se řídí jezdec při cviku "ze středu"?
Jezdec se řídí písmeny "AXC". Cvik se může provádět i v obráceném pořadí (CXA).
85) Jak daleko do rohu drezurního obdélníku jsou umístěna písmena pro cvik "změnit směr"?
6 metrů.


Ankety:-)Teda zatím jenom jedna hi

16. listopadu 2009 v 11:14 | Jana
Takže,uspořádala jsem pro vás další anketu a pevně doufám,že aspoň 6 hlásků přibyde:-)

Curly coated retrívr

16. listopadu 2009 v 11:02 | Jana

Curly coated retrívr je silný, živý a temperamentní pes, sebejistý, vytrvalý s velkou chutí k práci. Může být veden lovecky, ale uplatní se i jako pes rodinný, spolehlivý hlídač. Silný, vzpřímený pes s určitým stupněm elegance.


ORIGINÁLNÍ NÁZEV:
Curly Coated Retriever

PŮVOD:
Curly coated retrívr má mezi svými předky zřejmě irského vodního španěla či portugalského vodního psa. Patří do skupiny retrívrů, kteří začali být rozlišováni do několika plemen až v 19. století. Původně byli retrívři přinašeči, pracovali často ještě s jiným druhem psa, ale postupně se stávali všestranně upotřebitelnými. Mezi loveckými psy je to nejmladší skupina.

POPIS:
Je to silný, živý a temperamentní pes, sebejistý, vytrvalý s velkou chutí k práci. Může být veden lovecky, ale uplatní se i jako pes rodinný, spolehlivý hlídač. Je vcelku dobře ovladatelný a cvičitelný, ale je nutno mu dopřát dosti pohybu. Svojí rodině je velmi oddaný, k cizím spíše nevšímavý a lhostejný. Vzhledově i povahově je to velmi atraktivní pes. Může být celoročně držen venku, nevyžaduje žádnou mimořádnou péči o svou kudrnatou srst.
Vzhledem ke své kohoutkové výšce 62,5 - 67,5 cm se řadí mezi velká plemena. Hlava dlouhá, dobře propor


cionálně rostlá plochá lebka, čelisti silné a dlouhé. Široké nosní otvory černé nebo červenohnědé pigmentace. Oči černé nebo temně hnědé. Uši poněkud malé, posazené nízko, kryté drobnými kudrlinkami. Krk nepříliš dlouhý, bez volné kůže. Ramena jsou velmi hluboká, svalnatá, končetiny jsou dobře svázané k hrudníku. Dobře vypružená žebra, hrudník hluboký. Zadní končetiny silné, svalnaté, hlezna jsou nízká. Prut úměrně krátký, nesený rovně, porostlý kudrlinkami, zužující se směrem ke konci, nikdy není pohyblivý nebo stočený.

VÝŠKA:
Pes má v kohoutku až 67,5 cm
Fena má v kohoutku až 62,5 cm

VÁHA:
28-35 kg

SRST:
Srst na těle tvoří silná vrstva malých, těsně stočených kudrnek těsně přiléhajících ke kůži, a to od týla až po špičku ocasu. Bez podsady a holých míst. Na ostatních místech hladká srst. Barva je černá nebo játrová.

CHARAKTER:
Tento pes patří do skupiny retrívrů, kteří začali být rozlišováni do několika plemen až v 19. století. Původně byli retrívři přinašeči, pracovali často ještě s jiným druhem psa, ale postupně se stávali všestranně upotřebitelnými. Mezi loveckými psy je to nejmladší skupina.
Curly coated retrívr má mezi svými předky zřejmě irského vodního španěla či portugalského vodního psa. Je to silný, živý a temperamentní pes, sebejistý, vytrvalý s velkou chutí k práci. Může být veden lovecky, ale uplatní se i jako pes rodinný, spolehlivý hlídač. Je vcelku dobře ovladatelný a cvičitelný, ale je nutno mu dopřát dosti pohybu. Svojí rodině je velmi oddaný, k cizím spíše nevšímavý a lhostejný. Vzhledově i povahově je to velmi atraktivní pes. Může být celoročně držen venku, nevyžaduje žádnou mimořádnou péči o svou kudrnatou srst.

PLEMENO:
Skupina 8 - retrívři, slidiči, vodní psi. Sekce 1 - retrívři. Pracovní zkouška je požadována.

OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
CCR

ČÍSLO STANDARDU:
110 ( uznaná plemena FCI )
Jako mezinárodní plemeno byl zaregistrován 22.01.1999.
Země původu je Velká Británie.

Historie vzniku plemene...
Curly coated retriever patří mezi vůbec nejstarší rasu Retrieverů.. O historii tohoto plemene se vedou různé dohady. Pravděpodobně vzniklo zkřížením psů St. John's a Water dogs. Ti byli již dlouhou dobu oblíbeni pro svoji vytrvalost při práci a hlavně při aportování. Do chovu kudrnatého retrívra byli zřejmě zařazeni i setři a pointři. Od roku 1854 je kudrnatý retrívr uznáván jako samostatná rasa v Anglii. Byl oceněn jako vynikající lovecký pes a dnes si ho cení hlavně v Austrálii a na Novém Zélandě, kde je používán převážně při lovu kachen.
Curly coated retriever byl do České republiky přivezen poprvé v roce 1992. Byli přivezeni dva nepříbuzní jedinci z chovné stanice Dancurls pana Poulsena z Dánska. Oba dva jsou u nás velmi úspěšní, pes se stal v roce 1996 interšampionem, šampionem České republiky, šampionem Slovenské republiky a čekatelem šampiona Rakouska a Slovinska. Fena je též CAC (šampion České republiky) a CACIB (kandidát interšampiona). První krytí této feny bylo provedeno ve Francii u psa jménem Darelin Zephyr, ale vrh byl značně nevyrovnaný. Přestože je toto plemeno u nás teprve krátce (od roku 1992) a je stále poměrně neznámé, chovatelé věří, že vejde ve známost a bude stejně populární jako předchozí plemena.


Coton de Tulear

16. listopadu 2009 v 11:01 | Jana

Coton de Tulear je pejsek šťastné povahy, je stabilní a věrný, k lidem i k ostatním psům je velice družný, dokonale se adaptuje všem způsobům života. Jeho temperament je jedním z hlavních rysů tohoto plemene.


ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Coton de Tulear; fr.: Coton de Tuléar; čes.: Coton de Tulear
PŮVOD:
Coton de Tulear byl ve Francii známý již dlouhou dobu před tím, než byl v roce 1970 oficiálně uznán. Tento přistěhovalec Madagaskaru velice rychle získal mezi společenskými plemeny této země prominentní pozici a dnes je rozšířený po celém světě.
POPIS:
Coton de Tulear je malý dlouhosrstý společenský pes, s bílou jakoby bavlněnou srstí, s kulatýma tmavýma očima, které vyzařují inteligentní a velice živý výraz.
Výška v kohoutku je k délce jeho těla v poměru 2 až 3. Délka hlavy k délce jeho těla je v poměru 2 až 5. Délka lebky k délce jeho čenich je v poměru 9 až 5.
Hlavu má krátkou, při pohledu shora trojúhelníkovou. Lebka je při pohledu zpředu mírně kulatá, je spíše širší, než dlouhá, s nepatrnou čelní rýhou, týlový výčnělek a hřeben jsou jen mírně výrazné, jařmové oblouky má dobře vyvinuté, stop je nepatrný. Nos je černý, chřípí dobře otevřená, hnědý nos je tolerovan


ý. Čenich má rovný. Rty má jemné, těsné, stejně zbarvené jako nos. Líce má hubené. Oči má dosti kulaté, tmavé a živé, jsou posazené dosti daleko od sebe. Lemy očních víček jsou dobře pigmentované., černé nebo hnědé, v závislosti na zbarvení nosu. Uši má svěšené trojúhelníkové, na lebce jsou vysoce posazené, na koncích jsou jemné, splývají u lící, dosahují až ke koutkům rtů, jsou pokryté bílou srstí nebo se světle šedým nádechem (směs bílých a černých chlupů dává srsti světle šedý vzhled) nebo červená grošovaná (směs bílých a plavých vlasů dává srsti červeně grošovaný zjev - citronový). Krk má dobře svalnatý a mírně klenutý, je dobře posazený do ramen, proporcionálnost krku k tělu je 1/5, krk je čistý a bez laloku. Horní linie těla je velmi mírně konvexní. Pes je delší, než vysoký. Kohoutek je jen velmi mírně vyslovený. Záda má silná, linie těla je velmi mírně klenutá, bedra jsou svalnatá. Hruď má dobře vyvinutou, je dlouhá a spadá až k úrovni loktů. Břicho je podkasané, ne však nijak nadměrně. Ocas má nízko posazený, prodlužuje linii páteře, v klidu spadá pod úroveň hlezen a na špičce je mírně zvednutý, při akci je nesený ve veselém zatočení přes záda, s konečkem směrem k týlu, kohoutku, zádům nebo ledvinám. Psi, kteří mají hojnou srst, mohou mít ocas ve hřbetním či bederním regionu. Přední končetiny má svislé. Ramena jsou šikmá a svalnatá. Tlapky má malé, zaokrouhlené, s těsnými a klenutými prsty a dobře pigmentovanými polštářky. Zadní končetiny mají stehna silně svalnatá, hlezna jsou suchá a dobře ohraničená. Pohyb a chůze jsou volné a plynulé, bez známek nestejnorodosti, při pohybu je horní linie těla udržovaná. Kůži má jemnou, po celém těle dobře elastickou.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 26 až 28 cm, s tolerancí +/- 2 cm.
Fena má v kohoutku 23 až 25 cm, s tolerancí +/- 2 cm..
VÁHA:
Pes váží v rozmezí 4 až 6 kg.
Fena váží v rozmezí 3,5 až 5 kg.
SRST:
Coton de Tulear má srst, jenž je jednou z hlavních charakteristik tohoto plemene, která navíc odvozuje i jeho jméno. Je velmi měkká a poddajná, se strukturou bavlny, nikdy není tvrdá nebo hrubá. Srst je hustá a hojná, může být velmi mírně zvlněná. Základní zbarvení je bílé. Několik nepatrných tónů ze světle šedé barvy (směs bílých a černých chlupů)
nebo červené grošované (směs bílých a plavých chlupů) jsou na uších povolené. Na ostatních částech těla mohou být zastínění tolerovaná, pokud však nezmění hlavní bílý vzhled srsti, nicméně nejsou vyhledávané.
CHARAKTER:
Coton de Tulear je pejsek šťastné povahy, je stabilní a věrný, k lidem i k ostatním psům je velice družný, dokonale se adaptuje všem způsobům života. Jeho temperament je jedním z hlavních rysů tohoto plemene.
PÉČE:
Coton de Tulear
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Coton de Tulear se průměrně dožívá 12 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Společenský pes.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI IX. - Společenská plemena a toy.
Sekce 1.2. - Coton de Tuléar.
S pracovní zkouškou.
ČÍSLO STANDARDU:
283/ 04. 02. 2000 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
25. 11. 1999


Clumber španěl

16. listopadu 2009 v 10:59 | Jana

Clumber španěl (Clumber Spaniel) je klidný, statečný a šlechetný pes, vysoce inteligentní, s odhodlaným postojem, zvyšujícím jeho přirozené schopnosti. Je to tichý pracovník, s vynikajícím čichem.


ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Clumber Spaniel; čes.: Clumber španěl
PŮVOD:
Clumber španěl (Clumber Spaniel) je podle dochovaných legend potomkem psů, které vlastnil francouzský vévoda z Noailles. V období francouzské revoluce poslal tyto své psy k vévodovi z Newcastlu v Anglii, který je měl ochránit před možným nebezpečím. Vznikl křížením Basethounda, díky němuž získal svůj dlouhý hřbet, a Bernardýna, který se dosud zračí v jeho masivní hlavě.
POPIS:
Clumber španěl (Clumber Spaniel) je dobře vyvážený pes, těžkých kostí, aktivní s přemýšlivým výrazem, jehož celkový vzhled zračí ponejvíce sílu.
Hlavu má čtvercového tvaru, masivní a středně dlouhou. Lebka je na vrcholu široká, s dobře vysloveným týlem a výrazným obočím. Čenich má těžký a čtvercový. Rty jsou dobře vyvinuté. Čelisti má silné, s kompletním skusem. Oči jsou čisté, tmavě jantarově zbarvené, mírně ponořené. Uši má velké, podobné révovému listu, jsou dobře pokryté hladkou srstí, pověšené mírně vpřed. Krk má


vcelku dlouhý, silný a mohutný. Tělo má dlouhé a těžké. Záda jsou dlouhá, rovná a široká. Bedra má svalnatá. Hruď je hluboká. Ocas má posazený nízko, je dobře pernatý, mírné délky, nošený v linii zad, je u kořene silný, směrem ke konečku se zužuje. Přední končetiny má krátké, dobře kostnaté, rovné a silné. Ramena má silná, skloněná a svalnatá. Zadeček má velmi silný a dobře vyvinutý. Hlezna jsou nízko. Tlapky má velké, zakulacené, dobře pokryté srstí. Chůzi má kolébavou, odpovídající dlouhému tělu a krátkým končetinám.
VÝŠKA:
Clumber španěl (Clumber Spaniel) má v kohoutku 48 až 51 cm. (Standard FCI přesnou výšku plemene neuvádí.)
VÁHA:
Pes má ideální hmotnost 36 kg.
Fena má ideální hmotnost 29,5 kg.
SRST:
Clumber španěl (Clumber Spaniel) má hojnou a rovnou srst, hedvábnou a dobře přiléhající. Končetiny a hruď jsou dobře pernaté. Zbarvení: upřednostňované je čisté bílé s citronovým značením, pomerančové je přípustné.
CHARAKTER:
Clumber španěl (Clumber Spaniel) je klidný, statečný a šlechetný pes, vysoce inteligentní, s odhodlaným postojem, zvyšujícím jeho přirozené schopnosti. Je to tichý pracovník, s vynikajícím čichem. Je trvalým, spolehlivým a důstojným druhem, v porovnání s ostatními španěly více rezervovaným, bez jakékoliv tendence k agresivitě.
PÉČE:
Clumber španěl (Clumber Spaniel)
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Clumber španěl (Clumber Spaniel) se průměrně dožívá 12 až 13 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Stopař zvěře a aportér.
VYUŽITÍ DNES:
Stopař a společník.
PLEMENO:
FCI VIII. - Retrívři, slídiči a vodní psi.
Sekce 2 - Slídiči.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
CS
ČÍSLO STANDARDU:
109/ 22. 11. 2004 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
09. 11. 2004


Chorvatský ovčák

16. listopadu 2009 v 10:58 | Jana

Pes je vytrvalý a neúnavný, aktivní a dobře se učí. Využívá se nejen jako pastýřský pes, ale také jako hlídač a dobrý společník.


ANGLICKÝ NÁZEV:
Hrvatski Ovčar
PŮVOD:
Plemeno je známé již z pradávných dob, podle některých údajů jeho stáří dosahuje až tisíce let. Je potvrzené, že pes se během této doby nezměnil. Je možné, že tyto psy přivezli Chorvati z Asie nebo z Řecka. Na rozdíl od ostatních Chorvatských psů, kteří byli formováni v uzavřených horských vesnicích, se tento pes po celém území dnešního Chorvatska podstatně rozšířil.
POPIS:
Chorvatský ovčák je svalnatý, má kompaktní postavu, není těžký ani hrubý, je velice pružný. Délka těla je o něco větší než jeho výška v kohoutku, kostra je dobře vyvinutá, krk je postaven k tělu přibližně pod úhlem 60 stupň. Hlava je dlouhá asi 20 cm, pokrytá krátkou srstí. Oči mají mandlový tvar, jsou černé nebo tmavě kaštanové. Uši stojící, trojúhelníkového tvaru. Ocas se dříve kupíroval. Někteří psi však mají od narození již narostlý, kraťounký ocas.
VÝŠKA:
V kohoutku má 40,5 až 53 cm.
VÁHA:
V rozmezí 13,5 až 20,5 kg.
SRST:

>
Srst je střední délky, dlouhá 7 až 14 cm, hustá, vlnitá, místy kudrnatá. Na krku je hříva, která na krku přechází v hustý límec. Zbavení černé nebo pepř a sůl. Na hrudi jsou přípustné bílé skvrny.
CHARAKTER:
Díky své univerzálnosti a schopnosti přijímat samostatná řešení a rozhodnutí, je pes schopen pastvy velkých i malých zvířat. Pes je vytrvalý a neúnavný, aktivní a dobře se učí. Využívá se nejen jako pastýřský pes, ale také jako hlídač a dobrý společník.
PÉČE:
Není náročná.
PLEMENO:
FCI I. - Ovčáci a honáčtí psi.
Sekce 1 - Ovčáci bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR:
CHO
ČÍSLO STANDARDU:
277 / 1994 (Chorvatsko)